Obývák, který milují senioři v Česku. Podle odborníků ale způsobuje únavu a špatnou náladu

Babičce je v jejím obýváku krásně. Má tam těžké záclony, stejně jako tmavou skříň překrývající celou stěnu, která je plná porcelánových figurek. Slyšeli jste však někdy o pojmu světelná hygiena? V tomto případě samozřejmě nebudete svůj obývák koupat, ale trochu jej vylepšit by se hodilo. 

Kdo navštíví domácnost starší generace, často narazí na podobný pohled,  jaký zná třeba od prarodičů svého kamaráda. Stěna je zakrytá masivním tmavým nábytkem a záclony z těžké látky se roztahují od tyče ke koberci. Pak je tu v mnoha případech i slabě svítící stojací lampa v rohu pokoje a veškerý nábytek pečlivě rozmístěný podél zdí. 

Uprostřed místnosti přitom zpravidla zeje prázdné místo, které nikdo nikdy nevyužívá. Ano, dříve výběr nábytku závisel na tom, co bylo zrovna k dostání, a ne na tom, co člověk chtěl. Takže byl doma často k vidění nábytek z produkce národního podniku Jitona Soběslav, oranžové nebo modré kuchyně Asta, koberce na stěnách i na podlaze a tapety s výraznými vzory. 

Dnes už je ale vše jinak, tak by se mohla přizpůsobit i domácnost. Výběr tehdy nebyl, dnes už ale je. A přesto se v mnoha pokojích za ty roky nezměnilo skoro nic.

Záhadná odpolední únava

Člověk si sedne do obýváku, dá si kávu, pustí si televizi a po hodině ho přepadne únava. Oči trochu pálí, soustředění je obtížnější a obtížnější a nálada taktéž klesá. Často za to může osvětlení v místnosti. Spousta Čechů přiznala nějaké obtíže spojené s pobytem pod nevhodným umělým světlem, přičemž nejčastěji šlo právě o únavu očí, bolesti hlavy a horší schopnost soustředění. 

Čím déle člověk tráví čas v prostoru se špatným osvětlením, tím větší jsou jeho potíže. Socialistický obývák je v tomto případě tak trochu učebnicový příklad. Těžké záclony blokují přirozené denní světlo, tmavý nábytek ho místo odrážení pohlcuje a jediná stojací lampa v rohu nestačí celou místnost rovnoměrně osvítit. 

Výsledkem je místo, kde se oči neustále namáhají a tělo reaguje únavou, aniž by k ní byl skutečný důvod.

Kronika průměrného českého obýváku

Kdo chce vidět, jak takový interiér vypadal v celé své dobové kráse, může sáhnout po retroseriálu Vyprávěj. Herečky jako Veronika Freimanová v něm žijí v přesně těch únavu přivolávajících bytech. Tmavý nábytek sám o sobě není žádná katastrofa. V prostorném pokoji s velkými okny může vypadat docela dobře. 

Potíž nastane ve chvíli, kdy k tmavé skříni přidáte tmavé záclony, tmavý koberec a žárovku, která svítí asi tak silně jako noční lampička u postele. Taková kombinace způsobuje, že světlo se v místnosti prakticky nemá kde odrazit. Povrchy si ho jen berou, ale nic nám nevracejí. 

Čím méně světla se v prostoru pohybuje, tím silnější je signál pro organismus, že nastal čas utlumit aktivitu. Studie věnované psychologii barev v interiérech potvrzují, že modrá a zelená barva navozují klid a snižují hladinu stresu, zatímco světlé odstíny béžové a krémové prostoru opticky přidávají vzdušnost. 

Teplé barvy jako oranžová nebo žlutá přidávají energii, ale pouze tehdy, pokud jich není příliš mnoho najednou. Socialistická oranžová kuchyňská linka byla v tomto ohledu možná lepším řešením, než by se zdálo, tedy pokud se zbytek místnosti nepřikláněl k temnotě.

Nábytek sahající až ke stěnám

Uspořádání nábytku podél stěn s prázdným středem místnosti bylo za socialismu naprosto běžné. V malých panelákových bytech bylo potřeba prostor maximálně využít a pokud se občas sešla celá rodina nebo přišli hosté, volný střed pokoje sloužil jako provizorní taneční parket nebo místo pro přidaná křesla.

Jenže místnost s nábytkem rozmístěným u stěn působí spíš jako čekárna nebo průchozí hala. Lidé v ní nesedí naproti sobě a přirozeně nekomunikují. Sedí vedle sebe podél zdí a dívají se buď na televizi, nebo do prázdného středu místnosti.

Nyní se doporučuje rozmístit nábytek do menších skupin orientovaných k sobě, čímž vznikají přirozené komunikační zóny. 

Tak jak to u vás vypadá? Přiznat se není ostuda. :-)

Zdroje: kupi.cz, hezkynabytek.cz, portalsvetlo.cz