Od ledna se všechno změní: Vypadá to jako obyčejná scéna z českého filmu, ale dělat něco podobného bude zakázáno

V československých i českých komediích často vídáme scény, v nichž občas někdo slízne pár facek. A v nejednom případě to bývají i děti. Není to ve zlém úmyslu, ale zpravidla to dokonale podpoří humorný záběr. Jenže těžko říci, jak to bude od nového roku s podobnými scénami ve filmu. Je jasné, že děti při natáčení filmů nikdo nebije. Ale vzpomeňme třeba na Helenu Růžičkovou. Její facky rozhodně „markýrované“ nebyly.

Kdysi bylo v české lidové moudrosti zakořeněné přísloví „Škoda rány, která padne vedle.“ A po desetiletí se k němu lidé uchylovali jak v rodinách, tak ve školství. Výchova dětí byla velice dlouho spojována s představou autority, pevné ruky a občasného výchovného pohlavku. Mnozí rodiče, učitelé, ale i filmaři vnímali fyzický trest jako běžný nástroj, který měl dítěti pomoci pochopit, „kde je hranice, za kterou nesmí.“ Ale to se od roku 2026 zásadním způsobem změní.

Konec jedné éry v české výchově i kultuře

Od ledna příštího roku vstupuje v platnost novela občanského zákoníku, která výslovně zakazuje fyzické trestání dětí. Česká republika se tak konečně připojila k většině evropských zemí, které násilí ve výchově považují za nepřípustné. I když zákaz neobsahuje přímé sankce, tak jasně upozorňuje, že fyzické násilí vůči dítěti je v rozporu s jeho právy, s lidskou důstojností a s principy moderní výchovy.

Výchova bez bití

Tato změna ovšem není jen právní formalitou. Jedná se o hluboký společenský obrat. V tomto zákoně se odráží nejnovější poznatky o dětské psychice, důsledcích násilí a nutnosti respektujícího přístupu. Odborné studie jednoznačně ukazují, že fyzické tresty narušují mezi dítětem a rodičem důvěru, vedou k úzkostem a dlouhodobým emočním následkům. Zákaz fyzického trestání dětí nás má probudit a přimět nás k proměně myšlení. Hledejme jiné cesty, jak potomky naučit rozpoznávat hranice jejich konání.

Musíme se učit i my sami: jak s nimi komunikovat a budovat vztah, založený na vzájemném respektu. Dospělák si na dítě troufne jen proto, že je menší a slabší. Bitím dítěte se vyvzteká a jde dál. Nejen, že se většinou nic nevyřeší. Na dítěti to kromě modřin a bolesti zanechá stopy strachu a dalších negativních emocí. Přestane rodičům věřit a v tu chvíli nemá nikoho, o koho by se mohlo opřít, když má trápení. A problémy začnou postupně narůstat.

Kulturní paměť versus současná etika: Co se starými filmy?

S novým zákonem se tedy nemění jen právní rámec; je nutno změnit i optiku, skrze kterou budeme nahlížet na rodinu, výchovu, a dokonce i na českou filmovou tvorbu. Co tedy budeme dělat s našimi skvělými komediemi, v nichž se to fackami jen hemží? To je velmi citlivá a zároveň kulturně zásadní otázka. Staré filmy nejsou jen pro zábavu; jsou rovněž zrcadlem doby, pamětí společenských norem, jazykem emocí a historickým dokumentem. Proto je odpověď na takovou otázku velice komplikovaná.

Řešit to cenzurou? Nikoliv. Ta by mohla vést k nebezpečnému přepisování historie. Rozhodně filmy neměňme. Navíc staré filmy nejsou žádným návodem k výchově, nýbrž kulturním artefaktem, který může posloužit k diskusi, reflexi či jako výchozí bod k dalšímu vzdělávání. Nechtějme je umlčovat, ale ukažme na nich, jak se společnost vyvíjí.

Filmové scény pod lupou

Scény s fyzickými tresty, ať už jde o pohlavek, výprask nebo facku, se v naší kinematografii objevují poměrně často. Nejde jen o komedie typu Slunce, seno…, S tebou mě baví svět, Obecná škola, Já už budu hodný, dědečku, ale třeba i o dramata, kde bylo násilí součástí dobového realismu. Tyto scény dnes mohou působit nevhodně, ale v době svého vzniku často odrážely běžnou praxi. Zachovejme v nich dobu takovou, jaká byla.

Dítě jako partner, a nikoliv objekt našeho hněvu

Začněme každý u sebe a zkusme pochopit, že na dítě nemá nikdo právo položit ruku. Ani my sami. O svá práva se rvát umíme, tak proč ne o práva našich nejbližších a ještě k tomu tak bezbranných? A až se lidé kvůli uvědomění přestanou fackám Heleny Růžičkové smát sami od sebe, pak tento typ komedie ztratí svůj smysl a odloží se do archivu.