Okamžitě to vytáhněte z krabice: Z obyčejné školní věci, kterou jsme dostávali zdarma, je dnes investice

Než vyhodíte starou krabici z půdy, podívejte se do ní. Mohly by tam být hokejové nebo fotbalové kartičky z devadesátek. A těch by byla škoda se zbavit. Protože některé z nich dnes stojí více než roční plat. 

Sběratelské karty se původně dávaly k cigaretám jako reklamní bonus, později ke žvýkačkám, čokoládám nebo dětským časopisům. Jelikož byly všude kolem nás, nikomu nepřipadaly vzácné. Kdežto dnes se za některé z nich platí opravdu velké sumy. 

V devadesátkách jsme si s kamarády vyměňovali fotbalové a hokejové kartičky na školním dvoře. Měli jsme jich plné krabice. Když jsme měli něco dvakrát, směňovali jsme za vzácnější kousky a ty nejlepší jsme střežili v albech. 

Pak jsme vyrostli, zapomněli na ně a rodiče je obvykle vyhodili hned, jak jsme se odstěhovali. 

Žvýkačky, cigarety a budoucí miliony

Jakmile se zmíní sběratelské karty, snad každý si dnes vybaví Pokémony. Ale v devadesátkách jsme měli něco jiného, hokejové a fotbalové kartičky. Ty jste obvykle našli v každé tašce, bundě, zkrátka všude. 

Ty kartičky mají docela divokou historii, která začala v Americe koncem devatenáctého století, kdy tabákové firmy hledaly způsob, jak prodat více cigaret. Někdo přišel s geniálním nápadem. Do každé krabičky dali obrázek slavného sportovce, což zafungovalo mnohem lépe, než čekali. 

Lidé začali kupovat cigarety hlavně kvůli kartičkám a sbírali je, směňovali a ukládali do alb jako poklady. Později i společnosti jako Topps, O-Pee-Chee nebo Parkhurst začaly v obrovských nákladech tisknout podobné kartičky. Prodávaly se v balíčcích za pár haléřů a přidávaly se třeba ke žvýkačkám.

Digitální éra pak ale všechno převrátila naruby. Počítačové hry, internet a smartphony zaujaly děti natolik, že papírové kartičky přestaly být zajímavé. Místo sbírání hokejistů děti začaly lovit digitální poklady ve videohrách, papírové kartičky skončily v krabicích na půdě a spousta rodičů je při jarním úklidu vyhodila. Právě tahle hromadná likvidace z nich ale časem udělala vzácnost.

Od pár korun k milionům

Problém je v tom, jak jsme s těmi kartičkami zacházeli jako děti. Tahali jsme je ven, nosili v bundě, lepili do sešitů obyčejným lepidlem ze školy. Každá karta se za pár měsíců opotřebovala. Měla ohnuté rohy, poškrábaný povrch, někdy i mastné skvrny od čokolády. Z milionů vytištěných karet se po třiceti letech zachovalo v dokonalém stavu možná pár desítek, a právě tohle z nich dělá poklad.

Pokud jde o slavného sportovce, cena samozřejmě také výrazně stoupá. 

Tento úklid se vyplatil

V únoru 2024 v kanadské provincii Saskatchewan rodina při úklidu starého domu narazila na zapomenutou bednu s nerozbalenými balíčky hokejových karet z roku 1979. Právě v té sezoně nastoupil do NHL Wayne Gretzky, považovaný za absolutně nejlepšího hokejistu.

Bedna obsahovala 16 krabiček, každá plná 48 balíčků po 14 kartách. Experti odhadli, že by se uvnitř mohlo nacházet až 27 kartiček Wayna Gretzkyho v nedotčeném stavu. A protože bedna nebyla nikdy otevřená, karty zůstaly zachovalé po celá desetiletí.

Aukční síň Heritage Auctions to nazvala „největším objevem neotevřených karet jedenadvacátého století“. Bedna se nakonec vydražila za 3,72 milionu dolarů.

České kartičky a naše vzpomínky

Tady v Česku jsme byli trošku pozadu. Zatímco v Americe sbírali hokejové kartičky už od padesátých let, my jsme za komunismu v trafikách našli spíš tak maximálně pohlednice. Ale pak přišel listopad osmdesát devět a během pár měsíců byly obchody plné zahraničních kartiček. Devadesátá léta byla v Česku zlatou dobou sběratelských karet.

Zdroje: theguardian.com, colectio.com, cmus.cz