Největší lež československého filmu: Na obrazovce Karel Höger jako tatínek snů, doma sám jako kůl v plotě

Jeho hlas znal každý československý divák, ať už z televizních Večerníčků o Rumcajsovi nebo z filmových rolí (nejen) laskavých otců. Tento herec dokázal v jediné větě vykouzlit tolik otcovské něhy, že mu diváci bezvýhradně věřili každý projev lásky k filmovým dětem. Jenže ve skutečnosti muž, který na plátně rozdával objetí a moudrá slova, nikdy vlastní potomky neměl.

Narodil se jako nejmladší ze třinácti dětí do rodiny, kde otec pracoval v cihelně. Bohužel se z celé této početné rodiny dospělosti dožili pouze on a jeho bratr Rudolf. Už v osmi letech začal navštěvovat brněnský ochotnický spolek Divadlo Bratrství. Divadlo mu možná dávalo pocit sounáležitosti, který v tak početné rodině těžko hledal.

Původně měl být učitelem, po absolvování učitelského ústavu v roce 1928 skutečně učil v Lomnici u Tišnova. Osud ho ale táhl jinam, k divadlu, kde mohl hrát role, jež mu život ve skutečnosti nedopřál.

Dvě ženy, ale prázdný dětský pokoj

Höger se oženil dvakrát, ale štěstí v lásce mu nějak unikalo mezi prsty. První manželkou byla o sedmnáct let mladší herečka Zdenka Procházková, kterou si vzal poté, co spolu natáčeli milostnou scénu ve filmu „Mrtvý mezi živými“.

Zdenka byla do něj zamilovaná až po uši. „Vážila jsem si ho a obdivovala. Do dnešního dne pro mne zůstal mužem mého života,“ vzpomínala později. Jenže měl podle ní Höger slabost pro ženské obdivovatky. Po každém představení čekaly u zadního vchodu Národního divadla fronty slečen, které chtěly podpis a pokud možno kolikrát i něco navíc. 

Manželství po sedmnácti letech skončilo rozvodem. Rozešli se při sektu a kilu kaviáru za sto korun v tehdejším Domě potravin. Zdenka mu nic nevyčítala, chápala, že měl potřebu obdivu, kterou ona sama nemohla uspokojit.

Druhá šance na lásku

V roce 1962 se třiapadesátiletý Höger oženil s o devatenáct let mladší Evou Vachkovou, fanynkou, která zhlédla všechny jeho premiéry. Eva se mu aktivně věnovala, podřídila svůj život jeho kariéře a zůstala s ním až do jeho smrti. Jenže ani tento vztah nepřinesl vlastní děti.

Högerův hlas s moravským přízvukem znaly snad všechny československé děti. Namlouval Rumcajse, Cipíska a Manku, četl Povídání o pejskovi a kočičce nebo Klapzubovu jedenáctku. 

Osamělý život mimo reflektory

Zatímco na plátně objímal filmové děti a rozdával rady jako zkušený otec, Höger žil ve skutečnosti docela osaměle. Bydlel v garsoniéře na Malé Straně v ulici Újezd, kterou si zařídil s pomocí přítele architekta. Byl to spíše tichý, uzavřený člověk, který svou energii dával hlavně práci. S druhou manželkou Evou sice žili spolu, ale Höger potřeboval své soukromí. 

Poslední dny Högerova života byly poznamenané bojem za spravedlnost. Když ředitel Národního divadla Přemysl Kočí donutil k odchodu herečku Vlastu Fabiánovou, Höger to nemohl přenést přes srdce. Když potkal Fabiánovou na chodbě divadla a ona mu řekla: „Dozvěděla jsem se, že si v tomhle divadle už nezahraju!“, Höger okamžitě reagoval: „Když si tady nezahraje Vlasta Fabiánová, nebudu tady hrát už ani já!“

Tři dny poté, co podal výpověď, ho ranila mrtvice. 4. května 1977 ve věku 67 let zemřel na infarkt myokardu, pouhé čtyři měsíce po smrti jeho bratra Rudolfa.

Jak si ho připomínáme dnes

V rodném Králově Poli má dnes pojmenovanou ulici a filmy, ve kterých hrál, se stále promítají v televizi. Jeho charakteristický hlas z rozhlasových her a Večerníčků zní českými domovy i po desítkách let. Zůstal tak navždy v paměti diváků jako laskavý, důstojný herec, kterého si všichni pamatují z nejlepších československých filmů.

Zdroje: lifee.cz, cs.wikipedia.org, zeny.iprima.cz