Pohádka, která nám měla za socialismu vymýt mozek. My ji ale pořád milujeme, jako by nám bylo zase 8 let

Filmy mají vždy vícero funkcí. Jednou z nich je funkce zábavní, kdy filmy často slouží hlavně jako odreagování a nástroj k odpočinku od skutečného světa. Kromě ní mají mnohdy i funkci vzdělávací a snaží se divákovi předat určitou myšlenku, kterou si po zhlédnutí snímku odnese. Pokud se však tato funkce spojí se záměry totalitního režimu, vzniká snímek, který je plný skryté indoktrinace. A my na něj přesto koukáme s láskou v očích, jako kdyby nám bylo znovu osm let. Nic jsme totiž tenkrát nepochopili.

Kinematografie slouží i jako zrcadlo společnosti a vyjadřuje společenské motivy, nálady a tendence, ve kterých vzniká. Platilo to v minulosti a platí to i dnes. Je to jeden z důvodů, proč je tak zajímavé si občas pustit nějaký starší snímek. V případě pohádek z dob komunismu však mnohdy platilo pravidlo, že to byl proces cílený, řízený a měl jediný cíl. Vštípit mladším generacím určité vnímání světa, se kterým budou následně přistupovat ke svému životu v socialistické společnosti.

Kinematografie jako mocenský nástroj

Po komunistickém převratu v roce 1948 začala v Československu epizoda toho nejtvrdšího socialismu, která trvala po dobu celých padesátých let. Bylo to období masového odstraňování nepohodlných lidí a snahy převychovat tuzemskou společnost tak, aby si zvykla na ten „správný“ způsob smýšlení. Jedním z nástrojů, skrze který se toho režim snažil dosáhnout, byla kinematografie a mnohdy právě i pohádky.

Některé snímky se svou tendenčností vůbec netajily. Vzpomínat tak můžeme na takové filmy, jako byly Anna proletářka nebo Rudá záře nad Kladnem, které byly vlastně čistou propagandou. V případě pohádek byl však tento proces sofistikovanější a skrytý, takže na první pohled si člověk nemusel uvědomit, že je ideologicky masírován.

Každý snímek v průběhu minulého režimu musel procházet přísným schvalovacím procesem a v průběhu padesátých let to platilo dvojnásob. V roce 1950 dokonce vyšly směrnice „Za vysokou ideovou úroveň československého filmu“, které se snažily hlídat, aby všechny filmy vzbuzovaly v divácích lásku k budování socialistické vlasti.

Jak se to týkalo zrovna této pohádky?

Z období padesátých let si tak můžeme pamatovat celou řadu pohádek, na které dnes hledíme jako na propagandistická díla. Platí to i pro oblíbený film z roku 1955 s názvem Obušku, z pytle ven! Pohádka byla natočená na motivy knížky od Karla Jaromíra Erbena, ale v rukou režimu byla přetvořena na dílo, které se snažilo sdělit něco trochu jiného než původní příběh.

Hlavní hrdina v podání Ladislava Peška je potulný, ovdovělý a chudý muzikant, který se poctivou prací snaží zaopatřit svých několik dětí. Postava sama o sobě tak vykresluje jakýsi obraz pracovitého socialistického člověka, který si vystačí s málem a vždy prohlédne lsti lakomců. Od kouzelného dědečka, se kterým se podělí o svůj poslední chleba, dostává kouzelný ubrousek. Ten mu však krade chamtivý krčmář.

Právě hostinský je karikaturou zlého kapitalisty, který prahne pouze po penězích a svůj byznys využívá k tomu, aby všechny své zákazníky sedřel z kůže. Nakonec je však po zásluze potrestán, a to v rámci legendární scény výprasku, který byl natolik hrubý a naturalistický, že se svého času nelíbil ani komunistickým cenzorům.

Přesto ji máme dodnes rádi

Ačkoliv se v pohádce skrývá ideologická linka, která měla za úkol modelovat dětské vnímání světa tím „správným“ směrem, nelze popřít, že se jedná o kouzelnou podívanou. Herecký výkon Ladislava Peška je dodnes nezapomenutelný a ačkoliv je pohádka stará sedmdesát let, některé scény si pamatujeme dodnes.

Lví podíl na tom má i umělecký směr filmu. Legendární obušek animoval Karel Mann, který pracoval pod vedením Jiřího Trnky. Nezapomenutelný výtvarný styl Trnky má dodnes mnoho příznivců a to rozhodně oprávněně, jelikož Jiří Trnka byl jedním z našich nejvýznamnějších výtvarníků.

Obušku, z pytle ven! tak dodnes zůstává oblíbeným dílem, na čemž rozhodně není nic špatného. Je však zajímavé a důležité si uvědomovat kontext, ve kterém film vznikal. V dobách tvrdého socialismu se totiž ideologie promítala i do zdánlivě apolitických filmových žánrů. A po dlouhých desetiletích to je jevem, který jako diváci můžeme otevřeně analyzovat.

zdroje: ifunny.eu, csfd.cz, zeny.iprima.cz