Chtěla jsem synovi dát originální české jméno. Úřednice mě uzemnila, že se hodí spíš pro králíka

Něco takového mi před časem říkala moje kamarádka a já to brala jako jednu z jejích těhotenských epizod na téma „nikdo mi nerozumí„. Vzpomněla jsem si na to nedávno, když v televizi běžel jeden legendární animovaný film pro celou rodinu.

Kamarádka tehdy stála před jedním z nejzásadnějších rozhodnutí v životě: vybrat jméno pro svoje dítě. Věděla, že to bude kluk. A také věděla, že nechce mít dalšího z Jakubů nebo Vašků. Jako každá nastávající máma, i ona byla přesvědčena, že její dítě bude výjimečným darem pro celý svět. Jména jako Honza nebo Štěpán by ale ten budoucí mimořádný talent od boha navždy zadupala do země. Mohla by se snad taková Frida Kahlo proslavit, kdyby se jmenovala Tereza Nováková?, ptala se mě tenkrát zcela vážně.

Dobře padnoucí jméno pro dítě

Odpověď jsem na to neměla, podle mého mohla, talentovaná byla dost, ale moje kamarádka byla zarytě přesvědčená o tom, že výjimečnost člověka začíná už u jména. Čas od času mi poslala návrh na možné jméno pro syna, samozřejmě včetně jeho významu, nadšení pro žádné konkrétní jméno jí ale nevydrželo příliš dlouho. Jednoho dne to ale přišlo. Láska na první pohled. Nebo spíš poslech?

Výběr jména si uměla odůvodnit

„Vally“, napsala mi jednoho dne. Nechápala jsem, ale ona mi to naštěstí vysvětlila. „Bude to Vally. Vlastně jako Valentýn, akorát že to ve mně evokuje červené srdce. Zato Vally, to jen tak někdo u nás nemá,“ popisovala mi nadšeně. Ani nevím, jak moc práce jí dalo přesvědčit manžela, aby podepsal papíry pro matriku, do kterých se zapisuje jméno. Nicméně zafungovala nějaká prozřetelnost, kamarádka asi tušila, že s tímhle jménem můžou mít české úřady problém, a tak se vypravila na místní matriku zjistit, co a jak.

Matrikářka nadšení nesdílela

Matrikářka ale neměla pro fantazii mojí kamarádky zrovna příliš pochopení. „Vali jako Valerián?“ zeptala se úřednice. „Ne, jako Valentýn,“ odvětila kamarádka. „Tak tam napište Valentýn,“ nechápala znovu úřednice. „Ale ne, Vally, se dvěma L, takhle, ať to má v rodném listě,“ trpělivě vysvětlovala nastávající maminka. Úřednice se na chvíli odmlčela, podívala se na kamarádku a pak řekla: „Podívejte, oficiálně se zapisují plné tvary jména. Tyhle zdrobnělé varianty se dávají spíš doma.“

„Jako přezdívky?“, ptala se kamarádka. „No spíš pro domácí zvířata,“ odvětila úřednice. „Abyste pak neměli pocit, že má v dokladech něco, co tam působí nějak rušivě.“

Kamarádku to urazilo

Kamarádka mi to tenkrát popisovala jako velkou křivdu. Představa o malém Vallym, který se batolí po jejím boku nejméně do maturity, vzala za své a ona to pochopitelně nesla těžce. Čím víc si ale slova matrikářka opakovala v hlavě, tím víc jí dávala za pravdu. Oslovení Vally si může nechat na doma. Ale pro koho? Valentýna nechtěla, připomínal jí tenhle křečovitý svátek plný nuceně zamilovaných lidí, který z duše nesnáší. „Vali jako Valerián?„, ptala se sama sebe slovy matrikářky.

Vally už mu nikdo neřekne

Nebudu vás napínat, nakonec to Valerián opravdu je. Vally mu už ale nikdo neřekne, kamarádce se prostě znechutilo přirovnání tohohle jména ke zvířeti. Zato se jí zalíbila koncovka „-ián“, foneticky „ján“, takže doma je to prostě Janík. Na kráse mu to rozhodně neubírá, ani když jde o „tak obvyklé jméno„, jaké kamarádka kategoricky odmítala.

Na Vallyho jsem si však vzpomněla nedávno, když jsem se svými dětmi koukala na film VALL-I. Tohohle čisticího robota nelze nemilovat a přiznám se, že ani po mnoha opakovaných zhlédnutích se nedokážu ubránit slzám.

Jméno pro citlivou a dokonalou bytost

VALL-I je v mnoha ohledech dokonalá bytost. Citlivý, oddaný, do animáku ideální vzor pro děti. Určitě si takhle představovala svého Vallyho i moje kamarádka. Vidím to úplně živě, moje kamarádka sedí naproti matrikářce, plná romantických představ o výjimečném dítěti. Ten je ale v mžiku rozcupován úřednickým systémem a jedním nevhodně prohozeným slovem.

Kdyby se přitom matrikářka podívala do matriky, zjistila by, že u nás už nositelé jména Vally dávno jsou. Ne Valerián, ne Valentýn, ale Vally. Slíbila jsem si, že až mi znovu malého Janíka pošle přivede na návštěvu, podívám se s ním na VALL-Iho. Třeba sám najde podobu mezi svým jménem a tímhle výjimečným robůtkem. Protože takhle výjimečný je i Janík, přesně tak, jak si jeho máma kdysi přála.

Zdroje: Našejména, ČSFD, Wikipedia