Tohle byl nejtemnější film socialismu. Ředitel ho tehdy nepustil do televize, dnes by si na něj posvítil psychiatr
Některé filmy z doby socialismu byly pro mládež nevhodné jak tenkrát, tak i v dnešní době by zřejmě byly posuzovány úplně stejně.
Témata jako je násilí, šikana a beznaděj je určitě nutné filmařsky zpracovat, ovšem je důležité, jakou formu sdělení autoři zvolí. Přestože se témata mnohdy mládeže bezprostředně týkají, jsou zfilmována tak, že je to silná káva i pro dospělé, natož pro děti.
Pasťák
Jedním z československých filmů z dob socialismu, který by dnes mohl být považován za nevhodný pro mládež, je snímek Pasťák, který natočil Hynek Bočan v roce 1969. Jedná se o syrový a téměř bezvýchodný příběh, jenž se odehrává ve výchovném ústavu pro nezvladatelnou mládež, který se správně nazýval Diagnostický ústav pro mládež (DÚM). Režisér se scénáristou se ve filmu zaměřili na tehdejší život v nápravném zařízení pro mladistvé a snímek se dostal do konfliktu s cenzurou. Materiál, který režisér natočil, působil tak provokativně, že jeho výroba byla, ještě před konečným sestřihem v lednu 1970, na příkaz ředitele Filmového studia Barrandov zastavena.
Film totiž vykresloval mladé kluky v nápravných zařízeních, veřejnou bezpečnost a celé politické nastavení Československa v tak nelichotivém světle, že si tehdejší režim nemohl jeho distribuci dovolit. Definitní podobu získal tento film až v roce 1989 a v kinech se objevil rok poté. Film Pasťák je ponuré drama, které zobrazuje beznaděj, šikanu a násilí, které v dané době v podobných zařízeních panovaly. A dodnes zůstává svědectvím o režisérském talentu Hynka Bočana.
Film sledujeme vlastně ve dvou rovinách – jednou z nich je život v jednom pražském pasťáku a druhou psychologický vývoj hlavního hrdiny, tedy mladého učitele v podání Ivana Vyskočila, který přijíždí z malého města za prací do Prahy a shodou okolností se dostane na pozici vychovatele v pasťáku. Když vidí na svém novém pracovišti mříže a setká se s prvními chovanci, je šokován a nevěří svým očím, že by byl na správném místě. Nicméně je to tak, a tak nezbývá než se seznámit s během ústavu a jeho pravidly. Nová zkušenost a reakce na ni přivede tohoto mladého člověka až k záhubě.
Hlavní úloha vychovatele tu spočívá v přesném vymezení hranic, a také neustálé kontrole, jestli je někdo nepřekročil. Pokud ano, musí následovat trest. Podle recenzí diváků je dobře, že tento snímek přežil dobu normalizace, neboť takhle natočit odraz reality je opravdu kumšt. Co se však nepovedlo bylo obsazení. Ne, že by bylo špatné, to rozhodně ne. Ale učiteli je nejméně o deset let méně než jeho chovancům. A to byl pobyt v diagnostickém ústavu pro chovance do 18 let. Zkrátka v té době bylo zvykem, že mládež hráli třicátníci. A sígry s vizáží Krampola nebo Sloupa nebylo možná snadné mezi dorostem najít.
Učitel se snaží s chlapci navázat vztah, ale jeho snahy nejsou úspěšné. Primitivní a suroví chovanci zklamou každý jeho pokus o normální komunikaci. Ve filmu jsou až příliš realisticky vykresleny napjaté vztahy a brutalita daného prostředí, což muselo být nevhodné pro mladší diváky tehdy, a stejně tak v dnešní době. Chovanci mají mezi sebou velmi často bitky a šarvátky, utíkají z ústavu, bijí nově příchozí chlapce. Napjaté vztahy vyvrcholí o Vánocích, kdy se obětí násilníků stává i samotný učitel… Film reflektuje temné stránky socialistického režimu, a jejich dopad na jednotlivce.
Osoby a obsazení
Podobná parta jako v seriálu Záhada hlavolamu: Krampol, Zdeněk Jánský (Jindra Hojer), Ivan Vyskočil (Losna), Václav Sloup (Mažňák). Jenomže role jsou dost překvapivé: drsňák Krampol vládne v pasťáku a je to pravé peklo, Jindra Hojer je tu za nechutně kluzkou svini. A Vyskočil se Sloupem stojí stejně jako v Záhadě hlavolamu na opačné straně barikády. V roli učitele a vychovatele exceloval Ivan Vyskočil, ředitele ústavu si zahrál Vilém Besser, chovance Holuba Jiří Krampol, chovance Topola Václav Sloup. Film trval 91 minut a byl označen jako mládeži nepřístupný. Film by bylo možné považovat za předchůdce novodobého filmu Bastardi.
Výraz „pasťák“ pochází z jména nejstarší české polepšovny, založené v první polovině 19. století a od roku 1904 sídlící v domě „U dobrého pastýře“ v Lublaňské ulici č. 33 v Praze. Podle filmu Pasťák by se spíš dalo usuzovat, že tento název vznikl odvozením od slova „past“.
