Zapnul jsem nový český film na Netflixu jen na pozadí. To, co přišlo po 5 minutách, jsem nečekal

Pustil jsem si to původně jen jako kulisu. Něco českého, co mě většinou tak nějak nechytne. Zkrátka nejsem fanda většiny nové české tvorby. Jenže tady jsem se slušně seknul a bylo mi to jasné hned po 5 minutách. Sledovat tenhle film jako pozadí při práci se rozhodně nedá.

Není to jednoduché pokoukání. Začátek vlastně není tak drsný. Začíná to všechno ránem, kdy se den začíná jevit jako jeden z těch špatných. Znáte to, od rána víte, že máte spoustu práce, neustále zvoní telefon a vy jste unavení. Do toho je venku vedro, které jenom přidává stresu. Je to jeden z těch dní, které byste označili jako den blbec“, a vy si říkáte, že to už snad nemůže být horší. Jenže přesně tenhle film si bere na paškál to, co hrozného se může stát, když je někdo zrovna pod obrovským tlakem a jede na autopilota.

Když děj postoupí

V jednu chvíli si říkáte, že teď určitě přijde nějaká tragédie, že se hlavní postava vybourá v autě, nebo něco zapomene. Po chvíli už sedíte s obličejem v dlaních a koukáte dál skrze prsty, protože víte, že se děje něco strašného. A vám je prakticky od první chvíle jasné, že se takové případy mohou stát.

Rodič není o nic menší člověk než kdokoliv jiný, proto dělá stejné chyby. Jede po naučené trase, jeho mozek jede na autopilota a on si prostě pod tlakem nedokáže uvědomit všechny souvislosti. Prostě přijde obyčejné selhání paměti a pozornosti a zcela nezáměrně nevnímáte nový podnět, na který nemáte vytvořený návyk. Celé je to jen příběh o nešťastné chybě a o křehkosti světa ve kterém žijeme, i když si to ne vždy uvědomujeme.

Když je kamera neúprosná

Způsob vyprávění je opravu propracovaný do detailu. To, jak je to celé natočené člověka mrazí samo o sobě. Vše sledujete společně s hlavním hercem. Takže to celé působí že jste s ním v pohybu, že s ním vyřizujete běžné úkony a cítíte vypjatost situace. Celé je to točené ve smyslu, něco jako videohry. Jsou tam dlouhé záběry bez střihu.

Sama režisérka Novotná vysvětluje: „Pro mě je jazyk filmu stejně důležitý jako samotný příběh. Chtěla jsem vytvořit něco jako videohru, ale v úplně jiných podmínkách, které nás vedou hlouběji do vlastního nitra. Šlo mi o to, aby se divák naplno napojil na hlavního hrdinu a kladl si stejné otázky jako on.” A to se právě podařilo až příliš dobře. Proto když přijde hlavní zvrat filmu, tak vám okamžitě běhá mráz po zádech, protože jste přímo u toho. Jako by se to dělo ve vaší bezprostřední blízkosti.

Milan Ondrík je v hlavní opravdu bezchybný. Uvěříte mu jak bolest a pocit viny, tak i drobné scény, kdy jen stojí a neví, co dělat s vlastním tělem. Stejně tak Dominika Morávková jako manželka, která prochází zármutkem, vztekem i naprostou otupělostí. Nejsou to „filmové“ emoce, které mají diváka snadno dojmout. Spíš něco, co bolí právě tím, jak je to lidské. Máte zkrátka pocit, že se to celé doopravdy stalo.

To, co z toho vyplyne, nelze vstřebat

A pak je tu druhá část příběhu, která se vás také hluboce dotkne. To, co se děje potom. Jak rychle a s naprostou samozřejmostí okolí dokáže označit viníka za vraha. Jak jednoduše člověka odsoudíme jako společnost, protože je to pohodlnější než připustit, že podobná věc se může stát i „normálním“ rodičům.

Film tak otvírá velmi nepříjemnost otázku, zda se dá člověku v takové situaci odpustit, nebo ho vidíme jen jako monstrum. Je to vlastně film, který není thriller, a přesto je to děsivější než kdejaký horor. Není to film, který má bavit, ale přesto vás udrží u obrazovky přesně tím, jak je vtahující.

Syndrom zapomenutého dítěte

Rozhodně to není film na hezký večer, protože vás donutí přemýšlet nad tím, do jaké míry dokážete empaticky pochopit chybu jednoho obyčejného člověka, která vede k tomu nejhoršímu, co si rodič dokáže představit. Víte, co je to syndrom zapomenutého dítěte? Otec, film o kterém mluvíme, pojednává právě o tom. Je to o skutečném případu toho, kdy, člověk zapomene na své dítě, protože ho zradí vlastní mozek. Pokud na něj máte odvahu, tak si rozhodně vyhraďte 100% vaší pozornosti ke sledování tohoto kousku. Film Otec můžete vidět právě teď v kině Světozor nebo na Netflixu.

Zdroj: csfd.cz, totalfilm.cz, seznamzpravy.cz