Největší žvanil Československa: Pinocchio se mohl jít vycpat, my mu za jeho bludy tleskali

Pinocchio je proslulým lhářem, kterého znají dospělí i děti po celém světě. V jednom z československých snímků se však objevila postava, která by i tohoto malého chlapce svou schopností mystifikace hravě strčila do kapsy. Nešlo přitom o dřevěnou loutku, ale o postavu z masa a kostí. 

Muž, který lže, tak se jmenuje československo-francouzský snímek, který byl v koprodukci natočen v roce 1968. Přestože je jeho hodnocení českými diváky poměrně vysoké, mnoho z nich má problém s jeho pochopením. To nemění nic na tom, že se zde objevuje postava lháře, který měl snad větší talent než sám Pinocchio. 

Hlavní postava se zamotává do sítě vlastních lží a myšlenek 

Za režií tohoto dramatu stojí známa představitel francouzského románu a experimentálního filmu Alain Robbe-Grillet. O čem tento film vypráví? Do jedné malé slovenské vesničky přichází muž jménem Boris. Ten má být blízkým přítelem partyzánského hrdiny Jána Robina. Aby mu lidé věřili, vymýšlí si různé verze Jánova osudu. Každá z jeho historek je ale jen stěží uvěřitelná. Navíc je vždy v rozporu s tou předchozí. Boris se tak postupně dostává do komplikované sítě lží a polopravd. Navíc se snaží manipulovat se svým okolím. 

Režisér se nebál experimentovat

Protože má film snahu zkoumat hranice mezi realitou a fikcí a pravdou s přetvářkou, je pro některé své diváky jen stěží pochopitelný. I přes svou komplikovanost však tento snímek, konkrétně režisér Alain Robbe-Grillet získal na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu cenu Stříbrného medvěda. Během natáčení filmu došlo k mnoha zajímavým událostem.

Režisér a scénárista Alain Robbe-Grillet byl považován za velmi zkušeného filmového tvůrce. I proto věděl, jak vytvořit jedinečný snímek, který nebude mít obdoby. Hercům se rozhodl nechat poměrně volnou ruku. A tak bylo mnoho scén během natáčení přepisováno. Herci navíc dostávali mnoho volného prostoru pro svou improvizaci. Režisér věřil, že tak může vzniknout zajímavá hra s realitou i identitou lidí. 

Trintignant byl herec a milovník rychlých kol 

V roli ulhaného a manipulativního Borise se objevil známý francouzský herec Jean-Louis Trintignant. Ten byl synovcem známého jezdce Formule 1 a vítěze Le Mans Maurice Trintignanta. I samotný Jean-Louis měl po svém strýci závodění v krvi. A tak si kromě tohoto zajímavého filmu zahrál i automobilového závodníka ve slavném filmu Muž a žena. 

I když jej diváci milovali, Trintignant patřil mezi introvertní herce s intelektuální povahou. Zahrát některé scény tak pro něj bylo často naprosto nepředstavitelné. I proto tento herec nakonec odmítl hlavní roli ve známém filmu z roku 1972 Poslední tango v Paříži. Tu si tak místo něj zahrál Marlon Brando. 

Kocúriková zase milovala módu, které dala přednost před Hollywoodem

I další herečka, která si v československo-francouzském filmu zahrála, odmítla zajímavou příležitost. Byla jí slovenská herečka Zuzana Kocúriková. Tu oslovil tehdy slavný producent Carl Ponti s nabídkou čtyřletého působení v Hollywoodu. I přesto, že Kocúriková tuto šanci odmítla, nikdy jí prý v životě nelitovala. Jejím snem totiž nebylo hraní, vášeň měla pro módu a kostýmní návrhářství. Později si jí tento sen splnil a dokonce si otevřela vlastní butik. Ani hraní se ale nevzdala. Od 70. let minulého století byla členkou Slovenského národního divadla. 

I tento film si najde své diváky

Na největšího slovenského mystifikátora se spolu s krásnou herečkou Kocúrikovou můžete podívat v divácky poněkud nepochopitelném filmu Muž, který lže. Možná přeci jen toto válečné drama bude vaším šálkem kávy.

Zdroje: Csfd.cz, iDnes.cz, Kinobox.cz