Jméno, které v komunistické éře znamenalo prestiž. Dnes ho má posledních 989 lidí, patříte mezi ně?
Jména v nás často vyvolávají určité emoce nebo konotace, aniž bychom si to plně uvědomovali. Měkká jména s jemnými souhláskami, jako je Anežka nebo Eliška, působí něžně, žensky a romanticky. Bez ohledu na to, jestli jejich nositelky známe nebo jsme je viděli, představujeme si ženu s jemnými rysy a zasněným pohledem. Naopak tvrdší jména, jako jsou Karla nebo Gréta, mohou v lidech vyvolat dojem ráznější povahy a síly.
Tyto asociace sice nejsou vědecky podložené, ale i tak jsou hluboce zakořeněné v daném jazyce. Jméno tak často slouží jako první vodítko k tomu, jak si daného člověka představíme – nejen jak vypadá, ale i jak se asi chová a jaký má hlas.
Z královského dvora mezi běžné lidi
Některá jména jsou historicky spjatá se šlechtou a panovníky, kde se používala i nejvíce. Jako běžná jsme je začali vnímat až s postupem času, kdy došlo k rozvolnění a jméno propadlo mezi obyčejné lidi. Takovým příkladem může být jméno Amélie. Je původem germánské a znamená „pracovitá“ nebo „pilná“. Historicky byly jeho nositelky například bavorská princezna, oldenburská vévodkyně nebo manželka císaře Josefa I. V 19. století se pak stalo populárním nejdřív mezi vyššími vrstvami obyvatel a následně i mezi běžnými lidmi. I přes to si ale jméno zachovalo určitý punc luxusu a noblesy. Není tedy divu, že zaujalo i filmaře, kteří ho začali používat ve filmech.
Když se jméno stalo fenoménem
V roce 2001 přišel film, který změnil způsob, který jméno Amélie vystřelil na vrchní pozice žebříčku oblíbenosti. Hlavní hrdinka z filmu Amélie z Montmartru totiž naprosto odráží křehkost a ženskost, které toto jméno vyzařuje. Je to něžná, zasněná a citlivá dívka, která žije v romantické Paříži a pomáhá kolem sebe nacházet štěstí, a to i přes to, že je sama osamělá a své vlastní štěstí teprve hledá. Osobité kouzlo, které její postava vyzařuje oslnilo diváky po celém světě a tohle jméno zažilo opravdový boom.
Vedle fiktivní Amélie existují i skutečné ženy, které jsou inspirací a ke kterým vzhlížíme. Kromě slavných hereček, zpěvaček nebo spisovatelek je zářným příkladem například Amelia Earhart, která jako první žena, která sama přeletěla Atlantský oceán. Byť se jí její vášeň pro létání stala později osudnou, zapsala se nesmazatelně do historie.
Český odraz
Amélie se dokonce zaryla i v české popkultuře, a to ikonickou postavou Víly Amálky z večerníčkového světa. Svými blonďatými vlasy a věnečkem na hlavě okouzlila celé generace dětí. Putovala kouzelným lesem, pomáhala, kde mohla a přinášela klid a harmonii. Spojení s přírodou, čistotou a laskavostí se zapsalo hluboko do české kultury a pro mnohé zůstává symbolem dětství i představy o tom, jak by měla nejen vypadat, ale hlavně jak by se měla jmenovat pravá víla.
Jak je tomu u nás?
Příběh jména Amélie je zároveň příběhem toho, jak se mění společnost. Co dříve patřilo jen vyvoleným, se časem stává dostupné všem – od módy přes hudbu až po jména. Přesto na něm zůstává něco výjimečného. Možná je to právě díky jeho filmové a kulturní stopě, která vyobrazovala nositelky tohoto jména s noblesou, krásou a laskavostí. Možná je to slavnými ženami, které tohle jméno nesly s hrdostí a významně přispívaly do společnosti.
Amélie sice aktuálně v České republice nepatří k úplně nejčastějším, ale možná je to tak správně. Zůstává lehce výjimečná, a tím si uchovává svůj půvab a exklusivitu. Objevuje se u dětí, kterým jako kdyby přirozeně sedělo – jemným, citlivým a laskavým. Je to jméno, které se dává s rozvahou a dojmem, že k danému dítěti jednoduše patří… a možná i proto pak své jméno jeho nositelky tak dokonale naplňují.
