Nositel Nobelovy ceny byl vedle jak ta jedle. Slavný film je toho důkazem

Kdyby vědec a nositel Nobelovy ceny Daniel Kahneman věděl, jaké filmy budou jednou lidé milovat, možná by svou prospektovou teorii napsal jinak. Nebo by ji alespoň doplnil o kapitolu Jak se lidé chovají, když jim do ruky dáte moc, peníze a kameru. Protože jestli něco ukazuje, že člověk není racionální bytost, pak je to Hollywood.

Kahneman byl uznávaný izraelsko-americký psycholog, který se stal proti své vůli i ekonomem. Ne že by změnil obor, ekonomie ho spíš tak nějak dostihla. A souvisí to s jeho touhou po racionalitě v chování lidí. Nejspíš si přál, aby se lidé ve svém uvažování a chování řídili víc rozumem. Vždyť neseme hrdý název Homo sapiens, a nikoliv Homo irationalis.

Muž, co věřil v rozum

Když Kahneman se svým kolegou Tverským začali zkoumat podle čeho se lidé rozhodují, zjistili, že racionální modely jsou krásná věc. Ale jen na papíře. Ve skutečnosti se lidé řídí emocemi, předsudky a tím, co jim zrovna probleskne hlavou.

Tak vznikla jeho prospektová teorie, která mu v roce 2002 vynesla Nobelovu cenu nikoliv za psychologii, jak by se dalo předpokládat, ale za ekonomii. Konkrétně za „přínos v oblasti integrování poznatků z psychologického výzkumu do ekonomických věd, zejména poznatků o lidském úsudku a rozhodování za nejistoty“.

Dva systémy v hlavě, problém v realitě

Kahneman tvrdí, že náš mozek má dva systémy: jeden rychlý S1, který jedná dřív, než si stačíme uvědomit proč, a druhý pomalý S2; ten to pak složitě vysvětluje. Stručně řečeno S1 je intuitivní, emocionální, a funguje vlastně automaticky. S2 je pomalý, analytický a logický a ten první kontroluje. Ovšem se zpožděním.

Je to jako by první jednal a druhý se snažil zachovat důstojnost. Kahneman chtěl moc věřit v lidský rozum a jeho přáním bylo, aby ho lidstvo používalo v co největší míře. Ale pravděpodobnost, že se to stane, je mizivá. Systém1 logiku zřejmě vždycky převálcuje.

Byl Kahneman opravdu vedle?

Titulek samozřejmě nemá působit jako výsměch. Je to spíš mírně ironické konstatování jakési Kahnemanovy naivity. I když celý život dokazoval, že lidé nejsou racionální, pořád věřil opaku. A stále doufal, že až to lidstvo jednou pochopí, bude se chovat lépe. Jenže filmy, a nakonec i skutečnost ukazují, že člověk se nechová racionálně ani tehdy, když ví, že se chová iracionálně. Lidské emoce v rozhodování stále převažují nad logikou. A právě tady někde se rodí Hollywood. Ne jako továrna na sny, ale spíš jako galerie lidských zkratů.

Kahneman možná nebyl vedle. Možná jen přecenil naši ochotu být rozumní. Možná až příliš věřil tomu, že když lidem vysvětlíte jejich chyby, přestanou je dělat. Hollywood dokazuje, že ne. A samotné lidstvo rovněž…

Vlk z Wall Street: učebnice iracionality

Kdybychom měli vybrat film, který tohle všechno nejlépe ukazuje, Vlk z Wall Street by byl horkým kandidátem. Jordan Belfort a jeho parta makléřů jsou totiž dokonalým popřením racionálního rozhodování. Riskují všechno, i když vědí, že to nedává smysl. Touha po zisku je žene do situací, které by i Systém1 označil jako šílené. Natož Systém2.

Peníze, drogy, iluze kontroly: všechno dohromady v koktejlu, který by žádný rozumný člověk neměl pít. A přesto ho pijí všichni. Při sledování tohoto snímku by Kahneman nejspíš zvolal: „Ježišmarjá, takhle ne!“ A přitom by věděl, že přesně takhle to v reálném světě chodí.

Filmy, kde logika dostává na frak

A racionalitu nefackuje jen tato Scorseseho jízda. Hollywood má celou sbírku filmů, které dokazují, že lidské chování je všechno, jen ne logické. Například Leaving Las Vegas: hrdina se rozhodne pít tak dlouho, dokud nezemře. To je naprosto extrémní popření racionality. Na to by Kahnemanovy dva mozkové systémy nestačily.

Nebo snímek Requiem za sen; čtyři lidé, čtyři iracionální spirály. Kahneman by jen zapisoval: heuristika a emoční rozhodování… to všechno tam je, jen rozum se jaksi vytrácí… A možná právě proto se na to díváme tak rádi.

Zdroje: Wikipedie, DatabázeKnih, SeznamZprávy