Muchomůrka je jen strašák z pohádek. Otravu touto jedovatou houbou z českých lesů poznáte až po 3 týdnech

Houby jsou pro mnohé z nás světem plným tvarů, barev, vůní a chutí. Houbaření je zálibou velké části našeho národa. Jakmile se ozve: „už rostou!“, popadneme košíky a spěcháme do lesa. Sběr hub představuje jak velkou pochoutku v kuchyni, tak i radost z pobytu v přírodě.

Sběratelská vášeň přechází v rodinách většinou z generace na generaci. Jenže z velkého nadšení může dojít i k určité nepozornosti. Mnohokrát se stalo, že zkušení houbaři do košíku přihodili houbu nejedlou, ba dokonce i jedovatou. A malér byl na světě. Někdo může utrhnout smrtelně jedovatou houbu z nepozornosti, neboť se hodně podobá některému jedlému druhu. A další třeba z neznalosti. A tak houbaření, i když je jedním z nejrozšířenějších koníčků, může v sobě zároveň skrývat velké nebezpečí.

Krása, která klame

Jedovaté houby nejsou v lese žádnou výjimkou. Naopak, jejich výskyt je běžný, a mnohé z nich rostou právě v místech, kam houbaři nejčastěji míří. A bývají krásné; oni je totiž většinou ani škůdci neokusují. Problém může nastat ve chvíli, kdy se laik snaží rozlišit druhy pouze podle barvy nebo tvaru klobouku. To může být velice zrádné. Stačí jiný druh lesa a složení půdy a houba získá jiný barevný odstín.  Některé jedovaté druhy hub mohou mít na první pohled takřka identické znaky jako houby jedlé. A záměnou může dojít k fatálním následkům. Proto je zapotřebí hovořit o prevenci a vzdělávání obyvatelstva. Vždyť houby nejsou pouze darem lesa, ale také doslova životní zkouškou.

Někdo by si mohl snadno splést muchomůrku růžovku s některým jiným druhem muchomůrek. Z nich je nejjedovatější muchomůrka zelená, kterou už si houbaři několikrát spletli s bedlou či se žampionem. A přežili jen šťastnou náhodou, že se otrava zjistila včas. Jenomže, některé druhy otrav houbami se poznají až po několika týdnech, a to už je organismus poškozený do té míry, že člověku není pomoci.

Nejjedovatější houba u nás

V našich lesích však roste i houba, kterou možná vůbec neznáte. Je smrtelně jedovatá a splést si ji na první pohled s jinými houbami můžete docela klidně. Latinsky se nazývá Cortinarius orellanus, česky pavučinec plyšový. Když si prohlédnete obrázky, tak zjistíte, že nepozorný houbař by si pavučinec mohl splést s klouzkem. Týká se to hlavně mladých hub, které mají ještě zavřené klobouky. To si člověk toho zásadního rozdílu nevšimne: klouzek má rourky, kdežto pavučinec plyšový lupeny. Při rozevřeném klobouku už zpravidla k záměně nedochází.

Některé pavučince sice nejsou přímo jedovaté, ale kromě jedlé sluky svraskalé Cortinarius caperatus či pavučince plavooranžového Cortinarius collinitus se jim raději obloukem vyhněte. A jak pavučinec plyšový vypadá? Klobouk má zvoncovitý tvar nahoře s hrbolem; barva je hnědo oranžová až narezlá. Lupeny jsou v mládí překryté pavučinkou, nejprve naoranžovělé, později skořicového odstínu. Třeň je válcovitý, na bázi ztenčený; má žlutavou barvu s rezavými podélnými vlákny. V dospělosti je třeň na bázi až začervenalý. Dužina je po rozkrojení nažloutlá s okrovým nádechem. Slabě voní po řepě.

Příznaky otravy pavučincem plyšovým

Otrava pavučincem plyšovým je zákeřná v tom, že příznaky se mohou objevit klidně až za několik týdnů. A to už bývá pozdě. A právě pro dlouhou inkubační dobu si potíže s houbou nikdo nespojuje. Z těchto důvodů byl kdysi pavučinec plyšový považován za jedlý.

Prvním projevem jsou problémy se zažíváním, zpravidla průjem a zvracení. Později se dostaví poruchy močení; funguje to tak, že nejprve otrávená osoba močí nadměrně, což postupuje až k močení nedostatečnému. Těžko rozložitelné toxiny způsobují destrukci ledvin, až dojde k úplné zástavě jejich funkce. Poškozena mohou být i játra. Otrava končí buď smrtí, anebo trvalým poškozením ledvin, které vyžaduje pravidelnou dialýzu nebo transplantaci.

Houbaření s rozumem: nejste-li si jistí, radši nechte houbu v lese

Pavučinec v našich končinách roste v menší míře, od července do října, a to v listnatých lesích. Více rozšířen je v severnějších oblastech. Však také nejznámější zaznamenaný případ otravy pavučincem plyšovým se stal v Polsku. V roce 1952, kdy byl ještě považován za jedlou houbu, se otrávilo 102 lidí a z nich 11 zemřelo.

Proto buďte při sběru velmi opatrní. Hlídejte si, jestli má houba zespodu rourky nebo lupeny, zda má či nemá prstenec, a jestli nevyrůstá z pochvy. Nenechte se nachytat jen na povrchový vzhled, který v různých růstových podmínkách může být velice podobný s houbami jedlými.