Nejslavnější filmová scéna všech dob byla habaďůra: Ve skutečnosti ji režisér celou natočil pozpátku

Je zajímavé, jak některé filmy vyjdou z kurzu sotva po pár letech a jiné si pořád žijí vlastním životem, jako by vznikly teprve včera. A vedle nich ještě navíc existují snímky, které se promění v něco víc než jen film, začnou ovlivňovat například styl oblékání nebo způsob vyjadřování.

Jeden takový titul se objevil uprostřed devadesátých let a okamžitě si podmanil Hollywood.

Jeden film převrátil Hollywood vzhůru nohama

Když měl snímek premiéru, publikum zůstalo v sálech sedět ještě dlouho po závěrečných titulcích. Možná proto, že diváci úplně nevěděli, co si mají o celém zážitku myslet. Řada z nich se snažila poskládat děj v hlavě jako puzzle. Jenže místo klasického příběhu dostali směsici situací, které spolu nejdřív vůbec nesouvisely. Teprve po čase se ukázalo, že právě tohle byl záměr.

Za kamerou tehdy stál režisér, který předtím trávil víc času v zaprášené videopůjčovně než na place. A možná právě díky tomu měl přehled o filmech, které většina lidí nikdy neviděla. Když pak dostal šanci natočit něco vlastního, vložil do toho úplně všechno.

Jeden z hlavních herců, tehdy už tak trochu odepsaná hvězda, se díky tomuto projektu dostal zpátky mezi elitu. Režisér původně počítal s někým úplně jiným, dokonce prý psal scénář s konkrétním představitelem v hlavě. Jenže když se tato hvězda zavázala k jinému projektu, nastala rychlá změna. 

Náhoda tak přihrála roli někomu, kdo se v té době spíš snažil svoji kariéru udržet nad vodou. 

Příběh poskládaný jako mozaika

Tarantino napsal dvě ze tří povídek ještě před natočením Gaunerů. Třetí část dopsal až po jejich úspěchu. Dvě třetiny příběhu prý existovaly už roky, schované někde mezi dalšími nápady a útržky dialogů. Teprve když se mu podařilo prorazit, vrátil se k nim a doplnil poslední díl skládanky. 

Výsledek následně prošel opravdu náročnou editací. Rukopisy byly plné změn, škrtnutých dialogů a poznámek na okraji. Scénář nakonec získal prestižní ocenění, ačkoliv film samotný proměnil jen jednu ze svých několika nominací. To mu však na slávě nijak neubralo. Kritici se přeli o to, jestli jde o odvážné mistrovské dílo, nebo jen o jeden velký chaos. 

Scéna, která vstoupila do dějin

Fanoušci filmu okamžitě poznají scénu, o které je řeč. Vypadá tak reálně, že z toho člověka až zamrazí. Natáčení ale probíhalo jinak, než se zdá. Namísto vpichu herci jehlu jen vytahovali a až střihači z toho udělali zásah, který působí děsivě opravdově – scénu totiž pustili do filmu pozpátku.

Aby hlavní představitel správně vystihl roli člověka otupělého drogou, dostal radu od muže, který měl s heroinem osobní zkušenost. Podle něj se měl opít tequilou a ponořit do opravdu horké vody. Ať už to pomohlo, nebo ne, scéna, která nakonec vznikla, se stala jedním z nejsilnějších momentů celého filmu.

Co se stalo s rekvizitami po natáčení?

Některé předměty z filmu si dnes žijí vlastním životem. Příkladem je kufřík, který se ve snímku objevuje jako záhadný artefakt. Fanoušci po celém světě řešili, co v něm vlastně je, a vznikly o tom stovky teorií. V realitě však šlo jen o žárovku a baterky schované uvnitř kufru.

Podobně je na tom peněženka s odvážným nápisem, kterou jeden z hrdinů vytahuje ve vypjaté scéně. Před lety se dostala do aukce a její výsledná cena všechny překvapila. A nebyla jediná, i některé další rekvizity zamířily do soukromých sbírek fanoušků.

Cesta filmu kolem světa

S osmi miliony dolarů na výrobu dosáhl film tržeb přes 214 milionů po celém světě. V Cannes získal Zlatou palmu a American Film Academy ho nominovala na sedm Oscarů, z nichž proměnil jeden za scénář.

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, marianne.cz