Z prince Jiřího mají Češi šrámy na duši až do důchodu. Dodnes nikdo nechápe, co Jan Kraus v pohádce dělal
Z pohádek jsme zvyklí na postavy princezen, králů a princů. Ti jsou mnohdy vyobrazení jako stateční a mladí muži, kteří mají pro strach uděláno a neváhají ani vteřinu, pokud mohou zachránit princeznu. Ne všichni princové jsou však ze stejného těsta. Někteří jsou ješitní, naivní a v příběhu slouží spíše jako komický prvek. Skvělým příkladem je takové princátko v pohádce z roku 1977.
Když se řekne slovo „princ“, většina lidí si představí statečného mladíka, který kvůli princezně dojde až na světa kraj. Jenomže ne všichni princové jsou stejní a občas se objeví postava, která je určitou karikaturou zhýčkaných aristokratů. Perfektním příkladem je postava ješitného prince z pohádky, kvůli kterému jeho okolí trpělo nejen na plátně, ale i v reálu.
Ješitné a naivní princátko z oblíbené pohádky
Oblíbená československá pohádka Jak se budí princezny se dostala na světlo světa v roce 1977. Natočená je dle scénáře z pera Bohumily Zelenkové, který do podoby filmu přetavil režisér Václav Vorlíček. V pohádce se objevuje poměrně silné herecké obsazení, kdy se v rolích jednotlivých postav objevují jména jako Jan Hrušínský, Jan Kraus, Vladimír Menšík, František Filipovský či Stella Zázvorková.
Příběh pohádky pojednává o princezně Růžence v podání Marie Horákové. Ta je po svém narození prokleta závistivou princeznou Melánií, sestrou její matky a královny Růžového království. Melánie totiž nemůže rozdýchat skutečnost, že si král Dalimil I. vybral za manželku její mladší sestru, princeznu Elišku, a ne ji. Na její novorozenou dceru tak uvalí kletbu, která se naplní v jejích sedmnácti letech.
Království se snaží tragédii zabránit tím, že princeznu ožení s princem Jiřím, následníkem trůnu Půlnočního království. Princ Jiří v podání Jana Krause je však ješitný nešika, kterého v jeho samolibé aroganci již léta utvrzuje celé jeho okolí. Jan Kraus je v této roli naprosto jedinečný a objevuje se v jiném světle, než na které jsme u něj zvyklí.

Jiná role, než na kterou jsme u něj zvyklí
Jan Kraus se v pohádce Jak se budí princezny objevuje v roli samolibého princátka, které je ztělesněním arogance, ješitnosti a namyšlenosti. V mládí byl princ Jiří často churavý a jeho rodiče se snažili o sto šest, aby kvůli tomu netrpěl nedostatkem sebevědomí. Tím však zajistili, že mu sebevědomí nejenom nechybí, ale naopak přebývá.
Snímek je plný nezapomenutelných komických scén. Jako perfektní příklad slouží například moment, kdy princ Jiří zápasí s medvědem, který je ve skutečnosti převlečený sluha. Postava Jana Krause tak dodává snímku komický rozměr a v podání oblíbeného herce je skutečně na co se dívat.
Oproti tomu Janu Krausovi, kterého známe dnes, se tak jedná o naprostý opak. Současní diváci vnímají Krause jako muže s ostrými názory, mrštným jazykem a jako schopného podnikatele. Jeho postava, objevující se v pohádce, by tak jeho skutečnému já nemohla být více vzdálená. Slouží to tak jako potvrzení, jak skvělý herec to (nejen) v mládí byl.

Bratr kvůli němu trpěl v příběhu i v reálu
Bratr prince Jiřího, princ Jaroslav v podání Jana Hrušínského, je v průběhu příběhu opakovaně vystavován výzvám a to často kvůli svému bratrovi. Ve všech jejich zápasech je princ Jaroslav nucen svého bratra nechat vyhrát, což se týká zejména situací, kdy oba usilují o náklonnost princezny Růženky. Tyto situace se však neomezovaly zdaleka jen na obrazovku, ale přetavily se i do reálného světa.
Během natáčení pohádky totiž došlo k situaci, kdy se Jan Hrušínský spolu s Janem Krausem vydali po vysoko položené římse hotelu na průzkum pokoje Marie Horákové. Jan Hrušínský však během tohoto výletu spadl a zlomil si nohu. Jednu ze scén, během které závodí na koni, tak musel natáčet s nohou v sádře.
Princ Jiří v podání Jana Krause tak měl dopady nejen na ostatní obyvatele království, ale i na své skutečné herecké kolegy. Zapsal se tak do historie jako jeden z těch nejhorších princů všech dob. Přes to však na tuto jeho oblíbenou roli dodnes vzpomínáme s láskou.
zdroje: csfd.cz, tv.nova.cz, cs.wikipedia.org