Největší paskvil československé kinematografie. Jak naši rodiče mohli být tak hloupí, že této příšerné kravině uvěřili

Podpořit komunistický režim se v minulosti politici snažili různými způsoby. Třeba i tak, že si objednali natočení filmu, v němž bude socialismus vykreslen v co nejlepším světle. A tak se stalo, že se v roce 1954 do vysílání dostal film, který měl sice do reality daleko, mnoho lidí mu ale bezmezně věřilo. Včetně našich rodičů.

Je označován za největší „blbost“ české kinematografie a současní diváci jen nevěřícně kroutí hlavou nad tím, co mohlo v minulosti vzniknout. Uvědomují si totiž, jak velmi je obsah tohoto snímku odlišný od reality. V tehdejším režimu ale dostupnost informací nebyla takovou samozřejmostí jako nyní. A tak téměř nebylo člověka, který by předloze nebo samotnému filmu nevěřil. 

Agitační filmy získávaly diváky na stranu komunismu

Natáčení agitačních filmů nebylo v období socialismu ničím výjimečným. Propagandistické snímky měly ovlivňovat názory diváků. A je třeba říct, že se to tomuto až fantasy snímku povedlo na výbornou. Lidé skutečně věřili, že někdo jako Tomáš Baťa může jednat jen ve svůj prospěch. Obyčejní dělníci navíc byli ve filmu oslavováni jako hrdinové.  

Úspěšný podnikatel i starosta nebyl oblíbený u všech 

Tomáš Baťa patřil k nejúspěšnějším obchodníkům minulého století. Byl to právě on, kdo jako podnikatel dokázal zajistit, aby se v Československu dokázalo vyrobit až přes 100 000 párů obuvi denně. To ale poněkud předbíháme.

Baťovi nešlo pouze o jeho finanční prosperitu a fungování podniku. Snažil se také zlepšit život lidí kolem sebe. A tak se v roce 1923 stal zlínským starostou. Došlo k tomu poté, co jeho podnikatelské plány neprošly přes komunistického starostu Františka Nováka. Baťa toužil upravit město podle potřeb rozvíjejícího se průmyslu.

Byl si vědom síly svých zaměstnanců, které dokonce zařadil na vlastní kandidátku. Dosáhl tak svého a mohl začít budovat město, které bude sloužit nejen lidem, ale i jeho výrobě. V roli starosty byl velmi úspěšný. Dokázal odrazit tlak komunistů, kteří ho obvinili z vykořisťování a na jeho styl vedení města se jezdili dívat i politici z Evropy či Ameriky. 

Někteří jej považovali za ničitele režimu 

Když se v roce 1954 natáčel film Botostroj, Baťova osobnost v něm byla vykreslena na míle vzdáleně od reality. Byť byl šéf Botostroje fiktivní postavou, autor původního románu Svatopluk Turek se inspiroval Tomášem Baťou. Toho vykreslil v tom nejhorším slova smyslu. Mělo jít o tyrana, který se snažil vydobýt jen svůj prospěch. Používal brutální metody řízení a dělníky se snažil vykořisťovat. 

Botostroj byl filmem uvedeným v roce 1954. Jako agitační film si díky němu komunisté na svou stranu dokázali získat mnoho lidí. Informovanost tehdy byla téměř nulová. A tak lidé (včetně našich „hloupých“ rodičů) věřili tomu, co jim bylo předloženo.

Režisér a scénárista Walló ani jeho kolegové scénáristé Turek a Vávra nebyli žádní začátečníci. A tak dokázali vytvořit film, který šel poměrně přirozeně proti kapitalistickému režimu. Jedinou naději, kterou lidé po zhlédnutí filmu měli, byla naděje v komunistickou budoucnost a socialistický režim. 

Zdroje: Csfd.cz, Ustrcr.cz, e15.cz