Největší katastrofa české kinematografie: Štáb vyhodil za film 3 sezóny v pekle do vzduchu 70 milionů a diváci nikde

Někdy se v tuzemské kinematografii objeví projekt, který má všechno, vizuální odvahu, hvězdné herecké obsazení, velké ambice i výrobní rozpočet, který by stačil na menší byt v Praze pro půl filmového štábu. A přesto se kina pokloní úplně jiným titulům, často mnohem skromnějším. 

Tento film vznikal několik let a režisér pro něj sbíral inspiraci napříč literaturou, filozofií i českou realitou. A i když se do českých kin dostal jako jeden z nejdražších domácích filmů, jeho cesta k divákům byla všechno, jen ne zalitá sluncem.

Trnitá cesta ambiciózního projektu

Režisér Tomáš Mašín, tehdy známý hlavně díky reklamní tvorbě, se pustil do svého prvního velkého celovečerního projektu a rozhodně ne malého. Jako zdroj inspirace si vzal autobiografickou prózu Prvních deset let od Egona Bondyho, básníka, filozofa a jednoho z nejvýraznějších hlasů českého undergroundu. 

Jenže se rozhodl, že si z reálného příběhu vezme jen kostru a zbytek přetaví do vlastní filmové reality. Do světa tak letěl příběh o mladém básníkovi, který vstupuje do období politického převratu, aniž by tušil, jak tvrdě jej normalizace semele.

Mašín do projektu zapojil známé tváře, Kryštofa Hádka, Tatianu Pauhofovou či Martina Hubu.

Rozpočet, ze kterého se protočily panenky i producentům

V době svého uvedení se o filmu psalo jako o jednom z nejdražších českých projektů své doby. Rozpočet se totiž vyšplhal na přibližně 80 milionů korun, což byl na tehdejší poměry opravdu nadstandard. Tehdejší české filmy často vznikaly s třetinovým či dokonce čtvrtinovým rozpočtem. 

Tady však padaly miliony na výpravu, retro interiéry, dobové kostýmy, přesuny štábu a stylizaci, která měla divákovi naservírovat poválečné Československo v celé jeho hořkosladké atmosféře. Jakkoliv byl film vizuálně velkolepý, příliš diváků do kin nepřilákal.

Pomalu plnící se kinosály

Ano, film byl velkolepý i drahý, co mu ale chybělo, byli diváci. V českých kinech jej vidělo jen něco přes 98 tisíc lidí, což je číslo, které by bylo hezké pro studentský film, ale nikoliv pro snímek s takovýmhle rozpočtem. Tržby se zastavily na pouhých 9,2 milionech korun, což je hluboko pod hranicí návratnosti.

Není to poprvé, co ambiciózní český film narazil u diváků. V případě 3 sezón v pekle k tomu ale přispělo víc věcí najednou. Snímek je výrazně autorský, obrazově nádherný, ale pro část publika příliš uzavřený do své poetiky. Zároveň nepatří mezi typicky festivalové tituly, které by měly šanci objet svět a sbírat ceny.

 Jeden z tehdejších recenzentů si posteskl, že film působí krásně, ale „diváka si nepustí k tělu“.

Retro styl, který zaujal kritiky

Mašínův film se často připomíná hlavně díky tomu, jak výrazně pracuje s obrazem. Stylizované dekorace, tlumené barvy i pomalé průjezdy kamerou vytvářejí zvláštní, lehce snový pocit, který v domácí tvorbě pořád nemá moc protějšků. 

Právě tahle vrstevnatost je ale zároveň důvod, proč film nikdy nebyl vyloženě pro masy. U nás diváci většinou míří do kina s tím, že si na dvě hodiny odpočinou. A snímek, který vyžaduje více soustředění a chuť ponořit se do atmosféry, to má prostě složitější.

Zachránila film televize?

V kinech po uvedení zapadl a většina lidí o něm tehdy skoro neslyšela. Až když se později objevil v televizi, začali ho diváci postupně objevovat a mluvit o něm. Postupem času se navíc stal oblíbeným materiálem pro filmové semináře, právě kvůli tomu, jak je vystavěný a jak pracuje s obrazem. 

V centru stojí Ivan Heinz, bohém oddaný poezii a svobodě. Žije si po svém, dokud mu do života nevstoupí politické změny a Jana, tajemná studentka. Jejich vztah? Vášnivý, bouřlivý, toxický, podobně jako Ivanův celý způsob života. Když se režim utahuje, narazí na moc. Ve vězení pak poprvé poznává, co je skutečná tvrdost.

Zdroje: kinomaniak.cz, filmovyprehled.cz, csfd.cz