Celé Česko se ponořilo do ticha: Oblíbená herečka z Bota jménem Melichar odešla do filmového nebe

Když v roce 1983 Zdeněk Troška natáčel svůj režijní debut Bota jménem Melichar, asi jen stěží mohl tušit, o jak velký hit půjde. I komediální filmy ale občas postihnou tragédie. Nic na tom nemění fakt, že slavná herečka zemřela až několik let po natáčení.

„Tak si umej uši, hluchoune.“, „Máme se držet za ruce, soudružka říkala.“ nebo „I vepřík je rozptýlen, setká-li se s motýlem“. Tyto a další hlášky proslavily komediální film pro děti i dospělé Bota jménem Melichar. Dětská komedie, která se odehrává na jedné ze základních škol, má vše, co by tento filmový žánr měl mít. Vtipné hlášky, dramatické chvilky, mladistvou lásku i mnoho dalšího. Doprovázena je i hudebním hitem, který v devadesátých letech znalo celé Česko a Slovensko. 

Ve filmu zaznělo hned několik populárních písní 

Písničky k filmu nazpívalo tehdy snad nejslavnější hudební duo Petr Kotvald a Stanislav Hložek. Ikonickým hitem se stala písnička Holky z naší školky. Ta ve filmu zazněla hned několikrát a zpívala si ji v něm i představitelka Jolany při kritické krádeži stříbrných bot. 

Na place se sešly zkušené herečky i dětští nováčci 

Ve filmu se objevilo mnoho dětských i dospělých herců. Zatímco někteří u hraní zůstali, jiní se v dospělosti začali věnovat jinému povolání. Zkušenými herečkami byly v době natáčení například tělocvikářka v podání Jiřiny Jiráskové nebo maminka Honzíka a Jolany herečka Dana Syslová. To z dětských rolí v herce nevyrostl téměř nikdo. Snad jen jeden ze zamilované dvojice Regina Řandová a David Rauch. Právě Regina se objevila i v dalších filmových či seriálových snímcích. V herectví nepokračoval ani malý Honzík, kterého hrál Martin Šotola nebo jeho kamarádka Janička v podání Magdaleny Ledvinkové. 

Role fyzikářky byla sice malá, ve filmu ale zazářila 

Herečkou, která ve filmu měla sice menší, o to ale více zapamatovatelnou roli, byla pedagožka na FAMU a herečka Alena Karešová. Ta se v komedii objevila v roli fyzikářky Andulky. Alena Karešová se do paměti diváků zapsala především svým přísným vzhledem. Nakrátko přistřižené vlasy doplňovaly silné obroučky brýlí a přísná tvář. Karešová se nejčastěji objevovala v rolích úřednic, či zdravotních sestřiček. Zahrála si například ve filmech Jak básníkům chutná život, Sestřičky nebo Křtiny. V botě jménem Melichar je legendární její hláška „Já počkám. Já mám času dost.“. 

Herečka tento svět opustila v tichosti, diváci filmu přesto plakali 

V osobním životě Karešové štěstí příliš nepřálo. Narazila již v době, kdy si vybírala své budoucí povolání. Protože se jejím rodičům nelíbilo, že by byla herečkou, vystupovala dokonce pod pseudonymem. Jejím oficiálním příjmením bylo Engelmannová. 

Herečka a pedagožka byla dvakrát vdaná, ani z jednoho svazku neměla žádné dítě. Ke konci života se stáhla do ústraní. Když 19. července 2019 náhle zemřela, posmutněli především milovníci její filmové role ve filmu Bota jménem Melichar. Tak, jak měla celý život ve zvyku, odešla Alena Karešová v tichosti a bez mediálního rozruchu. Bylo jí úctyhodných 92 let. Zařadila se tak mezi další herce z komedie, kteří již nejsou mezi námi. Mezi nimi i známá a oblíbená herečka Jiřina Jirásková. 

Zdroje: Csfd.cz, Zivotopis.osobnosti.cz, Hlaskyzfilmu.cz