Nejstrašidelnější pohádka za socialismu? Už při znělce s kostlivci jsme tušili, že přijde peklo
Moderní pohádky většinou bývají uklidňující a poučné příběhy určené především dětem. Jsou plné kouzelných postav a šťastných konců, jenže někdy se to prostě zvrhne jiným směrem a z radosti je hned strach. Tohle je nejděsivější pohádka, ze které mají děti noční můry dodnes.
V pohádkách byste asi čekali spíše milé a hodné kouzelné postavy, maximálně nějakého zlého záporáka, který bude sympatickou formou symbolizovat zlo. Před vydáním pohádky Deváté srdce by asi nikdo z nás v pohádce neočekával ples nemrtvých a více než děsivého šilhajícího černokněžníka. Děti, které tuto pohádku viděli, mají dost možná nějakou menší trauma dodnes. Vizuály, kostýmy i příběh jsou v tomto snímku totiž opravdu hrozivé. O tento klenot se v roce 1978 postaral režisér Juraj Herz.
Proč je to tak děsivé?
Příběh o hrdinném Martinovi, který jsme si pouštěli jako malí, nám zůstane v hlavě asi ještě hodně dlouho. Souboj hlavního hrdiny se zlým pánem a čarodějem Aldobrandinim, který jako své triumfy sbírá srdce, je dostatečně temný už takhle na papíře. vizuální zpracování, které Juraj Herz a Josef Hanzlík připravili, to celé ještě značně více prohlubuje. Kdybychom řekli, že je film na pohádkový žánr až příliš znepokojivý, byli bychom v popisu hodně mírní. Někdo by film mohl považovat snad i za pohádkový horor. Juraj Herz svůj cit pro temnou estetiku jednoduše nezapře. Atmosférická hudba Petra Hapky tomu všemu navíc dodává mysteriózní nádech, který ještě značně více prohlubuje napětí a budování strachu.
Herci, co vás dostanou
Velkou zásluhu mají na celém dojmu z filmu i geniální herci, kteří své role vzali opravdu na novou úroveň. Nejenže dokázali precizně zvládnout přísné poznámky režiséra Juraje Herze, ale zvládli jejich charakterům dodat i něco navíc, což z filmu ve finále dělá něco výjimečného. Takový Juraj Kukura v roli černokněžníka Aldobrandiniho přímo exceluje. Jeho temná vizáž, zvláštní děsivá chůze a šilhavý pohled nahání hrůzu i dospělým, natož pak malým dětem, kterým je pohádka v první řadě určená. Neméně působivý jsou ale i další herci. Jako například František Filipovský v roli smutného klauna, který se zapsal do srdcí všem divákům, kteří Deváté srdce viděli. Nebo Ondřej Pavelka jako hlavní hrdina Martin. A v neposlední řadě Josef Kemr, který v této pohádce vyčnívá nade všemi.
Výprava a hudba – to je umění!
Co ale vystihuje děsivou podstatu této pohádky nejvíce jsou asi kulisy a kostýmy, které opravdu působí jak z jiného světa. Filmu se podařilo vytvořit v zámku na Barrandově opravdu hororové prostředí, které dokáže dodnes překonat jen málokterý český film. Také animované titulky s kostlivci působí mrazivým dojmem, pokud se na film navíc zkusíme podívat optikou tehdejší doby, tedy konce 70. let 20 století, musel film působit vyloženě nadčasově a děsivě. Kostýmy všech pohádkových i lidských postav ve filmu jsou navíc do detailu propracované, což divákovi dává při sledování pocit, že opravdu kouká do jiného pohádkového světa a utvrzuje ho v autentičnosti celého příběhu. A právě i tento smysl pro detail celého filmařského štábu stojí za tím, že je i dnes Deváté srdce tak populární.
Závěr
Všehovšudy se jedná o více než kvalitní film a Juraj Herz se svým týmem dělá československému filmu u nás i ve světě čest. O hodnotě snímku není pochyb a řada kritiků i diváků to moc dobře ví. To ostatně odráží i po letech poměrně vysoké hodnocení na portálu CSFD. Sporným by potencionálně mohlo být akorát zařazení do žánru pohádky. Přeci jenom si asi pod tímto pojmem každý představí něco trochu jiného?
A jak to máte vy? Taky vás děsily scény s nemrtvými na plese, šilhající čaroděj Aldobrandini nebo Síň času? Nebo jste snad brali Deváté srdce jako další klasickou českou pohádku?
Zdroje: csfd.cz, kinotip2.cz, fimovyprehled.cz
