Největší šéfík socialismu. Vládl jako generál, všichni se ho báli a přitom neměl ani křeslo na Hradě

Byť rozumu moc nepobral, možná o to více byl politicky aktivní. V minulosti mu to přineslo nejen slávu, ale také uznání komunistického režimu. Jeho chování bylo natolik autentické, že na něj nedokážou lidé dodnes zapomenout. A přitom nikdy neměl ani křeslo na Hradě.

Proslavil se větou „Čo bolo, to bolo, terazky som majorom.“. Jeho role ve filmu Černí baroni byla legendární a diváci na ni často vzpomínají. A to i přesto, že od premiéry již uběhlo pěkných pár let.

Tento muž byl zarytým komunistou 

Byť se na první pohled mohl jevit jako obyčejný muž, opak byl pravdou. Proč byl právě on označován za jednoho z nejhorších mužů socialismu? Možností má každý na výběr hned několik. Majora Terazkyho se téměř každý bál. Aby také ne, když většina jeho metod byla nejen sadistická, ale především ponižující. Bez ohledu na to, jak moc jeho rozkazy dávaly smysl, splnit se musely do puntíku. Terazky vládl přísnou rukou a jen málokdo se mu rozhodl odporovat. Ruku v ruce s tímto jeho chováním šel i soulad s komunistickým režimem. 

O majoru Haluškovi, kterému se přezdívalo Terazky, se dá říct, že byl typickou loutkou režimu. Byl tím typem člověka, který byl k režimu loajální a jednoznačně stál na jeho straně. Zároveň se ale jednalo o nevzdělaného muže, který byl často ve velmi směšné pozici. Patřil mezi ty, které ke komunismu a dodržování socialistických pravidel nebylo nijak složité přemluvit. 

S režimem si notoval i se svými kolegy 

Ve filmu Černí baroni ale nebyl major Terazky jediným, kdo si notoval s režimem. Postavou, se kterou se skvěle doplňovali, byl i nadporučík Troník. Ten byl zarytým ideologem KSČ. Když se tito dva dali dohromady, nikdy z toho nemohlo vzniknout nic pozitivního. Pod záminkou výchovy mužstva docházelo k šikaně. Protože šlo o silnou satiru, na svět se dívali pouze skrz primitivní pohled tehdejšího režimu a za jedno byli i ve zcela absurdních interpretacích reality. 

Byla taková i realita? 

Ve filmu Černí baroni bychom na něm nenechali nit suchou, ve skutečnosti byl herec Pavel Landovský téměř svatoušek. Po celou svou kariéru vystupoval v menších divadlech, objevil se ale i ve významných filmových rolích. Kromě Černých baronů si zahrál i ve filmu Markéta Lazarová, oscarovém Ostře sledované vlaky nebo Adelheid. 

Ve filmu stál major Haluška na straně komunismu. Ve skutečnosti byl herec naprostým opakem. Rozhodl se podepsat Chartu 77. Jako na jednoho ze signatářů na něj byl vyvíjen silný politický tlak. A tak se v roce 1978 rozhodl k emigraci do Rakouska. Zde působil jako člen prestižního vídeňského Burgtheater. Když se režim uvolnil, v roce 1989 se vrátil zpátky do Československa a pokračoval ve své herecké kariéře. 

To, co bylo ve filmu, se s jeho skutečným životem nedalo srovnat 

Na první pohled lze odsoudit každého. Možná i kvůli roli komunistického a přísného majora Terazkyho bylo i na herce Landovského pohlíženo jako na milovníka režimu. Skutečnost byla ale naprosto opačná. A tak se i on dostával kvůli režimu do nepříjemných situací. 

Film vznikl podle knižní předlohy Miloslava Švandrlíka. Komedie sice byla natočena až po pádu komunismu, režisér Zdeněk Sirový ale dokázal představit komunismus ve skutečném světle. Kromě Pavla Londovského si v Černých baronech zahráli i Alois Švehlík, Miroslav Donutil nebo Jiří Schmitzer. 

Zdroje: Csfd.cz, Filmovyprehled.cz, iDnes.cz