Jak cizinci přezdívají naší slavné české pohádce? Jakmile se to dozvíte, budete se chtít propadnout
Milovali jste ji jako děti, pouštíte ji svým potomkům a zpíváte si její písničky během sprchování. Tahle hudební pohádka s vtipnými hláškami a hvězdným obsazením baví generace Čechů a Slováků, zatímco v zahraničí na ni koukají trochu nevěřícně. Až nechápavě. Vždyť přece princezny mají být šťastné.
Když všichni na Západě točili pořád dokola stejné pohádky o ubohých princeznách čekajících, až je zachrání statečný princ, u nás v Československu jsme to v roce 1968 pojali trochu jinak. Bořivoj Zeman, který už měl s pohádkami mnoho zkušeností, tentokrát zariskoval a vytvořil originálnější verzi příběhu. Místo přeslazeného příběhu přišel s pohádkou, která měla šmrnc a vtip.
Princezna Helena v podání mladičké Helenky Vondráčkové zkrátka nechce poslechnout tatínka krále a vzít si někoho, koho v životě neviděla. A není sama, princ Václav ze sousedního království, kterého hraje Vašek Neckář, má úplně stejný problém. Sice zpívá „Znám jednu krásnou princeznu“, ale do svatby na povel se mu nechce ani trochu. Oba mladí chtějí mít právo vybrat si lásku podle sebe, ne jen slepě plnit, co si usmysleli jejich otcové.
Při nečekaném setkání v zámecké zahradě se do sebe mladí lidé okamžitě zakoukali. Ani jeden z nich přitom netušil, že stojí tváří v tvář osobě, které se tak usilovně vyhýbali. Tedy svému předurčenému protějšku.
Princezna a princ, kteří dobyli československou scénu
Vzpomínáte na ten moment, kdy princ Václav sedí na vrbě, která se pod ním zlomí a on žuchne přímo do rybníka? Vtipné je, že když tohle Neckář natáčel, musel vlastně procestovat půl republiky. Na větvi totiž seděl v slovenských Bojnicích, ale do vody už skákal v jihočeské Blatné, 420 kilometrů daleko.
Pro Helenku Vondráčkovou byl film prvním setkáním s kamerou, zatímco Neckář už měl v kapse roli v oceňovaných „Ostře sledovaných vlacích“. Tyhle dva talenty se přitom měly před kamerou potkat už dřív, jenže Helena z Menzelova filmu vypadla, prý proto, že byla o kousek vyšší než Václav. K nezapomenutelným postavám patří i šibalští rádcové X a Y v podání Kemra a Vostřela.
Hudba, která přežila generace
Největším tahákem téhle pohádky byly vždycky skvělé písničky, které si pamatujeme dodnes. Jejich autorem byl mladý Jan Hammer, který později odešel za velkou louži a proslavil se hudbou k seriálu „Miami Vice“. Každý z nás si určitě vzpomene alespoň na jeden hit, který v pohádce zazněl, ať už to bude „Já už to vím“, „Miluju a maluju“ nebo „Znám jednu starou zahradu“. Všechny vznikly před více než padesáti lety, ale dodnes rozezpívají celou rodinu.
Za veselím pohádky se skrývá i temný příběh. Uprostřed natáčení náhle zemřel Rudolf Deyl mladší, který měl hrát krále Dobromysla, a jeho role musela být přeobsazena. Role byla nabídnuta nejprve Ladislavu Peškovi a Josefu Beyvlovi, ale oba ji z pověrčivosti odmítli. Nakonec se jí ujal Bohuš Záhorský, který roli zvládl bravurně. V jednom záběru filmu lze údajně zahlédnout i původního představitele, Rudolfa Deyla ml., a to ve scéně se shromážděním nápadníků před palácem.
Proč se jí v cizině smějí, ale my ji milujeme
Zahraniční diváci našim pohádkám často moc nerozumí. Trucovitá princezna, hašteřiví králové či intrikánští rádcové jim připadají trochu mimo klasickou pohádkovou logiku. Od zahraničních diváků si na diskuzních fórech společně vysloužili přezdívku „Princezna pasivní agresivity“, což je pro nás spíše ostudné.
Jenže my, Češi a Slováci, tohle milujeme. Směsice ironie, lehké nadsázky a pohádkového světa pro nás kolikrát dělá film filmem. Přestože pohádka slaví už více než padesát let od svého vzniku, stále patří k nejvysílanějším filmům v našich televizích. V kinech ji viděly tři miliony diváků a miluje ji i dnešní generace dětí. Oblíbené je také její divadelní zpracování. V roce 2016 měla premiéru divadelní adaptace v podání Studia DVA, kde hlavní role ztvárnili Jan Cina a Berenika Kohoutová.
Zdroje: csfd.cz, globe24.cz, cs.wikipedia.org
