Nejžádanější podpultovka socialismu. Tahle kazeta mizela rychleji než třívrstvý toaleťák z Tuzexu
Když se s někým bavíte o tom, jak se projevoval socialismus v Československu, jako odpověď se vám často dostane tvrzení, že byl častý nedostatek zboží. Kvůli tomu v zemi bujel šedý a černý trh. Populace si tak vytvořila sítě, v rámci kterých pokoutně sdílela či směňovala různé typy zboží. V osmdesátých letech se tak častým fenoménem stalo i podpultové shánění VHS kazet. Na nich se člověk totiž často mohl podívat i na to, na co by se správně koukat vůbec neměl.
Pokud jste si během osmdesátých let chtěli užít nějaký pěkný film, jistě jste měli na výběr z široké škály tuzemských produkcí. Občas se však stávalo, že člověk dostal chuť i na něco jiného. Něco zakázaného a natočeného stylem, který nám zde nebyl zdejší. Na základě toho v socialistickém Československu v průběhu osmdesátých let kvetl podpultový obchod s VHS kazetami, na kterých byly často západní filmy. Ty byly pro obyčejného člověka jakýmsi zakázaným oknem umožňujícím mu hledět do vidění světa jinde ve světě.
Podpultovky s rychlodabingem
Jakmile se na našem trhu objevily VHS nosiče médií, netrvalo dlouho a rozšířily se do všech domácností. V druhé polovině osmdesátých let se totiž VHS přehrávače staly dostupným zbožím. Téměř každý ho tak měl k dispozici doma a mohl si tak mohl opakovaně pouštět své oblíbené filmy. Kdo však měl zájem o zakázané ovoce, se mohl shánět po podpultovém zboží. Tím byly západní filmy, na které by se za normálních okolností v našich končinách člověk nepodíval.
V Československu se tak rozšířil nelegální prodej VHS kazet, které byly dováženy ze Západu – často ze sousedního Německa či Rakouska. V Praze například fungoval zelinář, který podpultové VHS kazety dovezené z Vídně prodával. Úskalím těchto nelegálních kopií však byla jejich kvalita. Opakované kopírování nosičů způsobovalo, že kvalita obrazu i zvuku prudce klesala. Například takový šestkrát zkopírovaný film byl již téměř nekoukatelný.
Dalším aspektem tohoto fenoménu byl takzvaný rychlodabing. V zemi působila řada překladatelů, kteří po nocích dabovali snímky – a to celý film jedním hlasem. Kvůli neznalosti angličtiny a neexistující laťce kvality jsme se tak mohli setkávat s mnohdy legračně zkomolenými frázemi. Ondřej Neff například ve snímku Hvězdné války pobavil publikum frází „Luku, nechci tě ztratit jako Dara Vedara“.

Kazety jako okna do jiných světů
Důvody, proč se u nás takto rozšířil nelegální prodej a dabing VHS kazet, jsou různé. Jedním z těch zásadních je však jistě skutečnost, že pohled na tyto filmy dopřával člověku žijícímu za železnou oponou pohled do západního světa. Sledováním hollywoodských snímků jsme si tak mohli nejen přibližovat, jak naši západní „nepřátelé“ vnímají svět, ale i to, jak jejich vlastní svět vypadá.
Příkladem tohoto fenoménu může být legendární zombie snímek Úsvit mrtvých. Několik scén tohoto snímku se odehrává v opuštěném obchodním domě, jehož regály jsou však naplněny k prasknutí. To, v kombinaci s v socialistické zemi nemyslitelným výběrem zboží, podtrhávalo nedostatky režimu, ve kterém Čechoslováci žili. Svým způsobem tak i tyto snímky přispěly k tomu, že lidé začali více toužit po svobodě.
Kultovní akční řežba ze Západu
Snímkem, který se stal u nás skutečně oblíbeným, bylo americké Komando z roku 1986. V něm ztvárnil hlavní roli Arnold Schwarzenegger, který se v té době nacházel na cestě na vrchol své filmové kariéry. Podívaná na svalnatého vojáka s těžkým kulometem bylo něco, na co tuzemský divák naprosto nebyl zvyklý. Proto se VHS kazety s tímto filmem po Československu šířily nesmírnou rychlostí.
Ústřední postavou snímku Komando je John Matrix, vysloužilý voják, který je nucen se vrátit zpět do akce. Tak učiní proto, aby dokázal zachránit svoji dceru, která se stane obětí zákeřných únosců. Arnold Schwarzenegger se tak v jedné z prvních rolí, která obsahuje větší množství mluvených replik, chápe zbraně a rozdává žhavou spravedlnost všemi směry.
Možná jste i vy sami byli fanoušky „zakázaných“ akčních filmů osmdesátých let. Dnes je doba naštěstí již jiná a můžeme se koukat na cokoliv, co chceme. Možná i proto nyní nadešel čas si některé tyto staré klasiky opět připomenout.
zdroje: csfd.cz, magazin.aktualne.cz, kinotip2.cz