Nejslavnější moderátor Novy odešel do důchodu. Ještěže to udělal, žije si teď jako v pohádce

Pro televizní diváky to bývá vždycky podobné. Některé tváře nám roky splývají s večerní rutinou natolik, že máme pocit, že v obrazovce budou navždy. Zapnete zprávy, v kuchyni to cinká nádobím, někdo ještě dopíjí čaj a z obýváku se ozve známý hlas, který působí, jako by měl situaci pod kontrolou i ve chvíli, kdy se venku všechno mění rychleji než počasí.

Právě takhle si lidé často pamatují jednu z nejvýraznějších postav zpravodajství komerčních televizí. Moderátor, který nepůsobil jako někdo, kdo se potřebuje předvádět. Spíš naopak. Klidný projev, důstojná aura a hlas, který dokázal uklidnit i v době, kdy titulky připomínaly seznam krizí. A možná i proto si ho diváci spojili s představou „toho největšího profíka“, kterého si televize může přát do hlavního vysílacího času.

Slibná kariéra už od počátku

Jeho kariéra navíc nezačala na Nově. Začal jako redaktor v Československé televizi a okamžitě začal sbírat prestižní ocenění za svoji práci. Vyhrál například anketu TýTý. V té době už bylo jasné, že má před sebou slibnou kariéru, a že jeho tvář bude patřit k těm, které budeme vídat denně.

Na obrazovkách komerční televize se pak stal symbolem éry, kdy se zpravodajství začalo dělat trochu jinak. Nešlo jen o to přečíst zprávu, ale být pro diváka jakousi ikonou. Vysílání, které se opakovalo každý večer, přitahovalo statisíce domácností, a moderátorské dvojice se stávaly skoro rodinnými známými. Jednou z jeho kolegyň byla například Pavla Charvátová, později Renáta Czadernová a také Michaela Ochotská, s níž vytvořil výraznou dvojici hlavní relace.

Najednou bylo ticho

A pak přišel okamžik, který mnoho lidí tehdy překvapil. Z obrazovek zmizel bez velkého loučení, bez okázalého rozlučkového vysílání, jaké televize někdy rády připravují. Po čtrnácti letech odešel po vzájemné dohodě z televize. A najednou jako by se po něm slehla zem. Žádné pravidelné rozhovory nebo nějaké jiné pořady. Prostě je najednou pryč.

Zatímco mnozí čekali, že se po čase znovu objeví s nějakým projektem nebo alespoň jako pravidelný host, jeho život nabral úplně jiný směr. Ne takový, který by se odehrával mezi čtyřmi stěnami a s pečlivě naplánovaným režimem „důchodce“. Naopak. Z bývalé tváře zpráv se stal člověk, který má konečně čas na věci, na které ho dřív práce nepouštěla.

Jméno, které se nezapomíná

Až tady vám sdělím jméno, které část z vás asi překvapí. Nejde totiž o současné tváře, které si lidé automaticky představí, když se řekne „nejznámější moderátor Novy“. Tenhle odchod do důchodu se týká muže, který byl pro Novu obrovsky důležitý v jiné éře.

Byl jím Pavel Dumbrovský. Vystudoval obor žurnalistiky na Karlově Univerzitě v Praze. Na Novu přišel v roce 1997 jako zpravodaj parlamentu a hlasatel. V roce 2006, se stal parťákem Pavly Charvátové v hlavních televizních novinách na Nově. Kromě toho moderoval i Odpolední televizní noviny a dlouhá léta se objevoval také v magazínu Víkend.

Jak vypadá jeho život dnes

Podle dostupných informací si důchod užívá naplno. Ne proto, že by se musel stáhnout kvůli zdraví nebo únavě. Spíš proto, že může. Sám v rozhovorech naznačil, že má finanční zázemí, díky kterému už „pracovat opravdu nemusí“. A tak místo studia přišly pláže, letiště, hory a exotické destinace. Cestování se stalo jeho novou disciplínou, jeho denním chlebem a zároveň odměnou za roky, kdy se musel řídit rytmem vysílacího času.

Na cestách navíc není sám. Má svoji milovanou manželku Jitku. No a občas jim dělají společnost i jejich děti. Syn Tomáš a dvě dcery Veronika a Zuzana. Sám říká, že rodina je pro něj jednou z nejdůležitějších věcí v životě.

Do televize to má pořád kousek

Televize ho ale vůbec nepustila. Nejen kvůli vzpomínkám, ale i proto, že se novinařina v rodině udržela. Jeho dcera Zuzana pracuje jako reportérka domácího zpravodajství na Nově, takže kontakt s děním ve zpravodajství má pořád z první ruky. A i když už do studia chodí jen výjimečně, na obrazovkách se přece jen občas objeví, například při speciálních příležitostech, kdy se Nova ohlíží za svou historií.

Když se řekne „život jako v pohádce“, často to zní jako klišé. V jeho případě ale ta představa docela sedí.

Zdroje: medium.seznam.cz, dotyk.cz, wikipedie.cz