Za socialismu byla v každé koupelně. V roce 2026 po ní sběratelé šílí

Věříte tomu, že dnes sběratelé shánějí do svých sbírek i plast? Když se umělá hmota v našich životech objevila, měli jsme ji všude. Staré kovové kbelíky? Směšné, pryč s nimi. Byly velmi těžké a nahradit je plastovými bylo báječné. A těch plastových výrobků do koupelny: mýdlenka, kelímek na kartáčky, dávkovač na šampon, rohová polička do sprchovacího koutu… Navíc se tyto produkty kupovaly za pár korun, takže si je mohl dopřát každý.

Kdepak by nás tehdy napadlo, že po padesáti letech je budou sběratelé shánět o 106. Kdyby to tehdy někdo nahlas vyslovil, myslela bych si, že se pokusil o hloupý vtip. Že bude svět jednou zaplaven plasty tak, že je budeme mít i ve vlastním organismu, to tehdy netušil nikdo…

Plast, který přežil režimy

A dnes? Novými plastovými produkty je zaplaven celý svět, včetně oceánů a z těch starých a už nepoužívaných se staly artefakty. Retro produkty, které mnozí považují za památky a nositele historie. Ač je to k nevíře, plastové retro předměty se na aukčních portálech prodávají s popisem „vzácné“, „v perfektním stavu“ a „ikonický design 70. let“.

A sběratelé po nich prahnou, jako by to byly cenné vykopávky a přetahují se o ně stejně vášnivě jako o drahé starožitnosti. A přitom plast považuje spousta lidí jen za odpad.

Vždyť když se na tyto produkty podíváte, jsou to pořád jen plastové věci z koupelny, které nám léta sloužily a často i dosloužily. Designově nic moc, ale dnes mají něco, co se nedá vyrobit ani napodobit: nostalgii.

Posedlost sběratelů retro předmětů

Sběratelé retro předmětů jsou zvláštní druh lidí. Nikoli ve špatném smyslu; spíš v tom krásně posedlém. Sbírají skoro všechno, co má v sobě otisk času. A nejčastěji sahají po dvou obdobích: Socialismus, protože to je doba, kterou si pamatuje a má v krvi půlka národa, ať chceme nebo nechceme.

Výrobkům z této doby se obvykle říká retro předměty. A první republika; tu si sice nepamatujeme, ale možná bychom rádi. Předměty z té doby se většinou řadí mezi vintage artefakty. A kupodivu je obrovský zájem i o produkty z plastu.

Každý doma něco z retro předmětů máme…

Sběratelé mají zvláštní čich na sortiment, který stál kdysi pár šupů a dnes se stává cenným. Jednak má v sobě otisknutou tehdejší dobu a dnes už se nevyrábí; alespoň ne tím klasickým způsobem. Když my vidíme starý hrnek, sběratelé vidí „model 1958, vzácná varianta s modrým proužkem“. A také v hlavě nosí, že právě ten hledá správce retro sbírek z Holandska.

A tam, kde my vidíme starý zaprášený plastový kelímek z koupelny, oni vidí „ikonický socialistický design, který se už nevyrábí“. A možná mají pravdu. Možná je to opravdu kus historie. A také kus našeho dětství či dospívání.

Jak jste na tom vy? Už jste veškerý plast ze starých dob vyházeli? Nebo ho ještě používáte, případně máte někde odložený, protože nebyl čas ho vyhodit? Vzpomeňte si a někde tyto předměty vyštrachejte. Na internetu zjistíte, zda právě ty vaše kousky nejsou pro některého sběratele tím mezičlánkem, který mu chybí ve sbírce… Třeba jste něco takového zdědili. Anebo jste tyto věci odložili na půdu s tím, že se to ještě někdy může hodit.

Po retro předmětech neprahnou jen sběratelé

Je zajímavé, jak se estetika socialismu vrací. Naštěstí ne jako ideologie, ale jako styl. Najednou jsou v módě oranžové plastové dózy na mouku, umělohmotné skleničky s broušeným vzorem, plechové hrnce s puntíky. A také plastové doplňky z koupelny. V domácnostech se nejčastěji využívají bílé plastové poličky na šampony, dentální hygienu nebo sprchové gely.

Dokonce se vyráběly i plastové koupelnové sady, které obsahovaly jak mýdlenky, tak dávkovače na šampon, poličku, kelímky na kartáčky i na vyplachování úst. Někdo to má v koupelně dodnes; buď nedá na plast dopustit, anebo tuto estetiku vyznává a nemíní nic měnit.

Retro není minulost; retro je nálada

Možná, že retro plastových výrobků už moc nezbylo. Někdo je vyházel, protože „co s takovými levnými cetkami, které dosloužily.“ Další je má mezi haraburdím na půdě a mnoho domácností je dodnes používá. Takže jsou vzácné už tím, že se do sbírek těžko shánějí.

Když je sběratelé hledají, nabízejí za ně překvapivě vysoké ceny. A jakmile zachytí stopu, jdou po ní jako ohař po kořisti. Například za obyčejnou plastovou koupelnovou sadu z NDR ze 70. let se na aukčních portálech objevují i částky v řádu tisíců korun.

Zdroje: Aukro, SBazar, SběratelKSK