Překupník se může potrhat smíchy. Češi mu to nosí zadarmo a on si za to kupuje byty v Dubaji

Když se nedávno objevil na jedné z internetových diskusních platforem výkřik nadšeného antikváře informujícího svět o tom, že „Češi mu to nosí do antikvariátu zadarmo a já si za to kupuju byty v Dubaji“, působilo to přemrštěně a jako nadsázka. Ale není.

„Money-making“ vintage artiklů je překvapivě mnoho: mezi nejcennější patří například první vydání desek Karla Gotta, limitované zahraniční LP, raritní singlové SP z 60. a 70. let, promo desky s chybějícím lisem či autogramy interpretů. I zdánlivě obyčejné kompilace mohou mít sběratelskou hodnotu, pokud jde o první vydání či omezený náklad.

Prach na poličce, zlato do cizích rukou

Hromady gramodesek, které často leží v našich domovech zaprášené v krabicích na půdách, mohou mít cenu, o které většina majitelů nemá vůbec ponětí. Tím pádem ten, kdo navíc ví, co hledat, si přijde na slušný zisk. A někdy dospěje i k životní změně… Ale nepředbíhejme.

Statistiky ukazují, že v Česku každý rok končí v bazarech či antikvariátech desítky tisíc gramodesek, z toho asi 5–10 % má výraznou sběratelskou hodnotu. Odborníci upozorňují, že největší potenciál mají tituly z 60. a 70. let, kdy se lisovalo omezené množství kusů.

Co lidé nosí a proč je to cenné

V antikvariátech končí vše od starých LP Supraphonu přes prvotisky zahraničních legend až po zdánlivě bezcenné singlové SP. Některé české tituly (včetně kompilací) se na Aukru a jiných portálech vyšplhají na stovky až tisíce korun. Raritní zahraniční pressy pak mohou běžně dosáhnout až několika tisíců eur.

Například první vydání desky Karla Gotta z roku 1965 se v loňských aukcích prodávalo za 3 000–7 000 Kč, raritní desky Olympic či zahraniční edice Beatles a Rolling Stones za 200–500 eur. Překvapivé jsou i české kompilace ze 70. let, jejichž limitované vydání se prodává za 1 500–2 500 Kč.

Data z posledních pěti let ukazují, že průměrná cena prodaných gramodesek na Aukru vzrostla o 15 % ročně. Zdá se, že nastávají zlaté časy.

Jak to funguje v praxi

Princip je prostý a dobře známý: věc, která pro někoho znamená nostalgii nebo harampádí, se pro sběratele stává předmětem, jehož hodnota může být obrovská. Je ovšem změřitelná. Překupníci vybírají, fotografují, vylaďují popis, nastavují nabídku… a často pak skutečně i prodají: ať už na domácích aukčních portálech, nebo exportují do zahraničí, kde bývá poptávka (a tedy i nastavení cen) vyšší.

Na platformách eBay nebo Discogs se objevují v nabídkách desky z bývalého východního bloku, jejichž cena je 5–10× vyšší než v českých inzerátech. Odborníci přitom doporučují sledovat nejen stav samotné desky, ale i její obal: ten originální, navíc jen s minimálním poškozením, zvyšuje cenu v průměru o 20–30 %.

Hudba jako univerzální jazyk (a investice)

Gramodesky jsou staromódní nosiče, jejichž kvalita je s jejich dnešními záznamovými potomky samozřejmě nesrovnatelná. Jsou to však současně i nezastupitelné artefakty kultury. Limitované edice, varianty s chybějícím lisem, promo pressy či autogram – to všechno navyšuje cenu. Zatímco pro jednu generaci je deska upomínkou na mládí, pro druhou může být sběratelským artiklem s vysokou likviditou.

Podle analýzy z roku 2024 činí průměrná hodnota desky z 60.–70. let na českém trhu 1 200–1 500 Kč, přičemž zahraniční rarity dosahují průměrně 350–500 eur. Skvělá hudba, nostalgie a původní nosič znamenají pro fajnšmekry neodolatelný zážitek.

Příběh překupníka

A jsme u onoho diskusního fóra , kde se nedávno objevil zajímavý příběh. Překupník popisoval na Redditu své „úlovky“: desky, které mu lidé „odložili“ v antikvariátu zadarmo nebo za pár korun. To, co následuje, pak vypadá jako vystřižené z filmové komedie: antikvárník vytáhne z krabice raritu, prodá ji a „cink!“ = majetek rozšířen o další byt v Dubaji.

To není vtip. Reálné případy ukazují, že jeden zkušený sběratel či překupník může za rok prodat několik stovek desek, přičemž jeho čistý zisk z deseti nejhodnotnějších titulů dosáhne klidně stovek tisíc korun. Náš příběh je typický pro malé antikvariáty, kam lidé přinášejí cokoliv, na co doma „už jen sedá prach“.

Nádherná pointa „za všechny prachy“

A právě tady se příběh přetáčí do něčeho, co překvapilo i samotného obchodníka: místo aby (pouze) dál sbíral byty, rozhodl se část zisku „vrátit“. Některým původním majitelům poslal peníze zpátky, další (mnohem vyšší) částky rozeslal na účty dětské charity.

Pointa dojemně podtrhuje etiku a přínos sběratelského trhu: finanční hodnota je jedna věc, skutečná hodnota je ve sdílení, respektu k původním majitelům a udržení kulturního dědictví. A třeba i v nečekané poznávací cestě k sobě samému.