Český film ztratil nenahraditelnou tvář. Odešla hvězda Konec vodníků v Čechách i Tří oříšků pro Popelku Ludvík Wolf

Kdyby se život měřil podle počtu pádů, byl by dnes muž, o němž bude řeč, nesmrtelný. A vlastně určitým způsobem je. Patřil k těm lidem, kteří se objevují na plátně, aniž by si jich divák všiml. A přesto by bez nich film nebyl filmem. Tentokrát jde spíš o sportovce, který se k filmu dostal právě přes svou sportovní kariéru.

Jeho příběh tedy nezačíná ve filmových ateliérech, ale na pražském Žižkově. V roce 1939 se tam narodil kluk, který brzy zjistil, že svět je potřeba vzít pevně do rukou; a někdy soupeřem i třísknout o zem. Od svých patnácti do třiatřiceti let se věnoval judu a stal se dvakrát mistrem republiky.

Byl i členem československého reprezentačního týmu, který nakonec i trénoval. Ale tím jeho trenérská činnost nekončí. Když se uzavřela jeho sportovní kariéra, otevřela se jiná, možná ještě dobrodružnější. Stal se kondičním trenérem československých i zahraničních tenisových hvězd.

Muž, co nepadal jen tak: vždycky to mělo styl

K filmu se dostal zčásti náhodou, zčásti osudem. Patřil totiž mezi zakládající členy československého kaskadérského týmu. A tak jsme ho nejčastěji vídali v rolích dobrodruhů, vojáků a rváčů. Hrál také dřevorubce, hromotluky, zbrojnoše či lovce. A kupodivu si jednou zahrál i trpaslíka. A také za mnoho herců zaskakoval v nebezpečných rolích. Dokonce i za ženy.

Ve Třech oříšcích pro Popelku musel nahradit macechu, když spadla do rybníka. A přiznal, že být v ledové vodě při teplotě vzduchu -12 °C nebylo nic příjemného. Jindy dubloval slovenského Štefana Kvietika či Jiřího Sováka. Spolu s Karlem Gottem si zahráli ve filmu Hvězda padá vzhůru.

„Karel tam měl zfackovat a shodit ze schodů Josefa Somra, kterého jsem dubloval. Karel se mě několikrát ptal, zda mě to nebolí. Bál se, že mi ublíží,“ popsal kaskadér.

Bez kaskadérů by film snad ani nemohl existovat

Z dalších filmových snímků jmenujme třeba Jak utopit dr. Mráčka, Limonádový Joe, Noc na Karlštejně. Byl to ten typ herce, kterého obvykle neznáme podle jména, ale poznáme ho podle pocitu: „Tohle musel dělat někdo, kdo se nebojí.“

Připomeňme si jeho roli ve filmu Jak utopit doktora Mráčka: když měl Miroslav Masopust jako vodnický frajer skákat v Podolí ze skokanské věže, tak ruce a nohy mu kvůli sázce svazoval právě příležitostný herec, jemuž dnes věnujeme vzpomínku.

Často dostával od novinářů otázku, proč nehrál trenéra v judistickém filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. „Nebyl jsem v tu dobu v republice, jinak bych ho určitě hrál. Franta Peterka byl ale nepřekonatelnej.“

Muž v pozadí československých filmů: poznáte ho?

Kdo zatím neví, o koho se jedná, je tu ještě jedna malá nápověda: ve filmu se ponejvíc objevoval v 60. a 70. letech minulého století. Jste už na stopě? Jméno významného československého sportovce, herce a kaskadéra je Ludvík Wolf.

Kromě jmenovaných profesí měl Wolf ještě jednu, a to zedník. I tu využil do poslední kapky: postavil si dům, a ještě tělocvičnu v pražských Hrdlořezích, kde trénoval své svěřence. A kdo tam pobýval, ten věděl, že Wolfovy metody jsou poctivé, tvrdé a účinné. A že když řekne „ještě jednou“, znamená to minimálně třikrát.

Když odejde ten, co držel světlo

Ludvík Wolf nebyl hvězdou, která by svítila z plakátů. Byl tím, kdo držel světlo, aby hvězdy mohly zářit. A svůj život žil naplno až do posledních chvil. Jenomže čas každého z nás se jednou nachýlí ke svému konci.

Ludvíku Wolfovi se čas nachýlil před několika dny ve věku 86 letech. Když mu odešla milovaná žena, přesto, že byl neuvěřitelný optimista, řekl, že život bez ní nemá cenu. A odešel tři měsíce po ní. Jako by si jen potřeboval sbalit věci na cestu…

Zdroje: ČSFD, Wikipedie, CNNIPrima