Jedni ji milovali, druzí omdlévali hrůzou. Tahle žena byla nejtemnějším zjevením československého filmu

Herečka, která dokázala rozbouřit city jediným pohledem. Měla tvář anděla a zároveň dokázala vyvolat mrazení, jaké diváci do té doby v československých pohádkách nezažili.

Byla to právě tato zvláštní kombinace krásy a temnoty, co z ní udělalo jednu z nejpůsobivějších hereček své generace. Na plátně dokázala během okamžiku přejít od křehkosti k neúprosnosti. A právě díky tomu se stala legendou: herečkou, které se publikum nejen obdivovalo, ale někdy v něm vzbuzovala i strach.

Maruška, kterou si všichni zamilovali

Narodila se v roce 1938 v Prostějově. Už její první velká filmová role – právě Maruška v legendární pohádce Byl jednou jeden král (1954) – z ní udělala miláčka diváků. Byla půvabná, něžná a čistá. Způsob, jakým dokázala vyjádřit prostou laskavost, jí zajistil místo v srdcích generací. Pro mnohé zůstala právě tato role synonymem její osobnosti: andělské a laskavé.

Film vznikal v době, kdy československá kinematografie hledala po válce nové hvězdy; a Milena Dvorská se stala jednou z nich. Kritikové tehdy vyzdvihovali její přirozenost a civilnost, kterou do postavy vnesla. Diváci v ní viděli dívku „odvedle“, ale s tváří, která patřila velkému plátnu.

V Mileně Dvorské však bylo více než nevinnost. Pod jemným hlasem a křehkou krásou se skrývala neobyčejná herecká hloubka, která se odhalila v jiné pohádce o dvě desetiletí později.

Čarodějnice, která děsila i dospělé

Roku 1976 natočil Karel Kachyňa temnou adaptaci Andersenovy Malé mořské víly. A Milena Dvorská se v ní objevila jako čarodějnice, která za hlas mořské panny žádá nejvyšší cenu. Nebyla to komická ježibaba, na jaké byli diváci zvyklí. Její postava byla mrazivě skutečná.

Nepotřebovala přehnaný make-up ani speciální efekty. Stačil jí pohled, hlas, ticho. V okamžiku, kdy její čarodějnice promluvila, jako by se v pohádce ještě o trochu více setmělo. Diváci cítili, že se dívají do tváře něčeho hluboce lidského a nebezpečného; že to není jen nějaké „zlo z pohádky“. Děti se choulily k rodičům, dospělým běhal mráz po zádech.

Režisér realizoval svůj zcela netypický „pohádkový“ film především v prostředí Prachovských skal, kde skalní útvary a podvodní iluze vytvářely přírodní katedrálu chladu a stínu. Atmosféru umocňovala magická hudba Zdeňka Lišky využívající zvuky orchestru, elektroniky a sborového zpěvu. Ta hudba jako by přicházela ze samého dna moře….

Prostředí a hudba Kachyňova filmu nebývale korespondovaly s projevem Mileny Dvorské a společně vytvořily jednu z „nejděsivějších postav“ československých pohádek. A také důkaz, že Milena Dvorská byla herečkou mimořádného daru.

Anděl a démon v jedné tváři

Kontrast mezi Maruškou a čarodějnicí nebyl náhodný. Obě role vycházely ze stejné herecké síly: schopnosti propojit jemnost s naléhavostí. Diváci byli fascinováni i proto, že věděli, že ta samá herečka dokáže zosobňovat dobro i temnotu.

Dvorská totiž dokázala mistrně využít toho, co jí nadělila příroda: velké hluboké oči, krásnou tvář a jemný hlas, který mohl znít laskavě i chladně. Tento kontrast představuje jedno z jejích největších hereckých kouzel.

Milena Dvorská se stala symbolem toho, jak hluboké může být herectví. Dokázala vtisknout duši i postavám, které by bylo možné zahrát efektně i efektivně s pomocí karikatury či tradičního modelu. Její čarodějnice proto nevypadala jako maskovaná pohádková bytost, ale jako skutečná žena, kterou byste raději nepotkali. Právě tím byla tak sugestivní.

Život plný kontrastů

Stejně jako její filmové role byl i soukromý život Mileny Dvorské naplněn kontrasty. Úspěch střídaly osobní bolesti, radosti zase konflikty a zklamání. Její vztah s dcerou Lucií byl poznamenán dlouholetým odcizením, které herečku hluboce trápilo. V posledních letech života ji tížil smutek z toho, že většinu rodiny vídala jen zřídka. Na druhé straně ji doprovázelo velké profesní uznání. Žila mezi póly: úspěchem a bolestí, obdivem publika a prázdnotou v soukromí.

Když v prosinci 2009 zemřela, a to za ne zcela jasných okolností, přišel český film o herečku, která dokázala být jedinečná právě tím, že se nebála emocí. Ať už andělských, nebo démonických. O to působivějších, že stlačených pod povrch jakéhosi téměř magického minimalismu.

To kouzlo

Milena Dvorská nezůstává v naší paměti jen jako krásná Maruška, ani jen jako děsivá čarodějnice. Zůstává v ní jako herečka, která dokázala ztvárnit i vyvolat celé rozpětí lidských pocitů. Jako diváci ji milujeme pro její něhu – a současně v nás probouzí strach ve svých temných rolích.

Byla herečkou, která nenechávala nikoho lhostejným. Pro někoho navždy něžná Maruška „milující jako sůl“, pro jiného děsivá čarodějnice vyměňující osudový čarovný nápoj za osudovou cenu. Uměla vzbudit radost i úzkost, klid i mrazení. A to patří k nejvyšším důkazům hereckého umění.

A právě to je největší síla Mileny Dvorské: že byla i ve svých rolích „skutečná“. Že i v pohádce dokázala probudit opravdové emoce. Že ukázala, jak mocná může být tvář, pohled a hlas…

Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, idnes.cz, csfd.cz