Nové české filmy jdou stranou. Diváci propadli nové vášni, která válcuje obrazovky

V kinech i televizi se to jen hemží filmy, které byly v tuzemsku v posledních letech natočeny. Přesto se zdá, že domácí tvorba u diváků ztrácí na přitažlivosti. Podle jejich současných preferencí možná začíná platit pořekadlo “staré dobré časy”. 

Českou filmovou tvorbu dnes diváci dělí na dvě kategorie. Podle jejich reakce jde buď o filmy, které stačí vidět jednou, nebo o snímky, ke kterým se rádi vrací. V loňském roce byly podle recenzí a hodnocení diváků na Česko-Slovenské filmové databázi negativně hodnoceny například filmy Srnky nebo Džob. Ty mají průměrně méně než 50 %. Natočeny ale byly i velmi úspěšné snímky. Kritikou pozitivně hodnocené jsou komedie Na horách nebo Moře na dvoře. 

Hlášky československých filmů zlidověly 

Úspěšnost jednotlivých snímků je velmi individuální. Každý z nás má jiný vkus, obecně se však v posledních měsících může zdát, že se zájem českých diváků o tuzemské filmy zmenšuje. Obrací se totiž na snímky, které jsou spojeny s minulostí. Konkrétně na filmové snímky, které nás bavily v době Československa. 

Přestože československé filmy procházely přísnou cenzurou, vzniklo mnoho nezapomenutelných snímků, které jsou pravidelně reprízovány v televizi. I desítky let staré filmy dokázaly pobavit humorem, kterému dnes rozumí i mladší generace. Humor tehdejší doby je nezaměnitelný. Není nijak přehnaný a je jemný i inteligentní.

Některé z vtipných hlášek se staly běžnou součástí dnešních konverzací. Zavzpomínat můžeme například na hlášku z filmu Marečku, podejte mi pero! „Hliník se odstěhoval do Humpolce!“. Typickou se stala i hláška průvodčí z filmu Slunce, seno, jahody „Nezastavujeme, máme zpoždění!“. 

Starší snímky jsou spojeny s nostalgií 

Lidé milující československé filmy nostalgicky vzpomínají na dobu, kdy je viděli poprvé. Mnohdy v nich tyto vzpomínky vyvolávají příjemné pocity. Kromě humoru jsou starší filmy spojeny i s hereckými hvězdami, které si v minulém režimu často vysloužily titul zasloužilý umělec. Ten patřil mezi nejvyšší státní ocenění pro umělce tehdejší doby. Získat ho mohli nejen herci, ale také zpěváci, režiséři, hudebníci nebo tanečníci. Za absolutní vrchol uměleckého světa bylo považováno ocenění národní umělec. 

Bez Menšíka by komedie nebyly tak úspěšné 

Každá doba má svá herecká esa. Dnes jsou jimi například Tereza Ramba, Vojtěch Kotek, Kryštof Hádek nebo Matouš Ruml. Také v minulosti existovaly filmové hvězdy, bez kterých by především komedie nebyly tak zábavné. Lasica, Satinský, Menšík nebo Bohdalová jsou jen základním výčtem, který bychom mohli doplnit o další desítky jmen. 

Vladimír Menšík byl hercem, který dokázal okořenit každou komedii, ve které se objevil. S komickým talentem se narodil. Ať byly jeho repliky sebevíc vtipné, především šlo o jeho osobité podání. Mnoho legendárních hlášek navíc vzniklo díky jeho pohotové improvizaci.

Spolupráci s ním kvůli tomu režiséři milovali a nenáviděli zároveň. Pravdou ale je, že díky němu vzniklo mnoho replik, které se tradují dodnes. Vladimír Menšík se objevil v mnoha československých komediích. Zahrál si třeba ve filmu Světáci, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku. 

Obliba českých filmů dostává v poslední době na frak 

I když jsou některé filmové novinky povedené a diváci návštěvy kina nelitují, v poslední době se objevuje úplně jiný trend. Ten navrací lidi u televizních obrazovek zpátky v čase. Diváci tak z pohodlí svého gauče mohou vzpomínat na staré dobré časy u československých komedií, oblíbených kriminálek i dalších filmových žánrů. 

Zdroje: Filmovyprehled.cz, Csfd.cz, Filmtoro.cz, Hlaskyzfilmu.cz