Myslela jsem si, že mám hodnou tchyni. Pak jsem viděla Slunce, seno… a došlo mi, kterou „megeru“ mi vlastně připomíná

Někdy si myslíme, že máme v životě opravdu klid. Že jsme našli rovnováhu mezi generacemi, mezi tím, co bylo a co právě teď je. Ale pak přijde chvíle, kdy stačí jedna věta nebo i obyčejná situace u nedělního oběda. A všechno se ukáže v jiném světle. Najednou člověk třeba vidí, jak snadno se může z milé pomoci stát nevyžádaná rada nebo z vřelosti nátlak. Takové momenty ze života zná skoro každý, kdo někdy řešil, kde končí láska a kde začíná potřeba mít poslední slovo. 

Každý vztah mezi snachou a tchyní má svůj vlastní rytmus. Začíná většinou opatrně, s úsměvy a snahou o porozumění. Postupně se ale do hry dostává něco víc, a to očekávání, případné nevyslovené soudy a touha po uznání.

Tchyně chce mít pocit, že na jejím názoru záleží, zatímco snacha chce být vnímána jako silná a dospělá žena. Dvě ženy, které milují téhož muže, jen každá trochu jinak. Právě tenhle křehký balanc se může kdykoliv změnit v komedii, napětí nebo v pořádný boj. Záleží na tom, kdo dřív ustoupí a jestli vůbec někdo dokáže přestat bojovat o prostor, který by mohl (a vlastně i měl) být společný. 

Když jde o dítě, rozum jde stranou 

Vesnické prostředí Hoštic je proslulé drby, rivalitou i horkou krví. Ve filmu Slunce, seno a pár facek se všechno tohle mísí v dokonalý koktejl emocí, který roztočí dvě ženy, konkrétně Škopkovou a Konopníkovou.

Každá z nich miluje své dítě a obě jsou přesvědčené, že vědí nejlépe, co je pro něj dobré. Z lásky se tak stává soupeření, z mateřské hrdosti válka přes plot. Všechno to totiž začne úplně nevinně. Vesnicí se roznese, že Venca Konopník má být otcem dítěte inženýrky z Prahy. Konopníková si okamžitě vybájí představu městské snachy, která jejího syna „pozvedne“.

Škopková, hrdá vesničanka, se samozřejmě nenechá zahanbit. Když má Konopníková inženýrku, ona přece sežene doktora, ideálního ženicha pro svou Blaženu. Zatímco obě matky kují své plány, pravda je úplně jiná. Žádné dítě s inženýrkou není a Blažena čeká dítě právě s Vencou. Jenže kdo by v Hošticích věřil pravdě, když fámy chutnají líp? A tak se rozjíždí série hádek, pomluv a ikonických scén, kde si obě ženy přes plot měří ega, která z nich má lepší rodinu. Když se konečně ukáže pravda, že Blažena čeká dítě s Vencou, přichází chvíle, kdy musí obě rodiny spolknout hrdost. Všechny pomluvy a intriky končí, zatímco přichází happy end v podobě svatby. 

Mařena Škopková se dokázala proměnit v megeru

Helena Růžičková tu vytváří jednu z nejpřesvědčivějších filmových matek, tedy silnou, vtipnou, ale neústupnou. Když jde o Blaženu, stává se z ní sedmihlavá saň a megera (slovo „megera“ pochází z řečtiny Μέγαιρα, Megaira a označuje zlovolnou, hašteřivou nebo krutou ženu, původně jednu z mytických bohyň pomsty). 

Bojuje za čest a dobro své dcery, i kdyby měla zbourat půl vesnice. Z psychologického pohledu jde o naprosto přirozený obranný mechanismus. Matka, která celý život dceru chránila, se neumí smířit s tím, že už není hlavní postavou jejího života. Její láska se mění v kontrolu a kontrola v konflikt. 

Jak si vybudovat vztah s tchyní (a přežít bez fackování)? 

Film ukazuje extrémní situace, ale podobné emoce zná téměř každý. Vztah mezi snachou a tchyní může být složitý, protože obě ženy stojí na opačných stranách jedné lásky k témuž muži.

Přesto existuje několik osvědčených zásad, které fungují i mimo Hoštice. Někdy prostě pomůže obyčejné pochopení. Vidět v tchyni člověka, který se učí pouštět „maminkovskou“ kontrolu – ne soupeřku. Otevřená komunikace je klíčová, takže nebát se říct, co člověk cítí, ale zároveň nikoho nezraňovat. Hranice je možné stanovit s respektem, slušně a bez výčitek. A pokud se podaří najít společný humor, napětí často zmizí rychleji než pára nad hrncem. 

“Tchyně není protivník, je to jen žena, která se bojí, že ztratí roli, kterou hrála celý život.” 

Slunce, seno a pár facek určitě není jen o fackách, hádkách a komických situacích. Je to film i o mateřské lásce, která se neumí vzdát své moci. Nezapomeňte, že i když se tchyně a snacha občas hádají, obě stojí na stejné straně, jen to zatím ještě nevědí. 

Zdroje: postavy.cz, csfd.cz, prozeny.cz