Podle psychologů má Čech, který sleduje Ulici každý den, tyto 3 vlastnosti. Ta poslední vás překvapí

Na Redditu renomovaný psycholog sdílel charakteristiku lidí, kteří každý den v televizi sledují své oblíbené seriály. Zmínil i národy, které to dělají velmi často, patří mezi ně i Češi. Co prozradila jeho analýza o fanoušcích nejdéle běžícího českého seriálu? Výsledky možná překvapí i samotné diváky „Ulice“.

Každý všední večer usedá spousta rodin v 18:30 před televizi, rozléhá se známá melodie a na obrazovce se objevuje nápis „Ulice“. Od roku 2005 tento seriál doprovází životy milionů Čechů. Ale co vlastně vypovídá taková oddanost o charakteru diváků?

Věrnost až za hrob

Kdo by čekal, že někdo dokáže dvacet let sledovat jeden seriál? U „Ulice“ se to ale stává běžně. Její diváci patří mezi nejloajálnější televizní publikum vůbec. Psychologové tvrdí, že lidé, kteří vydrží u jednoho pořadu dvě dekády, prý podobné chování ukazují i jinde.

Georg Simmel, německý sociolog, kdysi popsal věrnost jako schopnost vytrvat na jedné zvolené cestě. A právě tohle se projevuje u fanoušků „Ulice“ naprosto dokonale. Když už si jednou oblíbí Jordánovy, Farské nebo pana Peška, zůstávají jim věrní roky a roky. „Seriál k večeři jako dělaný,“ napsala jedna divačka do diskuze a většina z nás s ní souhlasí.

Stabilní bod v nestabilním světě

Dnešní doba je hektická, práce, starosti, neustálé změny. Pravidelní diváci „Ulice“ si ale vytvořili vlastní oázu klidu, kam se každý večer mohou uchýlit. Podle psychologů se jedná o zdravý způsob zvládání stresu. Někdo medituje nebo sportuje, jiný si pustí oblíbený seriál. A není na tom vůbec nic špatného. Naopak, schopnost najít si pravidelný způsob relaxace svědčí o psychické vyspělosti.

„Je to odpočinkový seriál,“ konstatoval jeden z komentátorů na ČSFD. Žádné velké umění nehledá, ale ví, co od toho očekává. A právě tahle realistická očekávání jsou dalším pozitivním rysem věrných diváků.

Srdce na dlani

Sledovat osudy fiktivních postav dvacet let vyžaduje pořádnou dávku empatie. Diváci „Ulice“ dokážou prožívat radosti i starosti postav, jako by to byli jejich vlastní příbuzní. To se pak projevuje i v reálném životě.

V „Ulici“ se neřeší jen to, kdo s kým chodí. Seriál se nebojí ani těžkých témat, jako jsou rozvody, vážné nemoci nebo rodinné konflikty. Lidé, kteří toto sledují rok co rok, dokáží snáze pochopit problémy druhých. V reálném životě pak bývají těmi, na které se ostatní obracejí se svými problémy.

Trpělivost růže přináší

Věrní diváci Ulice mají jednu vzácnou vlastnost, a to že umějí odpouštět. Přehlédnou slabší epizodu, nevadí jim opakující se schémata. Zkrátka vědí, že není reálné, aby byl dokonalý každý díl. Stačím jim, že celkový příběh stojí za to. 

Tahle tolerance se přenáší i do mezilidských vztahů. Lidé, kteří dokážou přejít s jedním seriálem přes všechna úskalí, bývají i ve vztazích shovívavější. Nečekají od partnera nebo přátel dokonalost, ale soustředí se na jejich pozitivní stránky.

Společně jde všechno lépe

Ulice nemusí být jen individuální zážitek. Mnoho rodin se u ní každý podvečer schází. A právě tahle schopnost sdílet společné zážitky charakterizuje společenské typy. Diskutují o tom, co se stalo, tipují si, jak to dopadne nebo se baví o postavách jako o skutečných lidech.

Rodina, která má společný pravidelný televizní večer, často funguje lépe než ta, kde každý zírá do vlastního mobilu. „Moje žena se na to dívá každý boží den,“ přiznal jeden manžel. A i když to říká trochu rezignovaně, ve skutečnosti popisuje fungující partnerství, kde jeden respektuje záliby druhého.

Optimismus navzdory všemu

Seriál jako „Ulice“ není komedie, přesto jeho pravidelní diváci vykazují nadprůměrný optimismus. Věří totiž, že i ty nejhorší situace se dají vyřešit. Tahle vlastnost se pak promítá do jejich celkového přístupu k životu. Když postava v seriálu zažívá krizi, diváci věří, že se z toho dostane. A stejný přístup pak mají i ke svým vlastním problémům. 

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, cs.wikipedia.org