Z nejstrašlivější české pohádky by se dnešní děti psychicky složily. My jsme si bez ní neuměli představit Vánoce

Rok 1997 přinesl do českých kin pohádku, která dostala do kolen děti i jejich rodiče. Václav Vorlíček společně s Milošem Macourkem vytvořili dílo plné napínavých scén, přičemž některé jsou dost děsivé. I tak jsme se na něj ale rádi podívali znovu a znovu. 

Zavřete na chvilku oči a vraťte se do dětství. Sedíte před televizí, maminka chystá večeři, taťka podřimuje na gauči a z obrazovky se line dobře známá znělka, která naznačuje, že se bude vysílat pohádka. Místo veselého vyprávění o chytrém Honzovi se však na vás z obrazovky šklebí bledý muž nebo zuřiví psi.

Vítejte v devadesátkách, kdy se české pohádky nebály být odvážné, drsné a pro dnešní mládež možná až trochu mimo žánr. 

Nová doba, nové možnosti

Po sametové revoluci se českým filmařům otevřel nový svět možností. Mohli spolupracovat se zahraničím, dostávat granty a točit díky tomu mnohem lepší díla. Jenže s velkými možnostmi přišla i velká zodpovědnost. Německé produkční společnosti měly peníze a chtěly pohádky, ale jejich představa o tom, co děti baví, byla, řekněme, jiná. 

Česká tradice stavěla na laskavém humoru, chytrých hádankách a šťastných koncích, sousedé kolikrát volili temnější příběhy. Vzpomeňme například na původní verze pohádek bratří Grimmů, kde se například odeskávaly prsty. Jakmile se Češi a Němci pokusili na pohádkách spolupracovat, vzniklo něco takového, jako zobrazuje pohádka Pták Ohnivák z roku 1997.

Pohádkový svět doplnila temnota

Režisér, který dal světu nesmrtelnou Arabelu a kouzelné Tři oříšky pro Popelku, se rozhodl vyzkoušet něco trochu nového. Společně se scenáristou, jehož jméno znalo každé dítě díky Machovi a Šebestové, vytvořili něco, co mělo být úspěšnou a neokoukanou pohádkou. Podle recenzí některých diváků se jim to povedlo, podle některých už značně méně.

Představte si černokněžníka. Jak vypadá? Má špičatý klobouk? Dlouhý plášť? Kouzelnou hůlku? Nikoliv. Tenhle vypadal, jako kdyby právě dorazil z podsvětí, minimálně podle vybledlé barvy kůže. Nalíčený byl asi jako člen skupiny Kiss a výraz na tváři připomínal někoho, kdo už týden nespal.

Tento hlavní záporák unese princeznu, protože ji miluje. Ale místo toho, aby využil své postavení a moci, jen za ní chodí a škemrá o lásku jako puberťák. 

Krocan v hlavní roli

Devadesátá léta nebyla pro české triky zrovna slavná, to uznáváme. Ale existovala hranice, pod kterou se zkrátka jít nemělo. Důležitá součást celé pohádky, bájný pták ohnivák, vypadala podle některých nemilosrdných recenzí jako krocan, kterého někdo polil kečupem a hodil do sušičky. Někteří ještě navíc vtipně podotkli, že kdyby ten pták věděl, jak bude vypadat na plátně, raději by si sám skočil do pekáče. 

Některé scény se rodičům opravdu nezamlouvaly

Jedna maminka z Prahy později vzpomínala, jak její sedmiletá dcera ještě dva dny po zhlédnutí pohádky nemohla spát. Budila se podle jejích slov s křikem, že za ní jde „ten strašný pán s děsivýma očima“. 

Nejhorší byla pravděpodobně závěrečná bitva, kdy hrdinové probodnou čarodějovo srdce a z jeho očí a nosu začne stříkat krev. Následně ho jeho vlastní psi roztrhají na kusy. Dalším kontroverzním momentem byla zbytečná smrt princova mladšího bratra.

Musíme být ale spravedliví, herci se snažili ze všech sil. Jiřina Bohdalová jako hodná babka dodávala filmu alespoň trochu té tradiční české pohádkové atmosféry. Marián Labuda, ač obsazený do nevděčné role, taktéž předvedl vše, co mohl.

Špatný, nebo naopak výborný film?

Je to zvláštní, ale právě filmy jako Pták Ohnivák se stávají těmi nejvyhledávanějšími. Dnes má pohádka na ČSFD hodnocení sice pod průměrem, ale počet lidí, kteří ji viděli a pamatují si ji, je vysoký. Pták Ohnivák nebyl jedinou pohádkou, u které se reakce diváků tak různí. Snaha být originální a moderní často končí bizarními výsledky.

Zdroje: expres.cz, filmovyprehled.cz, csfd.cz