Pamatujete si na tuhle „pohádku“? Měla být hezká, ale i ježibaba by z ní měla husí kůži

Pohádky si většina z nás spojuje hlavně s radostí, pohodou a dobrým koncem. Hodný hrdina zpravidla zvítězí a zlo je náležitě potrestáno. Existují však i pohádky, které se této premise sice drží, ale opředou ji temným tónem, z kterého mnohdy až mrazí. Často se jednalo o poměrně experimentální a krátkometrážní díla, která se však i přes svůj omezený rozsah dětem vryla do paměti. 

Ačkoliv si většina z nás pohádky spojuje hlavně s hudbou, tancem, zpěvem a radostí, existuje celá řada pohádek temných a ponurých. Ve světě literatury a částečně i filmu mohou za příklad sloužit například pohádky od bratří Grimmů, které se vždy vyznačovaly velmi surovým dojmem. V naší zemi se natočila celá řada pohádkových děl a některá z nich spadají právě do té druhé kategorie. Jedním z nich je krátkometrážní dílo z roku 1973.

Netradiční pohádka s temným podtónem

Je to krátkometrážní animovaný film z roku 1973 o délce pouhých dvanácti minut. Režie se chopili Jiří Brdečka a Břetislav Pojar, kdy Brdečka byl zároveň i autorem scénáře, který vychází ze známé lidové pohádky O Smolíčkovi. Pohádka vznikla v rámci koprodukce mezi Československem a Itálií, kdy Studio Jiřího Trnky film vytvořilo pro italskou společnost Corona Cinematografica.

Vznikl díky tomu, že se Jiří Brdečka přátelil s italským producentem Maxem Massimina-Garnierem. Ten si u Brdečky pohádku takříkajíc objednal v rámci evropského projektu animovaných pohádek. Jedná se o jediné Brdečkovo dílo, které je zaměřené na děti.

Na rozdíl od tradičních pohádek se vyznačuje výrazně temným tónem. Hudba od Jiřího Kolafy je místy opravdu ponurá a snímek je plný scenerie zmrzlé krajiny, mrtvých stromů a kopců pokrytých sněhem. Vlastimil Brodský navíc pohádce propůjčil svůj hlas coby vypravěč a místy dokáže být pořádně strašidelný.

Jeskyňky, které se zjevovaly ve snech

Pohádka pojednává o Smolíčkovi, malém chlapečkovi, který žije v lese u jelena se zlatými parohy. Žili spolu v chaloupce, kde jelen smolíčka naučil mluvit zvířecí řečí. Jedli spolu z jedné mísy a Smolíček jelenovi čistil paroží. Když se jelen vydává na pastvu, upozorňuje Smolíčka, aby nikomu neotvíral. Jednoho dne se však za oknem zjevily tři podivné bytosti.

Jestli je něco, co se dětem do paměti vrylo nejvíce, byly to zejména právě tyto jeskyňky. Nebohého Smolíčka unášejí a zatímco chlapeček vzlyká v kleci, ony se namol opíjejí jeho slzami. Na dětech se svérázné vizuální i zvukové pojetí filmu výrazně podepsalo a řada diváků na strašidelnou pohádku dodnes vzpomíná.

Ačkoliv příběh nakonec skončí šťastně, leč výchovně, Smolíčkův traumatický zážitek se přes obrazovky přelil i na dětské diváky. Motiv jeskyněk tak dodnes zůstává tím, který si diváci s pohádkou spojují.

Když kreslené není roztomilé

Pohádka Smolíček se svým pojetím navrací k původním kořenům pohádek, které byly často temné a ponuré. Spadá tak do kategorie pohádek, které se tímto způsobem drží původního vypravěčského stylu těchto klasických příběhů. Tyto pohádky však vždy obsahovaly výchovný rozměr, který byl v dřívějších dobách upřednostňován před dojmem laskavosti.

Animované pohádky, které u nás vznikaly právě například v 70. či 80. letech, se tak také často držely tohoto konceptu. Koneckonců i Československý rozhlas v 70. až 90. letech vyvíjel dětské pořady zaměřené na výchovu a pěstování solidarity, tolerance a morálních hodnot.

Pokud patříte mezi fanoušky pohádek a rádi byste si své hobby ozvláštnili něčím netradičním, Smolíček pro vás bude jistě kvalitní volbou. A vzhledem k tomu, že jste už pravděpodobně dospělí, měl by to pro vás být zážitek zvládnutelný.

zdroje: csfd.cz, fdb.cz, informace.rozhlas.cz