Tohle je nejslavnější muž Československa. Nikdo ho nikdy neviděl a přesto ho znají až v Americe

Všechny životní cesty – skutečné i myšlenkové – jsou milovníkům fiktivní osobnosti Járy Cimrmana dobře známy. Nebo alespoň natolik, nakolik to umožňují dosud nalezené doklady o rozsáhlém, leč poněkud fragmentárním díle tohoto nanejvýš univerzálního génia. Vždyť kdo by neznal pozoruhodné souvislosti jeho zahraničních projektů, kam se vedle výpravy z Liptákova na Severní pól či spolupráce na stavbě Panamského průplavu řadí také cesta do Ameriky? V podstatě nikoli jediná.

Cimrmanova životní dráha byla spletitá jako labyrint světa, do kterého vždy vstupoval s nadějí a z něhož vycházel se zásadním poznáním. Cimrman nebyl jen cestovatelem v prostoru, ale i v oblasti lidského ducha. I zde objevil spoustu slepých uliček, které následně zpřístupnil vědě, filosofii či slovesnému umění.

Na rozdíl od jiných velikánů jsou sice jeho zásluhy často připisovány jiným, systematické bádání však pokračuje a jeho dosavadní výsledky dávno budí úžas a respekt v odborných i laických kruzích. Každý ryzí cimrmanolog tak ví, že sledovat Cimrmanovy cesty znamená zároveň zkoumat hranice vlastních možností poznání. I tohoto aspektu Cimrmanova cestování se dotkne náš text.

Polární impuls u hradeb

Město Zábřeh se již sedmým rokem chlubí pamětní deskou připomínající mimořádné – a dlouho utajované – setkání dvou velikánů: Járy Cimrmana a legendárního cestovatele Jana Eskymo Welzla. Podle místních badatelů došlo k jejich osudovému setkání v roce 1893, kdy se mladý Welzl chystal opustit rodné město. Právě tehdy mu Cimrman – jako zkušený arktický poradce – doporučil cestu na Severní pól a neváhal k radě nad zlato přidat ještě čtyři krejcary na výzkum samojedů.

Zdeněk Svěrák při slavnostním odhalení desky připomněl, že Cimrman byl Welzlovi nejen rádcem, ale také inspirací. A to nejen v otázkách cestovatelských. Zatímco Welzl se neochvějně snažil sestrojit perpetuum mobile, Cimrman se v téže době věnoval zdokonalení vzducholodí a konstrukci tzv. CD: tedy Cimrmanova disku – předchůdce dnešních optických nosičů. Zábřežské setkání dvou originálních myslitelů, které spojovala vedle cestování i posedlost pokrokem a neústupnost vůči fyzikálním zákonům, tak symbolizuje i nezapomenutelný dvojí průnik dobrodružného ducha a technické fantazie.

Kulaté zubaté cestování

Jára Cimrman zanechal stopy nejen v polárních krajích, ale také ve filatelistických dějinách. Současně se – díky vlastní známce – mohl rozletět doslova do celého světa.

V roce 2014 vydala Česká pošta první kulatou poštovní známku, a to právě s vyobrazením Járy Cimrmana, který tento revoluční tvar známky vynalezl. Vyvrcholila tím jeho krátká, ale intenzivní kariéra na poštovní správě v Hošticích.

Známka vyšla ve dvou variantách – s hodnotou 13 Kč a 30 Kč – a svými 136 variantami představuje rekord v počtu existujících hypotetických tváří jedné osoby. Autor výtvarného návrhu Jaroslav Weigel, člen Divadla Járy Cimrmana, tak přenesl cimrmanovský étos i do světa ofrankované korespondence.

Na stopě génia v Americe

Významný příspěvek do oblasti mapování Cimrmanových zahraničních cest vnesl již Jiří Šebánek a jeho kabaretní cyklus z názvem Jára Cimrman v Novém světě. Podle nových informací přicestoval Mistr poprvé do Spojených států na palubě německého parníku Ludendorff. Jeho cílem bylo napsat reportáž o požáru Chicaga pro odborný časopis vídeňského požárního sboru. Bohužel – a současně jaksi typicky – dorazil pozdě.

I tento nezdar však dokázal Cimrman se skrytou elegancí sobě vlastní přetavit v poznání. Pustil se do studia městské termiky a vlivu vápenného prachu na recyklaci cihel. Znovu se tak potvrdilo, že Cimrmanovy cesty vedly sice často jinam, než génius původně zamýšlel – ale vždy někam, kam nezamýšlel.

„Kdy zase budeš skákat po státech, prevíte?“

…ptá se Járy Cimrmana v jednom ze vzájemných dopisů jeho americký přítel a kolega Thomas Alva Edison. Ležérně formulovaná otázka potvrzuje nejen Cimrmanovu přítomnost v USA, ale i jeho důvěrné styky s tamními velikány. A především naznačuje, že v Americe nebyl Cimrman neznámou figurou – ba právě naopak.

A tradice pokračuje. Inscenace hry Záskok se nedávno vypravila s anglicky hrajícím souborem Cimrman English Theatre z Prahy na východní pobřeží Spojených států. V New Yorku, Washingtonu či Baltimoru se tak cimrmanovský humor setkal s americkým publikem – a sklízel ovace. Ba co víc, publikum se smálo na tzv. správných místech. Úvodní vědecký seminář o Cimrmanově životě a díle diváky připravil na následující příběh zcela adekvátně.

Brian Caspe z anglojazyčného souboru potvrdil, že i pro nezasvěcené diváky je Cimrman srozumitelný. Jen dramaturg David Smoljak přiznal, že reakce publika předčila jeho očekávání. A to i přestože příběh o slavném herci, který nezná text, a bohaté dědičce, která je ve skutečnosti mužem, nese prvky nezpochybnitelné aktuálnosti.

Z Liptákova do světa (a zpět)

Ukazuje se, že i když Jára Cimrman – slavný liptákovský rodák – nikdy necestoval za slávou, sláva cestovala za ním. A jeho odkaz triumfálně obchází svět dodnes. Ať už se jedná o pamětní desku, kulatou známku nebo nadšený potlesk v newyorském divadle – všechny stopy geografické i duchovní jsou odrazem Cimrmanova fascinujícího ducha.

Vlastní priority Járy Cimrmana – rafinovaně ukryté v Hospodě na mýtince – jsou ovšem jasné: „Nový York a Liptákov – mé obce nejmilejší.“

Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, idnes.cz, novinky.cz