Před kamerou andílci, v zákulisí mužské megery. I štáb se těchto československých herců bál
Když říkáme „mužské megery“, máme samozřejmě na mysli mužské protějšky mytických Fúrií – bohyní hněvu a pomsty, známých také jako Erinyes. Tyhle dámy byly neúprosné, hlučné a nikdy se nevzdávaly. V našem případě jde o nadsázku pro herce, kteří byli v zákulisí slyšet víc než gong, rozdávali příkazy rychleji než režisér a jejich přítomnost budila respekt (a někdy i paniku). Prostě takové naše „božské bytosti s hlasem, co pronikne i přes dvoje kulisy“.
Diváci se to obvykle nedoví, ale dobře si to pamatují spoluherci a hlavně režisér. Stává se to u nás i v zahraničí. Pro celý filmový štáb mohou být někteří mistři hereckého umění velkou výzvou, jak s nimi pořídit po dobrém. A většinou se tak chovají herecké legendy s nezpochybnitelným talentem, které to navíc nemají vůbec zapotřebí. Proč tedy dávat ostatním ochutnávat svou povýšenost a rozmary?
Primadony se u filmu najdou vždycky
Na filmovém plátně a televizních obrazovkách působí neochvějně, každou scénu zvládají s jistotou a grácií. Jenže před kamerou dokáží někdy celý filmový štáb rozpálit do běla. Je celá řada slavných herců, kteří byli pro svůj nezkrotný temperament, výstřední chování či vysoké nároky na ostatní, obávanými kolegy. Někdy jim chyběla trpělivost, jindy byli příliš autoritativní a neústupní. Jenomže jejich charisma se nám divákům zažralo hluboko pod kůži a přetrvává dodnes. I když některé legendární filmové osobnosti už nežijí. Proto je možná lepší nepátrat po životě herců tak do hloubky. Mohli bychom si o nich zkazit názor.
Berme tedy jejich přístup k filmování jako úsměvnou historku, vždyť pro nás to takový dopad má. Kdo tím trpěl byli režiséři a ostatní umělci, kteří s nimi byli v tu chvíli na place. A i to je zajisté už zapomenuto.
Netrpělivý Jiří Sovák
V soukromí byl tak trochu cholerik. I když patřil k nejvýraznějším hercům své doby, uměl diváka zaujmout na první pohled i poslech, na place se prý hodně projevovala jeho výbušná povaha. A neměl moc rád práci s dětmi. Tehdy byl netrpělivý a nesmlouvavý. Sice s nimi natočil pohádkový příběh Ať žijí duchové, ale nechuť k tomuto natáčení měl obrovskou. Sám tehdy prohlásil: „dětské herectví mě irituje.“ A to je ten nejmírnější výrok, který ze Sovákových úst vyšel. Řada výroků, která byla směřována k dětským kolegům, by nám tady rozhodně neprošla. A přitom dětské i dospělé diváky tento snímek přitahuje dodnes.
Rebelantský Pavel Landovský
Herec, dramatik, disident a rebel české kultury. Lanďák byl ve svém projevu jedinečný a měl velké charizma, jež ho předurčovalo k velkým rolím. Byl ovšem tak nespoutaný, že z toho časem vznikl velký problém. Scénáře se bohužel držel jen velmi nerad a často pobýval při zkoušení pod vlivem alkoholu. A s tím vším se museli režiséři smířit. Ve filmu Černí baroni improvizoval prý do té míry, že ostatní měly obavy, že: „scény s Lanďákem možná ani nebude možné natočit.“ Výsledek však známe všichni – dopadlo to dobře a výkon Pavla Landovského v nás zanechal nezapomenutelný dojem.
Pedantský Jaroslav Marvan
A do třetice ještě vzpomeňme barda českého filmu Jaroslava Marvana. Ten byl zase ve všem tak precizní, že to rovněž bylo nesnesitelné. Marvan byl symbolem prvorepublikové a poválečné herecké kázně. Byl dochvilný a vždycky připravený. Ovšem také velice přísný k ostatním. Mladší herci se o něm vyjadřovali tak, že z něj měli velký respekt a báli se udělat chybu. Marvan neměl vůbec žádné pochopení pro nepřipravenost nebo dokonce lajdáctví. Byl náročný sám na sebe, ale také na všechny ostatní, kteří se na tvorbě filmu podíleli.
Režisér Zdeněk Zeman se zmínil o Marvanově profesionalitě při natáčení filmu Anděl na horách: „Když se točila scéna na sáňkách, zlomil si nohu… Statečně, i přes bolest, však všechno dotočil dál, aniž by televizní divák cokoli poznal. Dokonce i znovu sedl na sáňky.“ Marvanova profesionalita nastavila herectví laťku velmi vysoko. Málokdo z následujících generací se k ní byť jen přiblížil.
Primadony v Hollywoodu
Po andílkovi, který byl na place jako saň, se však poohlédneme v zahraničí. Je tu jedna herečka, a také modelka, která byla svým chováním na place pověstná. Je jí Katherine Heigl. Určitě ji všichni dobře znáte – její průlomovou rolí byla Isabel Evans ze sci-fi seriálu Rosswell. Proslavila se však hlavně svými rolemi jak v romantických komediích Zbouchnutá, Chceš mě, chci tě, či 27 šatů, tak v seriálu Chirurgové, kde za roli Dr. Izzie Stevens získala Primetime Emmy Award 2007. A to ji katapultovalo mezi hollywoodské hvězdy.
Chování ji připravilo o popularitu
Katherine je ovšem známá také svým problematickým chováním na place. Kolegové a členové spolupráci s ní označují za náročnou a obtížnou. Kupříkladu při natáčení seriálu Chirurgové měla takové konflikty s produkcí a veřejně kritizovala scénář, až to nakonec vyvrcholilo tím, že ze seriálu odešla. Na veřejnost se rovněž dostaly informace, že její chování je tak nepřirozené, že způsobuje napětí mezi kolegy. A to ovlivnilo její kariéru. Později sama Heigl uznala, že jí její pověst uškodila, a že se vše pokusí napravit. Herec Gerard Butler, který s ní hrál ve filmu Chceš mě, chci tě, uvedl, že mezi nimi panovalo takové napětí, že se během natáčení často pohádali. A to všechno dohromady hodně snížilo její popularitu v Hollywoodu.
Zdroje: ProŽenyBlesk, SedmičkaTýden, Yabzh
