Natáčení slavné české komedie skončilo tragédií. Oblíbený herec náhle zemřel přímo na place

Říká se, že komici jsou uvnitř ti nejsmutnější lidé. Tohle byl případ trochu jiný. Jan byl opravdu veselý, rád jedl, rád se smál a stejně tak byl rád mezi lidmi. Jedno měl ale společné s klasickým obrazem komika, tedy že svůj největší problém řešil tím, že ho ignoroval. A to ho stálo život.

Narodil se do rodiny strojního zámečníka pracujícího v Baťových závodech. Vyučil se zámečníkem, rok strávil v Ostravě v průmyslovém podniku a pak se rozhodl vybočit z dosavadní cesty. Odešel do Prahy, dodělal si maturitu a s přihláškou v ruce zamířil na DAMU.

Herecký talent měl vrozený a lidé kolem něj to rychle poznali. Po studiích chvíli cestoval s kočovným divadlem po hospodách a kulturních domech, což bylo dobrodružné, ale vyčerpávající. Nakonec se vrátil domů do Zlína, přijal angažmá v tamním divadle a začal pomalu budovat zářivou kariéru.

Fasádník, vodník a král

Režisér Jan Grossman hledal herce pro hlavní roli v inscenaci Král Ubu v pražském Divadle Na zábradlí a Libíček byl pro tu postavu jako dělaný. Nejen tato role mu otevřela dveře do světa velkého divadla i filmu a Libíček toho využil naplno. Zahrál si ve více než čtyřiceti snímcích, téměř výhradně komediích.

Libíček nebyl typ, který by řešil, co jíst může a nemůže. Měl přes sto čtyřicet kilogramů na váze a životní styl, který by mnozí nezvládli ani týden v kuse. Herec Jiří Krampol o něm říkal, že ho nikdy neviděl bez jídla v ruce, a historky o jeho apetitu kolovaly v hereckých kruzích léta. 

Jeden spolužák z DAMU vzpomínal, jak Libíček strávil celý Štědrý večer tím, že jedl sváteční večeři a pak temperamentní Maďarce, která ji uvařila, četl až do rána Dobrého vojáka Švejka. Jenže vážné zdravotní problémy na sebe nenechaly dlouho čekat a herec je ze strachu přehlížel. 

Trpěl cukrovkou, selhávaly mu ledviny a lékaře se bál tak moc, že odmítal jakoukoliv léčbu. V soukromém životě byl přitom úplně jiný. Miloval les, houbaření a procházky. Se svou ženou Zdenou vychoval dvě nevlastní dcery, ke kterým se choval jako k vlastním, a přátelé o něm říkali, že byl otcem, jakého si přeje každé dítě.

Poslední pivo s kamarádem

Kamarád a herec Jan Kuželka řekl, že se s Libíčkem viděl pouhý týden před jeho smrtí na pravidelném hereckém večerním setkání. Smrt, která přišla o sedm dní později, byla pro Kuželku naprostým šokem a dodnes o ní mluví jako o zbytečné. Přitom tělo herci dávalo signály už dlouho. 

Problémy s ledvinami nebyly nic nového, Libíček jen odmítal cokoliv řešit. Strach z lékařů byl v jeho případě silnější než pud sebezáchovy, a to se nakonec ukázalo jako osudné.

Pád do řeky a útěk před záchranáři

Bylo 24. května 1974 a na břehu Vltavy probíhalo natáčení komedie Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Libíček hrál vodníka Aloise a chystal se na scénu s Vladimírem Menšíkem. Režisér Václav Vorlíček popsal ve své knize, jak Libíček před natáčením dopil zbytek zkaženého mléka ze sáčku po Menšíkovi, protože mu přišlo škoda ho vyhodit. 

Pak náhle vstal, jako by měl někam namířeno, a zhroutil se přímo dozadu do řeky. Na místě byli kaskadéři, kteří ho z vody okamžitě vytáhli. Libíček se probral, jenže v tu chvíli spatřil záchranáře v bílém plášti. Ta stará, hluboce zakořeněná hrůza z lékařů ho přiměla vyškubnout se z jejich rukou a pokusit se utéct, přestože jej tělo sotva poslouchalo. 

Udělal pár kroků a znovu zkolaboval. Do nemocnice ho sice dovezli, ale už to nebylo nic platné. Příčinou nebyl pád do vody ani zkažené mléko. Praskl mu močový měchýř, který odmítal nechat ošetřit, a zemřel kvůli tomu na celkovou otravu organismu. Kdyby se léčil, pravděpodobně by žil dál. 

Věděli jste o tom, co se za kamerou komedie odehrálo? 

Zdroje: cnn.iprima.cz, kafe.cz, cs.wikipedia.org