Populární české jméno rozesmálo cizince u vedlejšího stolu. V jejich jazyce znamená něco úplně jiného

Minulý týden jsem seděl v jedné menší hospodě na Žižkově a čekal na kamaráda. U vedlejšího stolu seděla parta mladých lidí, půlka mluvila česky, půlka ukrajinsky a mezi sebou se pak bavili buď lámanou češtinou, nebo anglicky. Klasická pražská směs. V jednu chvíli se někdo zeptal: „A kdo všechno dneska přijde?“ Odpověď zněla: „Roman.“ A v tu chvíli se ozval smích a na pár lidech bylo vidět značné zmatení.

„Roman? Is that like a book?“ padlo od jednoho z kluků. V překladu se ptal, jestli jde o knížku. Nejdřív jsem to nechápal, ale pak mi došlo, co tím myslí. V ukrajinštině totiž slovo „роман“ znamená knižní román. Nebo románek. Takže když se tak někdo představí, může to na první dobrou znít, jako kdyby se představil literární žánr.

Pro nás úplně obyčejné jméno. Pro ně vtipná jazyková odlišnost. V tu chvíli jsem začal přemýšlet, jak asi různá jména znějí cizincům a že tím, že je mezi námi teď hodně kamarádů z východu, to musí být poměrně častá situace. Sám jsem zavzpomínal na své časy, které jsem strávil v zahraničí. Například v Americe si moje jméno pletli s ženským, anebo mě nazývali „Žán“, tedy jako sluhu z Princezny ze mlejna, což pobavilo hlavně moje české kamarády.

Když jméno znamená něco jiného

Podobné situace nejsou žádná vzácnost. Jen si to často neuvědomujeme, dokud se nepotkají dva jazyky u jednoho stolu. Roman je u nás běžné jméno, má dlouhou tradici, a proto nám zní naprosto normálně. Jenže v jiném jazykovém kontextu se význam trochu mění. Najednou to nedává stejný smysl.

Představte si, že by se vám někdo představil jako „Esej“ nebo „Pohádka“. Asi byste se pousmáli taky. Nebyl by to škodolibý úsměv ani výsměch, prostě jen mozek si spojuje slova s tím, co zná. A tohle je přesně ten moment, kdy vznikají drobné, nevinné vtípky.

Přemysl jako výzva

Parta se mezitím bavila dál a já už po půlce piva přestal zlobit na svého kamaráda, že má zpoždění. Tahle debata mi přišla zajímavá a byl jsem zvědavý, kam se vyvine. Chvíli se o tom jménu bavili a řešili jeho význam. Pak se rozhovor ubíral směrem, který bych nečekal. Začali rozebírat česká i ukrajinská jména, mezi kterými očividně zazářil jejich kamarád Přemysl. Upřímně, zkuste si to vyslovit, když čeština není váš rodný jazyk. No, to si asi nezkusíte, ale možná si to dokážete představit.

Tehdy jsem byl svědkem toho, jak se několik Ukrajinců snažilo toto jméno vyslovit, a pobavilo to nejen mě, ale i je samotné. Každý pokus byl trochu jiný. Premysl, Přemisl, Przemysl. Docela se u toho nasmáli, ale nikdo si to nebral osobně. Proč jim to ale dělá takový problém? Je to dáno hlavně tím, že Ukrajinci při výslovnosti češtiny často používají měkčí souhlásky, než je v češtině obvyklé, nebo naopak přemění české „ř“ na „r“ či „ž“. Ukrajinština navíc nemá dlouhé samohlásky jako á, é nebo í, což vede k tomu, že česká jména znějí v jejich podání stroze.

Opravdový oříšek

Vyslovování Přemysla nakonec vzdala většina u stolu. Některým se to ale povedlo s pozoruhodnou přesností. Nicméně pak přišel opravdový oříšek večera. Jméno, které už samo o sobě působí složitě i pro Čecha. V ukrajinštině má obdobu Григорій, tedy Hryhorij. Znamená to, že jde o jméno známé, nicméně jejich výslovnost byste museli slyšet. Když se o to jeden mladík pokoušel už popáté a stále nebyl ani zdaleka blízko správnému tvaru, řehtal se doslova celý stůl. I přesto, že mu kamarádi slovo rozdělili na Ře-ho-ř, vypadal, že si po šestém pokusu ukroutí jazyk.

Český Řehoř je plný zvuků, které nejsou pro cizince jednoduché. Hryhorij je naopak plynulejší a měkčí. Vytrénovat jazyk na slova jako Řehoř, řeřicha, stříkačka, ale i zdánlivě jednodušší Růžena, Květa nebo Zdeňka, to si žádá léta praxe. Cizinci na to nejsou připraveni, i když jejich jazyk pochází ze stejné jazykové rodiny.

Nejde o výsměch, ale o jazyk

Chci jen zdůraznit, že nejde o žádné zesměšňování českých jmen. Podobné situace se dějí i opačně. My se také smějeme, když v jiném jazyce narazíme na slovo, které nám připomíná něco komického. Například v angličtině se jedno slovo vyslovuje jako „bič“, ale jeho význam je úplně jiný. To už si ale můžete dohledat sami.

Zdroje: ling.com, reddit.com, tarantula.ruk.cuni.cz, wikipedie.cz