Manžel mi zakázal sledovat Zrádce. Okamžitě mi došlo, že se musím rozvést, protože žiju s jedním z nich

Někdy stačí jediná věta, aby se člověku, lidově řečeno, rozsvítilo. „V tu chvíli pohár definitivně přetekl. Manžel mi striktně zakázal sledovat Zrádce a já už prostě nemohla dál.“ Na první pohled to působilo jako obyčejná hádka o seriál, tedy dost banální spor o to, co se večer pustí v televizi. Jenže pod povrchem to mělo mnohem hlubší význam, který by nikoho na první dobrou nenapadl. 

Až později se ukázalo, že nejde o film, ale o svobodu. O okamžik, kdy se z lásky stane kontrola, ze zájmu posedlost a z partnerství vězení. Zakázat sledovat Zrádce nebylo o televizním seriálu, ale bylo to o moci, nejistotě a jednom pohledném herci, který vyvolal doma žárlivou bouři. Každý vztah by měl stát na vzájemném respektu a svobodě, ne na zákazech a strachu. Jenže některé vztahy se pomalu, postupem času, změní v boj o kontrolu.

Začíná to opravdu nevinně, drobnými poznámkami, dále dostáváte rady „pro vaše dobro“ nebo narážky, že něco není vhodné. Podle terapeutů jde právě o typické signály začínajícího toxického vztahu. Člověk si často ani neuvědomí, že ztrácí prostor pro sebe, dokud není pozdě. 

Žárlivost přestává být lichotkou 

Zpočátku byl jejich vztah běžný, plný společných večerů a kompromisů. Jenže postupně začaly přicházet požadavky a zákazy. Když jednou zaznělo: „Ten seriál Zrádci prostě sledovat nebudeš,“ atmosféra se zlomila. Nešlo o samotný pořad, ale o to, že v hlavní roli vystupoval pohledný a charismatický herec Vojta Kotek, který u partnera, skrze obrazovku, vyvolal výbuch žárlivosti. Takové jednání není o lásce, ale o nejistotě, která se promítá do potřeby ovládat druhého a to i takto šíleným způsobem. Podle psychologů je přehnaná žárlivost jedním z nejčastějších varovných příznaků toxického chování. Zpočátku může působit jako důkaz lásky, ale postupně se mění v kontrolu, výčitky a manipulaci. Když partner začne rozhodovat, co smíte sledovat, s kým mluvíte nebo jak se oblékáte, rozhodně nejde o péči. 

Toxické vztahy mají velmi nenápadné začátky a pak už je pozdě 

Toxické vztahy se nerodí jen tak z ničeho. Bývají výsledkem dlouhodobého působení negativních vzorců, tedy manipulace, zlehčování pocitů, emočního nátlaku nebo viny. Partner, který má potřebu řídit druhého, se často sám potýká s nejistotou a nízkým sebevědomím. Bohužel ale místo hledání řešení a potřebné pomoci přenáší svůj strach na druhého. 

Jak ale poznat, že je opravdu čas odejít? 

Psychologové se shodují, že zdravý vztah nikdy nesmí ani jednu stranu bolet, a to ani fyzicky a ani duševně. Pokud člověk cítí, že se neustále přizpůsobuje, bojí se otevřeně mluvit nebo zažívá často z partnera a jeho chování úzkost, je to varovný signál. Jak upozorňují odborníci, nejlepší, co může člověk udělat, je otevřeně mluvit o svých pocitech, například s terapeutem, blízkým přítelem nebo rodinou. Odejít z toxického vztahu totiž neznamená selhání, ale odvahu zvolit si vlastní duševní zdraví. 

Jasné signály, že vztah už překročil všechny hranice

Partner rozhoduje o vašem volném čase, koníčcích nebo i přátelích, zlehčuje vaše pocity a často vás obviňuje z přecitlivělosti. Každá diskuse končí vaší omluvou a vy cítíte, že se před ním bojíte být sami sebou. Když máte pocit, že vám vztah víc bere, než dává, je to jasný signál, že překročil hranici zdravého partnerství. 

Jak tedy vypadá zdravý vztah? 

Podle odborníků stojí zdravé partnerství na třech základních dovednostech. V první řadě je to o otevřené komunikaci, dále o empatii a schopnosti zvládat konflikty s respektem. Ve zdravém vztahu není prostor pro manipulaci, ponižování ani strach. Dva lidé se navzájem podporují, naslouchají si a dávají jeden druhému prostor růst. Pokud vám nic z toho není povědomé, zkuste se zamyslet a svůj vztah přehodnotit. Každý si zaslouží být šťastný a spokojený. 

Rozchod s toxickým partnerem nebývá snadný, ale často je jediným krokem k uzdravení. Každý člověk má právo na vztah, kde se cítí bezpečně a pokud stačí jeden seriál s charismatickým hercem, aby odhalil pravdu o vašem vztahu, pak to není zrada, je to probuzení.