Pohádkové trauma: Rodiče nám ji v dětství pouštěli před spaním, ale byla to čistá deprese
Příběh, který končí slzami místo svatby. Tenhle český pohádkový klenot nás jako děti učil, že láska někdy bolí a ne každý dostane, po čem touží. V době přeslazených animáků a bezbolestných happy-endů působí tahle sedmdesátková pohádka jako z jiného světa.
V roce 1976 natočil režisér Karel Kachyňa film podle původní Andersenovy pohádky. Česká verze nebyla nic pro citlivé děti, i když se oficiálně prodávala jako dětský film.
Mladičká Miroslava Šafránková se v hlavní roli mořské víly stala ztělesněním čisté lásky a neuhasitelné touhy po světě nad hladinou. „Tahle pohádka mě nikdy nedokázala oslovit, přestože dnes její kvality už ocenit dokážu,“ přiznává jeden z diváků v recenzi. Není to překvapivé. Film balancoval na hraně tehdejšího pojetí socialistické pohádky, která měla servírovat především veselý optimismus, nikoliv smutek pramenící z marné lásky.
Pravda o životě, kterou dnes dětem neservírujeme
Dnes jsme zvyklí především na disneyovské pohádky, kde princezny vždycky dostanou svého prince a všechno skončí dobře. Vedle toho náš starý český film o malé mořské víle působí dost drsně. O americké verzi příběhu všichni vědí, zatímco naše česká verze, i když je mnohem zajímavější, leží skoro zapomenutá, a to ačkoliv v ní hraje námi milovaná „Popelka“. Docela zvláštní je i to, že hudba Zdeňka Lišky, která dělá film tak působivým, vyšla na desce nejdřív v Americe, a ne u nás.
Pohádka, která nebere ohledy na věk diváků
Karel Kachyňa natočil Andersenův příběh bez zjemňování a nechtěl ho nijak přikrášlovat pro dětské diváky. Byla to jeho jediná pohádka, ale povedla se mu tak skvěle, že dodnes vyniká mezi ostatními českými pohádkami svou originalitou.
Zajímavé na filmu je, že do hlavních rolí jako sokyně v lásce obsadil skutečné sestry. Miroslava a Libuše Šafránkovy si byly hodně podobné, Miroslava však hrála nešťastnou mořskou vílu, zatímco její známější sestra Libuše ztvárnila princeznu, která prince nakonec získá.
Opravdu úžasně působí vizuální stránka filmu. Napříkald paruky pro mořské bytosti jsou vyrobené z přírodních materiálů. Na paruky a kostýmy pro vodní bytosti použili tvůrci skutečné kořeny, větve a rostliny. Postavy díky tomu vypadají na jednu stranu přirozeně, ale také trochu strašidelně.
Snímek je oblíbený i po letech
Ačkoliv naše doba preferuje pohádkové happy endy, které nevyvolávají nepříjemné otázky a lépe se prodávají, původní „Malá mořská víla“ si i dnes najde své diváky. „Jedna z mála našich pohádek na motivy Andersena, která se drží původní nezromantizované předlohy,“ vystihuje v recenzi jeden z diváků.
Divačka s přezdívkou Morien napsala na ČSFD působivé vyznání: „Moje nejoblíbenější pohádka. Všichni lidé nemohou být šťastní, i když tento postoj v poslední době přehodnocuji a snad ho jednou zavrhnu.“
Kde se natáčelo a kdo stál za úspěchem filmu
Kachyňův tým natáčel na nejkrásnějších místech naší země. Prachovské skály posloužily jako podmořské království, na zámku ve Veltrusech vznikly královské sály a další scény se točily na Skalním hradu Sloup, v Lomu Mořina nebo ve Valdštejnské zahradě na Malé Straně. Díky těmto skutečným místům a šikovné filmařské práci vznikl tak propracovaný pohádkový svět, který se vidí málokdy.
Film zaujal i v zahraničí a přivezl domů několik cen. V roce 1978 získal v Miami hlavní cenu za nejlepší dětský film a o rok dříve v Káhiře ocenili hudbu Zdeňka Lišky. Miroslava Šafránková, i když není tak známá jako její sestra Libuše, se role malé mořské víly zhostila perfektně.
Zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, medium.seznam.cz
