Dorota Máchalová je proti ní čajíček k snídani: Největší „slizounka“ ČSSR je dodnes noční můrou Husákových dětí

Tato osoba je synonymem arogance a povýšenosti už více než sedmdesát let. Její chování dokáže vyprovokovat lidi k takovým emocím, že se za sebe o několik minut později stydí. Přesto se pohádka, kde působí, stala jedním z našich nejnavštěvovanějších snímků. 

Tahle dáma pravděpodobně nedokáže být normální, alespoň to by vysvětlovalo, proč se povyšuje nad každého, kdo jí přijde do cesty. Způsob, jakým odmítá nápadníky, hraničí s absurditou. Vzhled je jedním z nejdůležitějších kritérií, kterými se řídí. Ani se neobtěžuje muže poznat osobně. 

Její domov rozhodně není místem, kam byste chtěli zavítat na čaj. V království, kde vyrůstala, platil úplně bizarní zákaz zpívání. Jako kdyby zde nebylo možné být radostným či šťastným. Král, tedy její otec, se nechal ovlivnit skupinou proradných rádců, kteří postupně z krásné země udělali ponuré místo. Už v prvních minutách bylo jasné, že empatie jí nic neříká. Působila jako rozmazlené dítě, které nikdy neslyšelo slovo „ne“. A jako největší slizounka tehdejších pohádek je dodnes noční můrou Husákových dětí. Proč? Protože vzpomínky na emoci, kterou jsme při sledování jejího chování tenkrát měli, jsou věčné.

Zahradník, který všechno změnil

Pak se ale objevil muž, který jí dokázal nastavit zrcadlo. V přestrojení za obyčejného zahradníka se dostal na zámek a postupně se s princeznou začal sbližovat. Snad poprvé v životě potkala někoho, kdo se před ní neklaněl. Dokonce jí vypěstoval květinu, která dokázala zpívat. 

Jenže tato kouzelná rostlinka fungovala jen za předpokladu, že princezna nebude pyšná. Postupně jsme sledovali, jak se z této nesnesitelné osoby stává někdo úplně jiný. Začíná pracovat na zahradě, pomáhat lidem a, což bylo možná nejvíce překvapivé, dokonce naslouchat. Poprvé v životě se setkává s obyčejnými lidmi a postupně přichází na to, že má o světě velmi zkreslenou představu.

Milostný trojúhelník, který ukončil manželství

Během natáčení se herci zamilovali doopravdy, což by nebyl zas až takový problém, kdyby herečka nebyla vdaná za básníka Pavla Kohouta, kterého komunisté prezentovali jako ideálního manžela pro celý národ.

Když se Kohout dozvěděl o milostném románku, nereagoval zrovna nejlépe. Začal milencům vyhrožovat a napsal divadelní hru s názvem „Dobrá píseň o zloduchovi, který přebral vzornému komunistovi ženu“. Chtěl tím říct, že kdo okrade soudruha o ženu, ten určitě okrade i vlast. Jenže láska byla silnější než politika. Dvojice se nakonec vzala a spokojeně žila bok po boku.

Jak natočit pohádku za pár korun?

Nádherné šaty princezny byly ve skutečnosti žluté, ale v černobílém filmu to samozřejmě nebylo poznat. Rozpočet byl tak malý, že se spousta rekvizit vyrobila z papíru a kartonových kulis. Vypadalo to možná skvěle, ale stačilo, aby pořádně fouklo a vše se rozletělo pryč.

Režisér Bořivoj Zeman měl k filmu tak silný vztah, že ho ve střižně viděl skoro dvěstěkrát. Dokonce plánoval pokračování o dceři hlavních hrdinů, ale nakonec z toho sešlo. Ačkoliv jsou s výsledkem spokojení i téměř všichni diváci, najde se v internetových recenzích přeci jen několik nespokojenců: „Pro někoho je to nejlepší česká pohádka všech dob, ale pro mě je nepříliš zajímavá, téměř bez vtipu a plná staromódních morálních poučení.“

Princezna, která je jednou z nejlepších

Popisovaná Krasomila je hlavní postavou pohádky „Pyšná princezna“ z roku 1952. Toto jméno se následně stalo synonymem pro povýšenost, slizounství, ale zároveň i pro naději, že se každý může změnit. Alena Vránová, která roli hrála, se k princezně dostala poměrně náhodou. 

Byla studentkou konzervatoře, když za ní přišla asistentka režie s nabídkou na zkoušku. Na Barrandově jí nasadili korunku a dali jí do rukou míč, který okamžitě hodila režisérovi se slovy: „Hoď mi můj míč!“. Teď už je patrně všem jasné, že obsazení bylo hned jasné. 

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, postavy.cz