Právě vyhlášeno: 3 nejotravnější filmy všech dob. Všichni na ně nadávají, ale stejně u nich končí každý víkend

Jistě to také znáte. Ohrané filmy, které televizní stanice nabízejí v programech každý rok a my si je pokaždé znovu pustíme, přestože víme, jak skončí. Po těch letech a desítkách zhlédnutí už nám připadají i trochu otravné, ale stejně pokaždé neodoláme a usedneme před obrazovky. A které jsou vůbec ty nejotravnější ze všech?

Já své favority mám, tak schválně, jestli na tom budete stejně!

Romantické léto plné kýče

„Bejby nebude sedět v koutě.“ Věta, kterou znají i ti, kdo film nikdy pořádně neviděli, ale to se zdá zhola nemožné, protože od svého vydání v roce 1987 hraje každoročně alespoň jednou snad na všech televizních kanálech a streamovacích platformách. V průběhu let se stal fenoménem, ale i dokonalým symbolem filmového kýče, který funguje.

Příběh nevinné dívky Baby a charizmatického tanečníka Johnnyho je jednoduchý až naivní. Léto, tanec, přísní rodiče, první láska. Všechno, co by mohlo působit trochu trapně a prvoplánově, ale stejně to na nás funguje, protože hraje na tu nejcitlivější strunu, a romantika se dá krájet. Film, který vydělal přes 200 milionů dolarů, je plný klišé, ale nejspíš právě v tom je jeho síla.

A i když si pokaždé říkáme, že to už přece nemusíme vidět, jakmile zazní první tóny a my vidíme první scény, jsme zpátky v osmdesátkách… nebo spíš přikovaní na gauči a sledujeme se zatajeným dechem, jestli i tentokrát Johnny na konci zatančí svůj slavný kousek ke konci sezony.

Vánoční nášup lásky a romantiky

Každý prosinec se to opakuje. Sníh, Hugh Grant tančící po Downing Street, extrémní dávka romantiky a minimálně tři momenty, kdy máme chuť protočit oči. Láska nebeská je přesně ten typ filmu, který polovina lidí miluje, a druhá polovina se tváří, že ho nemůže vystát. Jenže nakonec ho stejně sledují všichni.

Kritici ho označili za sentimentální pohádku a Roger Ebert, americký filmový kritik a scénárista, ho kdysi popsal jako „pád do moře romantické přehnanosti“. Ale právě v té přehnanosti spočívá to hlavní kouzlo, které nás k němu stále vrací. Několik příběhů o lásce, které se odehrávají v Londýně během adventu, je taková vánoční terapie: dojemná, chvílemi přeslazená, ale nesmírně lidská. Každé Vánoce si slíbíme, že letos to vynecháme. A pak přijde volný večer, hrnek svařáku a než se nadějeme, sedíme u televize, smějeme se, dojímáme a znovu věříme, že láska je opravdu všudypřítomná.

Pohádka pro dospělé

Je to tak prosté: ona je prostitutka, on boháč, ona má srdce ze zlata, on ji zachrání. Klišé? Obrovské! Přesto je Pretty Woman z roku 1990 filmem, který nikdy nezmizí z televizního programu, a co víc, pokaždé si ho rádi znovu pustíme.

Julia Roberts tu září po boku Richarda Gere, a dohromady tvoří romantické duo, které definuje devadesátky. Příběh, který by v reálném světě působil možná až směšně, se na plátně mění v dokonalý únik od reality a na konci zamačkáváme slzu, že to opět dopadlo dobře. Je to přesně ten film, u kterého tvrdíme, že už ho nepotřebujeme vidět. A pak stačí pár minut a při závěrečných titulkách si uvědomíme, že jsme to opět zhltali celé. Možná je to nostalgie, možná kouzlo krásné Julie Roberts, možná potřeba naivní pohádky, která nám dodá naději, ale ať už je to cokoliv, je jisté, že tohle kouzlo funguje znovu a znovu.

Otravné klišé, ke kterému se vracíme

Na papíře mají tyhle snímky všechno, co by nás teoreticky mělo odradit: předvídatelné děje, dávku sentimentu, kýč a přehnaně pozitivní konec. Jsou to filmy, které bychom si měli pustit jednou, maximálně dvakrát, ale my se k nim vracíme stále dokola, a kromě nostalgie v nás určitým způsobem vyvolávají komfort. A než se nadějeme, viděli jsme je už tolikrát, že se stanou součástí našich životů a televizních tradic. Stejně jako jsou Vánoce spojené se stromečkem a dárky, tak i s Láskou nebeskou, bez které si je už neumíme ani představit.

A co váš seznam otravných filmů, které si stejně pustíte pokaždé znovu?

Zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, csfd.cz