Jako děti jsme je cpali do kočárku, dnes stojí jeden kus 8 milionů. Kdybychom to věděli, zamkli bychom je do banky

Před několika desítkami let nebyl výběr hraček tak pestrý jako nyní. I tak se našlo mnoho druhů, které si oblíbili jak kluci, tak i děvčata. Některé z hraček dnes mají tak vysokou hodnotu, že je hned budete chtít prodat a kdybychom to tenkrát tušili, zamkli bychom je rovnou do bankovního trezoru. Jejich cena přitom může ještě růst. 

Populárními socialistickými hračkami, které se vyráběly od roku 1976, se bezesporu staly igráčci. S plastovými figurkami představujícími určitá povolání si hráli jak kluci, tak děvčata. Ti, kdo měli rádi stavění, trávili dlouhé hodiny u stavebnice Merkur. Ta rozvíjela technické myšlení a kreativitu. Své o tom věděl i vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterle. Ten právě tuto stavebnici používal jako pomůcku při své práci. 

Plastové panenky a napodobeniny aut i traktorů 

Mezi oblíbené chlapecké hračky za socialismu patřila plechová autíčka či traktory. Spousta kluků toužila mít doma napodobeninu legendárního traktoru značky Zetor. Naopak holčičky dávaly přednost panenkám. Většina panenek byla vyrobena z plastu nebo gumy. Takové panenky, které sice nebyly moc vzhledné, byly ale levné a odolné, vyráběly například podniky Gumotex nebo Lidová tvorba. 

Není dekorace jako dekorace 

Porcelánové panenky byly v Československu poměrně drahým a také nedostatkovým zbožím. Pokud si holčička mohla dát do kočárku porcelánovou panenku, jednalo se o netradiční luxus. I kvůli tomu, že na hraní nebyly příliš praktické, často sloužily spíše jako dekorace. Nejedna žena či dívka měla doma sbírku porcelánových panenek, kterou střežila jako oko v hlavě. 

Většina porcelánových panenek nebyla využívána jako hračka. A to i proto, že se tyto panenky vyráběly spíše v limitovaných edicích. A tak je nikdo nechtěl rozbít. Zatímco dnes takovou hračku bez okolků dostane k Vánocům i mladší holčička, v minulosti byly spíše dárkem ke svatbě nebo památečním předmětem. 

Československá výroba byla spíše praktická 

Za dob socialismu porcelánových panenek nebylo mnoho. A to i přesto, že porcelánová výroba měla v Československu dlouholetou tradici. Ta se přenesla i do dnešní doby. Karlovarský porcelán, Dubí u Teplic nebo značka Thun byly vyhlášené již za socialismu. Žádný z těchto podniků se ale nezaměřoval na výrobu panenek. Mezi jejich portfolio produktů patřily servisy, dekorace a když už by se něco blížilo hračkám, šlo spíše o dekorativní figurky, na které se hospodyňkám v domácnosti s oblibou snášel prach. 

Pokud si někdo chtěl pořídit porcelánovou panenku, Najít je v běžném hračkářství bylo naprosto nemožné. Zřídka se vyskytovaly také v Tuzexu. Sem byly dováženy jen velmi málo. A to z Německa, Rakouska nebo Francie. 

Zahraniční dražba za statisíce i tajemné filmové příběhy 

Porcelánové panenky jsou dodnes oblíbené nejen mezi profesionálními sběrateli, ale také ženami, které mají doma své skromné sbírky. Jednou z největších aukčních síní ve světě, která se specializuje na panenky, je Theriault’s. V té byla v minulosti panenka značky Kämmer & Reinhardt vydražena za více než 400 000 amerických dolarů – více než 8 milionů korun. 

To, kolik za svou panenku získáte peněz, je dáno materiálem, detaily ruční výroby, rokem výroby či značkou. V zásadě platí, že na zahraničních aukcích získáte vyšší částku. Jde ale o to, jakou značku panenky sběratelům představíte. Pokud navíc budete mít certifikaci o historii vlastnictví, máte vyhráno. Jenom pozor, aby právě vaše panenka nebyla spojena s tajuplným příběhem, jako je tomu v rodinném filmu Panenka s porcelánovou hlavičkou. V něm se snaží záhady rozluštit několik známých herců jako Jiří Langmajer či Michal Suchánek.