Oblíbené české komičce a herečce amputovali nohu. Byla to poslední možnost, hájí se lékaři

Smích je slovo, které ji vystihovalo. Byla takový Menšík v ženské podobě. Uměla rozesmát i ve chvílích, kdy lidem do smíchu nebylo. Její energie bavila a lidé ji milovali. Ať už se objevila v televizi nebo divadelních prknech, vždy se s ní lidé smáli. Bohužel ji život příliš nešetřil a přišly zdravotní potíže. I přesto se řídila svým mottem: nikdy se nevzdávat a všude hledat humor.

Bavila lidi kolem, ale osud jí příliš nepřál.

Z knih až do divadla

Narodila se v 25. února 1949 v chudé rodině dělníka v továrně a učitelky na základní škole. Právě ona ji vedla k tomu, aby nezapomněla na knihy a aby si rozšiřovala obzory v oblasti divadla. Už jako malá ráda napodobovala lidi kolem, předváděla scénky pro rodinu a smála se i ve chvílích, kdy se ostatní mračili.

Všichni v jejím okolí si ji pamatovali jako dítě, které chvíli neposedí. Zatímco ostatní děti sbíraly plakáty svých oblíbených zpěváků, ona psala scénáře pro své „divadelní hry“ a přesvědčila spoustu lidí, aby si s ní zahráli. Humor a herectví byly její součástí, stejně jako schopnost improvizovat a vypořádat se s každou situací.

Když byla starší a nastoupila na uměleckou školu, bylo jasné, že to byla trefa do černého. Talentu měla na rozdávání, a stejně tak velké bylo její odhodlání. Sama vzpomínala, že už na přijímacích zkouškách překvapila tím, jak dokáže být spontánní. Texty jen neodříkávala, vždy si do nich přidala trochu svého humoru a grimas. „Buď mě vyhodí, nebo si mě zapamatují,“ řekla tehdy sama.

Provdala se za Jaroslava Hanuše a měli spolu tři děti.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Na jevišti jste ji mohli poprvé vidět jen v malých vedlejších rolích, v ne příliš známých divadlech. I přesto si ji lidé velmi rychle oblíbili. Nebyla to modelka z plakátu, ale měla v sobě něco, co diváka zaujalo, elán a humor, u kterého se divák cítil, jako by mluvil s kamarády.

Divadelní režiséři ji čím dál častěji obsazovali ve svých hrách, protože byla tak všestranná. Sama o sobě s oblibou říkala, že je „herečka na půl cesty“, což dle jejích slov znamenalo, že jí nikdy nešlo v první řadě o slávu, ale o to, aby se lidé bavili.

Velký zlom nastal ve chvíli, kdy dostala nabídku do televizního pořadu. Byla to éra zábavných show, u kterých si člověk odpočine a zároveň se skvěle pobaví a zasměje. A to bylo přesně něco pro ni.

Televizní kouzlo: pořad, na který se nezapomíná

V 80. letech přišel pořad, kterého se stala součástí, a díky kterému se stala hvězdou. Byl to pořad Možná přijde i kouzelník, který se zapsal do historie televizní zábavy. Podstatou byly skeče založené na improvizaci a spontánním humoru, což byla její parketa.

Dokázala si udělat legraci sama ze sebe a nebála se přehrávání a bizarních situací. Diváci si ji oblíbili ještě více, protože si na nic nehrála a byla lidská a přirozená. S neméně známými kolegy jako Jiří Lábus, Oldřich Kaiser nebo Jiří Korn vytvářela něco nezapomenutelného.

Soukromí plné výzev

Mimo záběry kamer její život vypadal úplně jinak. Jak sama říkala, nebyla typ člověka, který žije pro slávu, naopak často bojovala s vážnými problémy. V té době nebylo herectví nijak závratně placená práce a po revoluci tím spíše ne.

Byla velmi skromná, ale podle přátel se občas musela spolehnout na pomoc blízkých. I tak ale nikdy nepřišla o smysl pro humor a byla to taková její obrana.

Později se přidaly i zdravotní problémy, které pro ni znamenaly těžkou zkoušku. Již v mládí trpěla cukrovkou, ale nikdy ji nebrala příliš vážně. Bohužel se nemoc postupně zhoršovala a ona stála před těžkým rozhodnutím.

Nemoc, která neodpouští

Cukrovka je dnes jednou z civilizačních chorob, které jsou zrádné, protože se neprojeví hned. U herečky se začaly objevovat komplikace jako únava, nebo zhoršené hojení ran.

Lékaři ji varovali, že pokud nebude brát svou nemoc vážně, může to mít vážné následky. A tak se také stalo. Bohužel se u ní projevila infekce, která jí napadla nohu. Ta se rozšířila tak rychle, že hrozilo selhání organismu. V ohrožení byl její život a lékaři ji postavili před neskutečně těžkou volbu. Buď jí nohu amputují, nebo zemře. Nohu jí nakonec lékaři vzali a herečka na tom byla mnohem lépe.

Zbyla jen vzpomínka

A kdo že je ta, o které mluvíme? Hádáte správně, Jaroslava Hanušová. Kolegové z divadla i televize na ni dnes vzpomínají s úsměvem. „Byla neuvěřitelně spontánní. Člověk nikdy nevěděl, co z ní vypadne, ale vždycky to bylo k smíchu,“ řekl Jiří Lábus. Proto jí diváci měli tolik rádi, protože dokázala pobavit v jakékoli situaci.

Po zdravotních problémech a amputaci se snažila zůstat pozitivní. Sice už aktivně nikde nevystupovala, ale humor ji nikdy neopustil. I tak ji ale těžký osud poznamenal.

Jaroslava Hanušová zemřela v roce 2016 ve věku 66 let. Její smrt zasáhla mnohé kolegy, ale i diváky. Odešla žena, která dokázala rozesmát i v temných chvílích. I pře těžké životní překážky se stále držela humoru a zůstávala pozitivní.

Smích, který nezmizí

Jaroslava Hanušová byla herečka a komička. Lidé ji milovali a vzpomínají na ni s úsměvem. I když už není mezi námi, při reprízách starých pořadů se lidé smějí dodnes, a to je ta největší odměna.

Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz, csfd.cz, magazin.aktualne.cz