Na dovolené jsem potkala muže svých snů. Na druhý den jsem zjistila, že vlastně vůbec neexistuje

Byla to náhoda. Seděla jsem v kavárně, venku pršelo a já se snažila udělat nějakou práci. Najednou se ale vedle mě usadil někdo, kdo vypadal, jako by vypadl z románu. Měl velké pronikavé oči, smysl pro humor a ten nádech tajemna. Strávili jsme spolu celé odpoledne, svět kolem jako by utichl a večer jsem usínala s pocitem, že jsem potkala muže svých snů. Druhý den ráno jsem ale zjistila, že vůbec neexistuje.

Na dovolené se každý většinou chová jinak, než by se choval doma.

Když se iluze prolíná s realitou

Když jedete na dovolenou, je tak nějak snazší potkat někoho, s kým si rozumíte – a připadá vám, jako byste ho znali celý život. Takový pocit není nic neobvyklého. Změna prostředí, neznámí lidé, to vše v nás probouzí naše pravé já a troufneme si dělat věci, které bychom doma rozhodně nezkoušeli. Podle psychologů je za touto přitažlivostí projekce našich přání. Jedná se vlastně o takovou vědomou i nevědomou manifestaci.

Když něco nebo někoho chceme, snažíme se toho dotyčného idealizovat. Podle odborníků se jedná o projekci vlastní romantické nebo sexuální touhy, což znamená, že lidé tak silně věří tomu, že je zájem oboustranný, až se začnou chovat, jako by už dostali to, co chtěli, a může tak dojít i ke změně v chování dotyčného. To vysvětluje, proč nám na dovolené stačí často jen pár hezkých slov nebo gest, a všechno je najednou vzhůru nohama.

Není to jen nějaký blud, naopak. Zájem o člověka je ovlivněn spoustou faktorů. Pokud mají lidé o někoho opravdu zájem, často se chovají, jako by ho už zaujali, čímž podvědomě vytvářejí příležitosti k tomu, aby se věci děly tak, jak chtějí.

Na dovolené je romantika snazší než doma

Cestování má pro naši psychiku zvláštní účinek. Během chvíle se změní naše každodenní rutina, nové prostředí, noví lidé, cizí jazyk, to všechno je vzrušující a zvyšuje to náš zájem o potenciálního partnera. Studie o vzrušující přitažlivosti naznačují, že pokud jsme emocionálně nabití, zvyšuje se subjektivní pocit přitažlivosti. Proto právě milostné příběhy z dovolené, které vzniknou z ničeho nic, jsou tak silné a většinou si je pamatujeme do konce života. Vždy si vybavíme konkrétní místo, vůně, hudbu, pocity a přijde nám, že vztahy jsou najednou silnější, než by kdy byly.

Když se to navíc odehraje podobně, jako v hollywoodském trháku, záhadný cizinec, romantické prostředí a tajemný pocit neznáma, je to kombinace snů. Každé romantické drama má podobný nádech. A diváci to milují.

Proč dokonalý partner vlastně neexistuje

To, že partner našich snů neexistuje, lze vyložit hned několika způsoby. Za prvé, idealizace. Jakmile si na někoho promítáme ideální charakteristiky a představy, dotyčný se stává spíše rolí v našem snu než skutečnou osobou, po nějaké chvíli přijde vystřízlivění a zjistíme, že ten člověk vlastně neexistuje. Za druhé, lidé se na dovolené velmi často chovají jinak než doma. A za třetí, jde jen o nedorozumění, kdy naše víra ve vzájemné sympatie nás nutí vnímat věci jinak, než doopravdy jsou.

Ať už je příčina jakákoli, pocit ztráty je reálný. Je důležité si z toho něco odnést, především to, že bychom si měli dát pozor na to, zda dotyčného nevidíme pouze tak, jak chceme, aby vypadal.

Když filmy zkreslují realitu a tvoří ideály

Když se zamyslíte nad takovým příběhem, kdy se někomu partner zdál úplně jiný, než ve skutečnosti byl, možná si vzpomenete na filmy, které přesně toto téma uchopily. Romantika, drama, pasti, překvapivá odhalení a „ideální partner“. To je něco, díky čemu se mohou lidé zamilovat do smyšlených postav více, než do reálných osob. Stejné je to s knižními postavami, kdy pouze z idealizovaného popisu charakteristik vidíme postavu jako reálnou osobu, která je jako „ze snu“.

Právě na to takové filmy sází, na dovolenkový románek s tajemným cizincem, v romantickém prostředí. To dokáže v lidech vyvolat pocit, že ten pravý přijde, když to nejméně čekáte, například na dovolené.

Tajemno je základ každého romantického dramatu

Pokud bychom zmínili konkrétní film, určitě to bude Cizinec (The Tourist). Film v hlavní roli s Angelinou Jolie a Johnnym Deppem z roku 2010 je na první pohled klasické romantické drama. Muž z malého města vyráží navštívit Evropu, kde potká záhadnou ženu s tajemnou minulostí, do hry vstupují tajné identity a romantické prostředí Benátek nebo Paříže.

Cizinec je v podstatě film o tom, jak mohou představa s realitou narazit. Žena, o které mnozí jen sní, překříží cestu „náhodnému“ turistovi, který pro ni tak úplně náhodný není. Začne dovolenkový románek, dokud oba nezačnou zjišťovat, že se zapletli do sítí intrik a nebezpečí. Vše se odehrává v srdci evropských měst, což dodává filmu na tajemnosti.

Reakce kritiků byly různé. Někteří chválili vizuál celého filmu a tajemný nádech, jiní kritizovali slabý scénář a nulovou chemii mezi hlavními postavami. V takových filmech je právě chemie mezi partnery to, co diváci považují za kouzlo celého filmu. Tato kritika ukazuje, že jednotlivé postavy vnímá každý individuálně podle toho, jak je sami vidí. Na serveru ČSFD.cz získal film od diváků pouhých 59 % a označení „předražený průvodce Benátkami“ nebo „film, který chce být vším, ale je nijaký“.

Jak film ovlivňuje vnímání postav

Romantický a tajemný nádech filmu dodávají správně zvolené záběry, díky kterým se probouzí divácká fantazie. Detailní záběry postav, pomalé panoramatické scény historického centra města, kostýmy podporující fantazii, to vše dokáže diváka přimět k jisté idealizaci postavy. Hlavní postava, kterou ztvárnila Angelina Jolie, je stylizovaná jako „žena snů“, půvabná a tajemná. Jakmile někdo takový „náhodou“ zkříží cestu cizinci, jejich vztah si lidé okamžitě romantizují.

To jsou přesně ty chvíle, kdy divák u filmu nebo knihy prolíná realitu s fikcí, a nakonec zjistí, že to celé byla jen ideální představa a nikdo takový, jako v našich snech neexistuje.

Psycholog E. P. Lemay a kol. to shrnuje takto: „Vnímaví lidé, kteří touží po ideálních přátelích, si tuto projekci promítají na lidi, které potkají.“ V praxi to znamená, že touha často vytváří iluzi vzájemného vztahu, a ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá.

Romantický sen jako lekce

Pocit, který je zmiňován na začátku je reálný. Ve chvíli, kdy po něčem opravdu toužíme, jsme schopni si v hlavě přepisovat realitu. Film Cizinec je v hodnocení sice průměrný, ale jako zrcadlo funguje skvěle. Ukazuje, jak snadno se dokáže proplést realita s iluzí. Tvůrci navíc dokážou skvěle podtrhnout dojem, který postava vyvolává.

Pokud tedy příště vyrazíte na dovolenou, dejte si pozor na idealizaci člověka, kterého jste tam právě potkali. Na první pohled vypadá jako „partner snů“, na druhý je to pouze iluze, kterou si na dotyčného promítáme.