Pokud máte rádi tenhle film, pak vám je určitě více než 70 let
Když se řekne filmový propadák, většina lidí si představí něco nudného nebo špatně zahraného. Tentokrát ale česká kinematografie zažila něco mnohem horšího. Nový snímek režisérky Evy Toulové dokázal přilákat do více než stovky kin jen necelých pět set diváků. Dopadlo to jako totální ostuda, která bavila internet.
České filmy občas neuspějí, to se stává. Ale co se letos v červnu odehrálo v kinech, překonalo všechna očekávání. Už samotná premiéra naznačovala, že se chystá něco neobvyklého. Režisérka v extravagantních šatech vyvolávala na pódium členy štábu, ale ti se neobjevovali. Někteří byli na baru, jiní zkrátka a jednoduše doma. Pak se ujal slova muž, jehož životní příběh měl být základem filmu, a vyzval celý sál k mexické vlně na podporu svého boje proti úřadům.
Když se drama změní v reklamu
Film vypráví skutečný příběh podnikatele Josefa Roušala, který si postavil zábavní park bez potřebných povolení a následně roky bojoval s úřady. Problém začíná už tím, že celý projekt finančně podpořil právě onen Roušal. Výsledek tak působí spíš jako hodinová obhajoba před soudem než jako umělecké dílo.

Scénář nekriticky přejímá Roušalovu verzi událostí a prezentuje ho jako nevinnou oběť systému. Úředníci jsou zlí, média lžou a jediný hrdina statečně bojuje za spravedlnost. Takové černobílé vidění světa by možná fungovalo v pohádce, ale v dramatu inspirovaném skutečností působí trapně.
Nejvíc zarážející jsou scény, kdy návštěvníci parku mluví přímo do kamery a vychvalují kvalitu zábavního areálu. Celý film se tak mění v celovečerní propagandistický spot. Nikdo neví, jestli v těch scénách mluví opravdoví návštěvníci, nebo placení herci. Rozhodně to ale nevypadá věrohodně.
Technické řešení na úrovni školního představení
Eva Toulová má za sebou studium na FAMU, což dělá její chyby ještě víc zarážející. Hlavní hrdina má dvě malé děti, které během desetiletého příběhu vůbec nestárnou. Taková věc by neprošla ani na středoškolské soutěži.
Dialogy zní strojeně a střih nedává smysl. Jediní, kdo se snaží situaci zachránit, jsou herci David Novotný a Barbora Seidlová. Bohužel jejich snaha nestačí na to, aby překryla chaos kolem nich.
„Divák by měl povinně nafasovat ředidlo nebo toluen, aby se dostal na stejnou vlnu s tvůrci filmu a mohl tak tenhle novodobý Botostroj přežít bez zásadní újmy na psychickém zdraví,“ píše jeden z diváků na filmovém portálu.
Příběh, který měl raději zůstat nevyprávěný
Jde o snímek s názvem Krtkův svět. Označení, které by slušelo spíš dětskému pořadu, se změnilo v symbol totálního filmařského neúspěchu. Přestože celé dílo trvá pouhých 75 minut, každá z nich se vleče jako věčnost.
Příběh podle recenze na webu totalfilm.cz postrádá jakoukoliv dramatickou gradaci. Hlavní postava je od začátku neměnná, její postoj hotový a frustrace maximální. Chybí cit pro napětí, vývoj i katarzi. Divák sleduje monotónní řetězec soudních přelíčení, kde na sebe pokřikují David Novotný a Zuzana Bubílková.
Nejabsurdnější je asi to, že i když se děj odehrává během celé dekády, nikdo z účastníků nevypadá ani o den starší.

Katastrofální návštěvnost mluví za vše
Statistiky návštěvnosti jsou bezprecedentní. 486 diváků ve 114 kinech znamená průměr necelých pět lidí na sál. Obvykle i nejméně úspěšné české filmy dosahují několika tisíc návštěvníků. Film se okamžitě stal terčem posměchu na sociálních sítích. A hodnocení na filmových portálech patří k nejhorším v historii tuzemské kinematografie. Mnozí diváci litují nejen ztracených peněz za lístek, ale hlavně ztracených 75 minut života.
„Když si emočně rozháraná režisérka, jenž neoplývá ani tak uměleckým talentem, jako totálním nevkusem, vezme do parády joudu, který si myslí, že zákony jsou dobré leda proto, aby se porušovaly, ukecá pár herců, tak vznikne tohle,“ komentuje další divák.