Panika v Česku roste: Oblíbená letní zelenina se potichu proměnila v jed. To, co jíte dnes, už není jako dřív

Zelenina byla celé generace symbolem zdravého stravování. Škola, lékaři, rodiče i prarodiče nám vštěpovali, že právě ona je základem vyvážené stravy, zdrojem vitamínů, minerálů a vlákniny.

A tak jsme se ji naučili konzumovat. Vždyť talíř barevných a svěžích kousků zeleniny nás k tomu přímo svádí. Dnes si můžeme dopřát druhy z celého světa v jakémkoliv ročním období. A myslíme si, jak prospíváme svému zdraví, předcházíme nemocem a dbáme na vhodnou životosprávu. Jenže časy se mění a s ním i to, co máme na talíři.

Víme, co jíme?

Těžko říci proč, ale dnes už zelenina není taková, jako kdysi bývala. Za jejím vzhledem a dlouhou trvanlivostí se často skrývá jedovatý chemický koktejl. Dusičnany, těžké kovy, pesticidy a rezidua dalších ochranných látek; to všechno můžeme v současné zelenině najít. I když legislativa stanovuje poměrně přísné limity, skutečnost je často jiná. Každou chvíli slyšíme, že při kontrolách byly v různých druzích zeleniny nalezeny chemikálie nad přípustnou hranicí.

Zdravá zelenina jen na první pohled

Aby zelenina vůbec bez újmy vyrostla, pak přežila transport a skladování, je často chemicky ošetřována hodně intenzivně. Tu se musí zapudit myši nebo škodlivý hmyz, jindy povzbudit růst, je třeba zabránit plísni nebo hnilobě, anebo udržet zeleninu čerstvou při dlouhém skladování.

My ji pak zakoupíme v dost pěkném stavu, ale netušíme proč. Jak by mohla zelenina z druhého konce světa vydržet bez chemické podpory! A to všechno jíme dnes a denně, my i naše děti. Dnes bych si netroufla doporučit zeleninu jako základ vyvážené stravy; její nutriční hodnota i bezpečnost pro zdraví je přinejmenším diskutabilní.

Chemikálie v zelenině mohou ovlivňovat hormonální rovnováhu organismu, oslabovat imunitu, zatěžovat játra. Takže má dnes ještě cenu kupovat zejména cizokrajnou zeleninu za nehorázné peníze, a přitom jíst jedy? Zdraví totiž začíná u toho, co si položíme na talíř! Nejlépe na tom jsou rodiny, které mají vlastní zahradu a mohou si alespoň část zeleniny vypěstovat sami. A když je k tomu pár stromů a keřů s ovocem, máte jistotu, že jíte zdravě. Ale to, co dnes nakupujeme v supermarketech od velkopěstitelů, už nejspíš našemu zdraví dávno neprospívá. Spíš naopak.

Nejčastější chemikálie v zelenině

Pesticidy se používají k ochraně plodin před plevelem, chorobami a škůdci. Za posledních 10-15 let, kdy nebyly zimy s pořádným mrazem, se škůdci zeleniny i ovoce hodně přemnožili. A když je pěstitel nechá, sežerou, na co přijdou. Tak je vyhubí pomocí chemických přípravků. A v plodinách vždycky nějaké reziduum zůstane. Na škodlivý hmyz se používají insekticidy, na hlodavce rodenticidy.

A pokud použitý pesticid obsahuje famoxadon nebo formetanate, může u lidí dojít k poškození jater, ledvin i nervového systému. Jak upozorňuje portál Profibio, jenž se zabývá zdravými potravinami, neprošly loni zkušebním testem papriky ze supermarketu Globus: „Obsahovaly 12krát více pesticidů než česká legislativa dovoluje.“

Ona už je totiž půda celosvětově pesticidy prosycená. A tak pesticidy ohrožují nejen zdraví jednotlivců, ale i půdní a vodní ekosystém. Stojí rovněž za masivním úhynem včel a čmeláků.

Ohrožená je půda, voda, opylovači. A člověk

Dusičnany – kdo chce mít bohatou úrodu, ten hodně přihnojuje. Dusičnany se vyskytují v půdě přirozeně, a když se hnojí, tak jejich koncentrace stoupá. Mohou být nebezpečné zejména pro malé děti. Nejvíc se vyskytují v listové zelenině, ať jsou to různé druhy salátů, špenát, rukola aj.

Herbicidy – tyto chemické prostředky se používají k likvidaci plevele. Na zahrádce si těch pár záhonku odplevelíte ručně, ale u velkopěstitele? Tam dojde na herbicid, protože plevel není žádoucí. Bere kulturním plodinám jak živiny, tak i vláhu. Zbytky herbicidů v zelenině se mohou negativně projevit na imunitním systému a ovlivňují i hormonální rovnováhu.

Těžké kovy – jedná se zejména o olovo a kadmium. Ty se do půdy dostávají hlavně z průmyslového znečištění. Takže velké lány zeleniny v průmyslové krajině, to je pro konzumenty doslova pohroma. Těžké kovy se mohou do půdy dostat i v důsledku nevhodného hnojení. Hromadí se především v kořenové a bulvové zelenině. Dlouhodobá konzumace může vést k poškození orgánů.

Vosky k udržení trvanlivosti – používají se hlavně u zeleniny z dovozu s jemnou slupkou: okurky, rajčata, papriky, lilky, cukety. Pokud jde o vosky přírodní a nejsou-li smíchány s jinými látkami, tak ty závadné nejsou. Používá se zejména karnaubský vosk z listů brazilské palmy Copernicia prunifera, anebo kandelilový vosk, který se získává z mexické rostliny Euphorbia antisyphilitica. Jenže ony se z ekonomických důvodů využívají také vosky syntetické, které se vyrábějí třeba z ropy. A na štítku ovoce či zeleniny, i když nějaký mají, to nepoznáte, protože se nemusí označovat.

Možná, že dojde na to, že se cizokrajné zeleniny i ovoce zase vzdáme. Obohacený trh je totiž jedna věc, ale nikoliv primární. Druhá věc je ohrožené zdraví a už je na čase se o ně víc zajímat.