Viděla jsem tuhle československou pohádku v roce 1978. Od té doby spím jen s rozsvíceným světlem

Říkali mi, že je to jen pohádka. Tento příběh však nechal šrám na mé dětské duši a ten rozhodně kouzelný nebyl. Dodnes z toho mám noční můry.

Když se řekne pohádka, většina z nás si představí nějaký film s hezkým příběhem plný pohádkových bytostí. Jako děti jsme je všichni sledovali rádi a trávili u nich čas. Nejlepší čas z celého dne byl ten, kdy jsme si v pyžamu sedli k Večerníčku. Když jsme ale viděli jednu konkrétní pohádku, okamžitě jsme dostali husí kůži. Jako pohádku bychom to tedy zpětně určitě nenazvali. Spíše jako horor. Ale posuďte sami.

Pohádka nebo děs?

Měla to být pohádka, ale to, co jsme na obrazovce viděli, nám ji určitě nepřipomínalo. Pro mnohé děti se tato podívaná stala noční můrou, a to na celý život. Tento film vznikl v roce 1978 v Československu a stojí za ním režisér Juraj Herz. 

Příběh začíná v moment, kdy se hlavní postava, student jménem Martin, jen tak potuluje a narazí přitom na kočovné loutkoherce, se kterými se následně seznámí. Při seznamování si všimne jedné půvabné dívky, která mu na první pohled padne do oka. Její jméno je Tončka. 

Bez peněz se do hospody neleze

Jelikož je Martin štědrý, pozve v hospodě loutkoherce i Tončku na hostinu. A jak to tak bývá, u jídla a pití se klábosí nejlépe, a tak se Martin dozvídá o starostech, které má panovník s princeznou Adrienou. Ta totiž podle povídání má být duchem nepřítomná a dokonce mizí každičkou noc. Nikdo pochopitelně neví kam, a to jim dělá starosti. 

Když přijde na placení, zjistí se, že Martin nemá čím platit. Za neuhrazenou hostinu musí tedy zaplatit jinak, a tak skončí v zámeckém vězení. Martin usilovně přemýšlí, jak se vymanit z trestu, a tak se dobrovolně přihlásí jako princeznin devátý zachránce. To však ještě neví, do čeho se to vlastně přihlásil. 

Za vším hledejte astrologa

Martin má na zámku spojence, který mu pomáhá. Tím je starý šašek, který mu současně prozradí důvod, proč princezna strádá. Za všemi problémy s princeznou stojí hrabě a astrolog jménem Aldobrandini. Využívá k tomu hypnotizaci a nejen to. Hlavní hrdina se dále dozvídá, že se Aldobrandini chce zhostit vlády v celé zemi a bohatství, a využívá k tomu princeznu Adrienu. Astrolog jí totiž hypnotizuje, aby dosáhl svého. 

To nejhorší zjištění však přijde v moment, kdy se Martin dozví, že astrolog sám sebe udržuje mladým pomocí lektvaru, a to dokonce již tři sta let. Není to ale jen tak ledajaký lektvar, ale omlazovací lektvar z devíti lidských srdcí. Martinovo srdce má být tím devátým, které mělo údajně zachránit princeznu. Vše je ale trochu jinak, než se mohlo zdát. 

Nenechal se zastrašit

I přes všechna hrůzná zjištění se Martin nenechal zastrašit a Aldobrandinimu se postavil. Princeznu se mu podařilo zachránit a uprchnout ze spárů hraběte. Zároveň se mu podařilo „oživit osm mládenců a s pomocí granátového jablíčka na zlatém řetízku, které mu darovala Tončka, se vrátit do města se všemi zachráněnými,” doplňuje portál filmovyprehled.cz. 

A jak to tak bývá, zachránce princezny měl být náležitě odměněn. Byla mu nabídnuta ruka princezny, kterou však odmítl. V jeho hlavě zůstala Tončka, za kterou se také vrátil. Princezna se zamilovala do nového astrologa a vše skončilo dobře. V některých pasážích filmu Deváté srdce nám však tuhla krev v žilách.

Nic pro dětské oči

Tematika smrti, vraždy, hypnotizace nebo míchání elixíru z lidských srdcí není pro dětské oči nic vhodného. Řada z nás byla tímto filmem vyděšena k smrti a opravdu jsme nečekali, že by se v něm něco takového mohlo skrývat. 

Když se na to člověk podívá s odstupem času, dojde mu, že se nejednalo o nic až tak hrůzného. V dospělosti jsme se v rámci filmografie mnohokrát setkali s o mnoho horšími scénáři. Toto tvrzení ostatně potvrzují i divácké recenze. I přes to, jak je film děsivý, musíme ocenit některé jeho kvality.

Recenze hovoří jasně

Například na portálu csfd.cz sdílela uživatelka Eleanor05 svou recenzi, ve které mimo jiné píše, že „Kouzlo velkolepější, dějově pestřejší, drsnější a realističtější ze dvou Herzových pohádek, po jejichž zhlédnutí by každé dítě do 10 let potřebovalo odbornou pomoc psychoterapeuta, jsem docenila až s poměrně velkým časovým odstupem.” K této recenzi nemáme co více dodat, snad jen to, že s ní musíme souhlasit. Takové dílo náležitě oceníme až v dospělosti, kdy nám tato “pohádka” přestane nahánět hrůzu.

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, filmovyprehled.cz