Češi spí nevědomky vedle pokladu z totáče, ale manželka to není. Víte, co doma máte?

Zdobilo to ložnici vašich prarodičů. Zdědili jste to, nelíbí se vám to a uvažujete o tom, že se toho zbavíte? Nevyhazujte to. O některé takové kousky ze socialistického Československa je velký zájem. Můžete proto za ně dostat spoustu peněz.

Spíte vedle věci, která je ikonická jako křeslo nábytkového designera Jindřicha Halabaly. Jejím autorem je totiž některý z československých designerů, jejichž jména jsou známá za hranicemi naší země. U nás je mnozí lidé neznají, protože v době socialismu jejich jména zůstala v anonymitě.

Centrální rozhodování

V socialistickém Československu bylo vše řízeno centrálně. Týkalo se to i designu věcí denní potřeby. O designu rozhodoval Ústav bytové a oděvní kultury (ÚBOK). Sdružoval pod sebou Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), který navazoval na tradici řemeslné výroby. Díky tomu dostali prostor talentovaní designéři, které bavilo navrhovat hezké věci.

V socialismu chybělo konkurenční prostředí. Kromě toho mnohé zboží bylo nedostatkové. Mnozí lidé byli proto rádi, že se jim podařilo něco sehnat. Nákupčí prodejen neměli zájem o obměnu sortimentu, jako je tomu dnes. Zájem vyrábět nové výrobky neměly ani výrobní podniky. Jediným důvodem k zavádění novinek byla rozhodnutí Ústavu bytové a oděvní kultury.

Socialistický realismus

Socialistické Československo hodně napodobovalo Sovětský svaz, odtud k nám také dorazil socialistický realismus. Charakterizovala ho zjednodušená forma a zaměření především na funkčnost. Nesmělo chybět ani budovatelské nadšení a víra v lepší, socialistickou budoucnost. Socialistický realismus zasáhl nejen literaturu a výtvarné umění, do určité míry se promítal i do designů výrobků, které byly v každé domácnosti.

Bylo velkým štěstím, že nikdo netušil, jak má socialistický realismus vypadat. Jinak by domácnosti v socialistickému Československu „zdobily“ samé kýče. Velice výstižně to vyjádřil Václav Černý, jeden z uměleckých kritiků: “Poklonil bych se po pás, v úctě bych poklekl před tím, kdo by mě, než se dostaví konec mých dnů, přesně vysvětlil, co to je, ten socialistický realismus”.

Známí českoslovenští designéři

Jména Stanislav Indra, Helena Frantová a Josef Hůrka jsou v zahraničí velmi známá. Jedná se o jména československých designerů svítidel. U nás tato jména téměř nikdo nezná. V době socialismu firmy si nedělaly reklamu prostřednictvím svých designérů jako je tomu nyní.

Nelze se proto divit, že stolní lampy, které za socialismu stály pár korun, považujeme za něco, co je naprosto neprodejné. A pokud se toho chceme zbavit, tak nezbude, než to vyhodit.

Co se nevyplatí vyhodit

Máte-li doma některou z těchto stolních lamp, nevyhazujte ji. Dostanete za ně pěkné peníze, dokonce nějakou tu tisícovku dostanete i v případě, že nejsou funkční. Mezi sběrateli, zejména těmi zahraničními, je o ně velký zájem a prodává se za deseti tisíce.

Jedná se o lampu Combi Lux od Stanislava Indry. Její minimalistický design je velice oblíbený. Máte-li v ložnici lampu s kuželovitým tvarem stínidla, připomínající slaměný asijský klobouk, která měla lidový název Číňan, nevyhazujte ji. Autorkou jejího designu je totiž Helena Frantová.

Slavný designer Josef Hůrka je podepsán pod lampami firem Napako, Lidokov, výrobní Družstvo Drupol. Velký zájem je zejména o jeho stolní lampu L 117.

Ve filmech si jich nevšimnete

Ve filmech z doby socialismu, jejichž děj se odehrává v tehdejší současnosti, se často objevují stolní lampy. Soustředíte se na děj filmu a snadno je přehlédnete. Jsou všude tam, kde jsou scény v ložnici. Jedna z nich zdobí ložnici Alberta, jednoho z tátů z komedie S tebou mě baví svět. Stolní lampička se objeví i v dětském pokoji Vaška, hlavního hrdiny filmu Jak dostat tatínka do polepšovny.

Najdeme ji v ložnici paní Trčkové v komedii Světáci. Objevuje se i v místnosti, kam ubytovala Marie Sýkorová svého synovce Františka Koudelku, hlavního hrdinu komedie Jáchyme, hoď ho do stroje. Nechybí ani v ložnici manželů Škopkových ve filmu Slunce, seno, jahody.

Zdroj: life.forbes.cz, socialistickysen.cz, galerierudolfinum.cz