Ztratil jsem psa a myslel, že už ho nikdy neuvidím. Ale našel jsem přítele lepšího než člověk

Ztráta psa je největší noční můra každého pejskaře a až když se to nedej bože stane, mnozí si uvědomí, jak obrovskou roli jejich čtyřnohý přítel v jejich životě doopravdy hraje. Naštěstí existují způsoby, jak podobným situacím předcházet, a i mnoho příběhů se šťastným koncem, které dokazují, že nikdy nemáme ztrácet naději. Co ale dělat, pokud k této nešťastné situaci dojde? 

Podle odborníků je nejdůležitější důsledná prevence. Psy je třeba hlídat nejen na procházkách, ale často i doma, protože i tam se mohou stát nečekané situace. V Česku je od roku 2020 povinné čipování, ale samotný čip nestačí, je nutné psa zaregistrovat v databázi, aby ho mohli policisté či útulky rychle vrátit zpět domů, pokud se zatoulá. Velmi praktická je také známka s telefonním číslem na obojku, nebo přímo vyšité údaje na obojku, který sežene na spousty e-shopech. U psů se sklony k útěkářství je nezbytné používat pevné vodítko nebo dlouhou stopovací šňůru.

Neméně důležité je také pečlivě vybírat, komu psa případně svěříte na hlídání, protože i lidé, kteří se zdají zodpovědní, mohou psa nedopatřením ztratit a neštěstí je na světě. 

Co dělat, když se pes ztratí?

Když se pes ztratí, je důležité hlavně zachovat klid a jednat hned. Nejprve zůstaňte několik minut na stejném místě, protože se pejsci často vrací, poté projděte okolí, kde zmizel, a volejte na něj klidným nebo natěšeným hlasem, protože panika nebo nazlobený tón psa spíše odradí. Současně je dobré informovat městskou policii, obce, útulky a také veterináře v blízkém okolí, protože právě tam bývají ztracení psi často přivedeni.

Velkou roli dnes hrají určitě i sociální sítě, kde se zprávy o ztracených mazlíčcích šíří bleskově a díky kterým vám třeba pomohou dobrovolníci s hledáním vašeho parťáka. Pokud se pátrání protáhne, vyplatí se obrátit na speciální weby, jako je Psí detektiv, kteří mají zkušenosti i vybavení, jak ztraceného psa najít. 

Co dělat, když najdete cizího psa? 

Když narazíte na cizího psa, první krok je zjistit, zda má známku nebo kontaktní údaje na obojku, kdy často stačí zavolat na uvedené číslo a majitel si pro něj přijede během pár minut. Pokud žádné označení nenajdete, vyplatí se zajít k nejbližšímu veterináři, který dokáže přečíst čip a vyhledat majitele v databázi. Jestliže se majitel neozve hned, je dobré kontaktovat městskou policii nebo útulek, aby o nalezeném zvířeti věděli. V neposlední řadě pomáhá také sdílení na sociálních sítích a v lokálních skupinách, protože právě tam se zpráva o nalezeném psu často šíří úplně nejrychleji a zvyšuje šanci, že se brzy dostane zpět domů. 

Skutečné příběhy 

Na webu Psí detektiv je řada příběhů se šťastným koncem. Majitelé popisují, jak dlouhé hodiny i dny prožívali bezmoc, než se jejich mazlíček vrátil domů. Jeden z příběhů vypráví o fence, která se ztratila na horách a po čtyřech dnech bloudění byla nalezena díky stopařskému psu. Všichni, kdo si tím prošli, potvrzují, že dokud psa neztratili, často ani netušili, jak moc pro ně znamená. A když hledali svého psa a naši ho, nakonec si uvědomili, že našli přítele lepšího než člověk sám. 

Jako důkaz, že naděje umírá poslední, slouží i případ psa Damiána. Ten se ztratil při cestě se svým páníčkem Paulem Guilbeaultem a po neuvěřitelných osmi letech, se díky čipu našel v Oklahomě. Paul okamžitě vyrazil zpět, aby se se svým psem setkal, a přestože byl Damian starší a zanedbanější, okamžitě svého majitele poznal a jejich shledání bylo velmi dojemné. Příběh ukazuje, že i po tolika letech může přijít šťastný konec, ve který už nikdo nevěřil. 

Smutný konec u Kateřiny Brožové 

Známá herečka Kateřina Brožová zažila doslova noční můru, když se její milovaný ridgeback Jordi ztratil poté, co byl během její nepřítomnosti svěřen do péče veterinární kliniky. I přes rozsáhlé pátrání skončil příběh bohužel tragicky. Jordiho srazil vlak nedaleko pražského Zličína. Brožová veřejně poděkovala lidem za pomoc a zároveň ostře kritizovala kliniku, kde k incidentu došlo. Tento případ je smutným varováním, že ztráta psa nemusí být vždy vinou majitele a že je nutné pečlivě zvažovat, komu svého psa svěříte. Kateřině přejeme upřímnou soustrast, protože pes je prostě člen rodiny a jeho ztráta je vždy velmi bolestivá. 

Pokud už máte doma psího parťáka jděte ho právě teď pohladit, dejte mu pusu na čumák a připomeňte si, jak moc pro vás znamená. A pokud o jeho pořízení teprve přemýšlíte, mějte na paměti, že pes je dar i závazek na mnoho let, proto ho střežte jako oko v hlavě, protože vám dá víc lásky a věrnosti než jakýkoli člověk.