Ani Farma, ani Máme rádi Česko. Nejsledovanější pořad pátečního večera rozveselil i televizní ovladač

I v době, kdy se neustále rozšiřuje nabídka streamovacích platforem, některé televizní stálice zůstávají. Existují televizní formáty, které se těší pozornosti a oblíbenosti u diváků trvale a díky tomu se drží na televizních obrazovkách i celou řadu let.

Televizní pořady nejsou jen formou zábavy – často odrážejí ducha doby, náladu společnosti, ba i její kulturní preference. V éře digitálních a streamovacích služeb se klasická televize potýká s poklesem sledovanosti. Přesto existují výjimky. Naštěstí se i dnes vysílají pořady, které i po letech dokáží přitáhnout masy diváků. Na všech televizních stanicích se takové projekty objevují. Nova má svou zábavnou soutěž Na lovu, na Primě lidé rádi sledují klání dvou týmů Máme rádi Česko nebo soutěžící hádají povolání moderátorova hosta v pořadu Inkognito. Nemluvě o reality show, které se občasně objevují na všech kanálech, jako je třeba Survivor, Farma, Zrádci či Peče celá země.

Češi volají po kultivovaném humoru

Je tu však jedna stálice, která si drží výsadní postavení. A to i po dvaceti letech vysílání. A je jasné, že po dvou desítkách let to nemůže být náhoda. V době, kdy se televizní obsah často snaží šokovat moderními a efektními prvky a přitáhnout diváka za každou cenu, je tu pořad, který nabízí pravý opak. Pohodové tempo, kultivovaný humor a přirozený zájem o člověka. Jeho trvalá sledovanost je důkazem, že pořad, postavený na českém humoru a lidském přístupu, má stále své místo v srdcích diváků.

Autor pořadu staví na jednoduchém, ovšem velmi silném formátu. V podobném duchu vedl kdysi Miroslav Horníček své Hovory H – rozhovory s hosty, které vznikají spontánně, mají nadhled, humor, důvtip a lidský rozměr. Hlavní protagonista a tvůrce pořadu je nejen velmi charismatický moderátor, ale také bavič, který nikdy nezklamal. A to přesto, že na obrazovkách ho vídáme už padesát let. I ve svých osmdesáti letech dokáže vytvořit atmosféru důvěry a přirozený dialog.

Královna pátečních večerů

Pořad je nejen zábavný, ale díky příběhům, které hosté přinášejí, je i jakýmsi kulturním zrcadlem. Trojice hostů pochází z různých oblastí kultury, sportu, vědy i veřejného života a moderátor s nimi vede uvolněný, ale zajímavý rozhovor, plný důvtipu. A humoru. Není zapotřebí žádné bulvární pozlátko, konfliktní tóny, vulgarismy. Atmosféra je lidská, důstojná a humor inteligentní. Moderátor historky hostů se zájmem glosuje a k dobru přidává i své osobní zkušenosti. Na jevišti divadla Semafor tak vzniká otevřená a přátelská atmosféra, ve které se cítí dobře diváci v sále, tak i doma u obrazovek České televize.

Vy všichni už víte, že se jedná o pořad Všechnopárty a diváky tolik milovaného Karla Šípa, který byl nejsledovanějším pořadem večera.

Když Všechnopárty začínala, nebyla to talk show v pravém slova smyslu – šlo spíš o televizní odpovědnu či poradnu s hosty, kteří divákům zábavnou formou radili v různých problémech. Teprve tehdy, když z ČT zmizela talk show Jana Krause a přesunula se na konkurenční televizi, změnil Šípův pořad žánr. A v průběhu let se Všechnopárty stala kronikou české kultury a humoru.

Fenomén Všechnopárty

V době, kdy se televizní zábava často spoléhá na efekty, rychlé střihy, hlučné reality show, akční filmy, působí Všechnopárty jako klidný ostrov vlídné konverzace. A možná, že právě v tom tkví přitažlivost tohoto pořadu, který rozhodně nestárne. To proto, že nestaví na trendech, ale jen na lidskosti a humoru. Všechnopárty Karla Šípa se stala jakousi neochvějnou jistotou českého národa – je jako všeobjímající náruč či jako něžné pohlazení po duši českého národa.

Diváci však nesledují jenom premiérové díly. Vítají, když se na obrazovce objeví i reprízy. Proč? Mezi stovkami epizod se objevila i celá řada takových, které diváci i kritici považují za skutečně ikonické; ať už díky hostům, atmosféře nebo nečekaným momentům, které v improvizačním prostředí vznikají.

Zdroje: MediaGuru, Wikipedia, Semafor