Babičky je s láskou opečovávaly, my se jich báli. Teď mají cenu zlata a z našich babiček jsou milionářky

Ještě nedávno se na ně prášilo na půdách a ve vitrínách. Pro dospělé bývaly často okrasou obýváků, pro jiné odedávna noční můrou. Dětem v osmdesátých a devadesátých letech naháněly porcelánové panenky typicky strach: jejich strnulé obličeje, nepřítomné pohledy a křehká tělíčka v historických přezdobených šatech jako by ukrývaly nějaká dávná temná tajemství.

Dnes se na ty zvláštní nehybné holčičky díváme jinýma očima – nebo se to alespoň učíme. A to je – minimálně z ekonomického hlediska – ten nejlepší možný přístup. Mnohé z nich nabývají totiž hodnotu, o které se nám dříve ani nesnilo.

Od hrůzy ke klenotu

Co dříve vhánělo dětem strach do očí, dnes sběratelé oceňují jako historicky cenné poklady. Porcelánové panenky, zejména jsou-li ručně malované a vyrobené v omezených sériích, slaví svůj velký návrat. Nejde však o ty známé běžné kousky z domácností 80. let, ale o kvalitní kusy z dílny renomovaných výrobců – například Ashton-Drake Galleries, Franklin Mint, Madame Alexander či Käthe Kruse. Výjimečné kusy mohou dosahovat hodnoty až několika tisíc i desítek tisíc korun. Stav panenky, její původ, limitovaný počet kusů, kompletní balení s certifikátem pravosti či dokonce s podpisem autora jsou právě těmi elementy, které hrají v určování ceny klíčovou roli.

Každá panenka má svůj příběh

Mezi největší znalce porcelánových panenek patří přirozeně jejich sběratelé. A ti bývají i jejich největšími milovníky. Mnozí se shodují na tom, že pravá hodnota každé panenky zdaleka nespočívá pouze v penězích, ale i v příbězích, které s sebou nese.

„Každá panenka má svou duši. Když ji beru do ruky, cítím, že pro někoho byla kdysi důležitá,“ říká Jaroslava Denková, která panenky sbírá už více než třicet let a ve své sbírce má i skutečné skvosty: např. panenky starší než dvě stě let.

Jak to celé začalo?

…Podobně jako u Bianky Klapuchové, další významné české sběratelky porcelánových panenek. Náhodou. Majitelka více než pěti set exemplářů dokonce přiznává, že vytváření sbírky neměla původně vůbec v úmyslu. „Měla jsem doma jednu jedinou panenku – a pak jsem začala dostávat další. A další a další… A najednou jsem měla sbírku, ani nevím jak,“ vzpomíná.

Její sbírka zahrnuje jak obyčejné kusy, tak vzácné exempláře s ručně malovanými detaily. Sama sběratelka upozorňuje, že se dnes vyplatí věnovat pozornost především certifikátům pravosti a stavu panenek: „Stačí malá prasklinka – a hodnota klesá na polovinu. Originální balení je dnes zlatý grál.“

Letem světem (a časem)

Historie porcelánových panenek sahá do 19. století. Tehdy se rodily v německých a francouzských dílnách, kde byly ručně modelovány a malovány. Šlo o luxusní zboží, dostupné hlavně vyšším vrstvám. Panenky měly nejen dokonalé obličeje, ale i propracované oblečení šité na míru. Právě tyto rané kusy dnes patří k nejcennějším sběratelským artefaktům v hodnotě stovek tisíc korun.

Ve 20. století prošly panenky dynamickým vývojem: místo pravého porcelánu se začal používat tzv. bisque (neglazovaný porcelán) a později i různé kompozitní materiály. Popularitu získaly postupem času i v USA, kde začaly vznikat nové značky zaměřené na sběratelské série. Mnohé z nich dodnes patří mezi sběrateli k nejvyhledávanějším.

Prostě vzácnost (ať už na to jdeme jakkoli)

V českém prostředí 80. a 90. let se objevovaly porcelánové panenky často jako suvenýry ze západního světa či jako dekorace do bytů. Právě těmto exemplářům vděčí porcelánové šlechtičny za svou pověst „strašidelných krásek“: ne zrovna nejkvalitnější kusy byly často produktem sériové výroby. Přesto i mezi nimi může informovaný zájemce tu a tam objevit vzácnost – zvláště pokud jde o limitované série nebo panenky staršího data výroby. A pokud jich vaše babička měla celou vitrínku, je z ní dnes milionářka. 

Ošuntělý nález z půdy se tak může rázem proměnit v malý poklad – nebo zůstat „pouhou“ sentimentální vzpomínkou bez větší tržní hodnoty.

Ale určitě bude mít hodnotu lidskou. Můžeme začít tím, že se zeptáme babičky nebo prababičky, jak se k nám ta naše porcelánka vlastně dostala…