Děda nosil celý život na krku „kýčovitý“ talisman. Já ho prodal za 500 000 Kč a pořád tomu nemůžu uvěřit

Tohle dědictví, co jsem dostal od dědy, mi viselo na krku jako talisman. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se z něj jednoho dne stane poklad. A už vůbec ne, že svou vzpomínku na dědu prodám za půl milionu korun.

Děda mi o tomto přívěšku vyprávěl mnohokrát. Vždy si ke mně sedl a s jiskrou v očích mi o něm začal povídat. Vždy mě dojímalo, když jsem viděl, jak hezky o něm sám mluvil. Celý svět i čas se najednou zastavil a já jenom poslouchal dědovo vyprávění. 

Nespustil ho z očí

Přívěšek přitom držel celou dobu v ruce a upřeně se na něj díval. Takto jsme si o něm v průběhu mého dětství povídali několikrát. Jednoho dne, když už jsem byl větší, mi ho děda daroval. Nevěděl jsem, proč mi ho dává, ale jeho slova mluvila za všechno.

Chtěl mi tím předat nejen kousek sebe, ale zároveň věděl, jakou má jeho přívěšek hodnotu. Chtěl, abych ho využil pro svou budoucnost. Jak řekl, tak jsem také udělal. Přívěšek jsem prodal, ale to, co jsem za něj dostal, mě opravdu překvapilo.

Nebyl to obyčejný přívěšek

Byla to jen obyčejná mince zavěšená na šňůrce, aby ji děda mohl nosit na krku. Tedy, alespoň to jsem si myslel. Věděl jsem, že pro dědečka má velkou hodnotu, ale že má i velkou tržní hodnotu, by mě ani nenapadlo. Když mi ho daroval, začal jsem pátrat na internetu, zda se dozvím nějaké informace. Narazil jsem poté na web mincovny, která měla na svých stránkách fotky podobných mincí. V ten moment mi došlo, že ten přívěšek s mincí nebyl úplně obyčejný.

Nebyl to pouhý šperk, ale retro kousek s bohatou historií, která se táhne napříč několika generacemi. Přívěšek totiž byl jedna z nejznámějších mincí, které kdy u nás vznikly. Poprvé se razily v roce 1923 a postupem času se stal symbolem rodinného dědictví a investice. Často se dědily a nosily jako přívěsky.

Jeho hodnota mi vyrazila dech

Lidé v té době moc dobře věděli, proč si dukáty nechávají. Kromě toho, že na krku vypadaly skutečně krásně, si držely hodnotu i v nejistých dobách. Lidem bylo jasné, že čím déle si ho uchovají, tím vyšší bude jejich hodnota. A můj děda to věděl také, proto ho střežil jako oko v hlavě. Kromě toho moc dobře věděl, že vysokou hodnotu nejvíce uchovávají takové kousky, které jsou zachovalé a v perfektním stavu. 

Žádné poškození, jako jsou praskliny nebo škrábance, nepřicházely v úvahu. Proto na něj dával pozor, aby se mu nic nestalo. A na minci to bylo znát. I po několika dlouhých letech vypadala téměř jako nová.

Když jsem zjistil, jak moc jsou Svatováclavské dukáty oblíbené, bylo mi hned jasné, že cena za ně bude vysoká. Rozhodl jsem se proto udělat svou nabídku. Zájemce ji ale o dost převýšil. Řeč je o Svatováclavském dukátu, jehož cena se vyšplhala na 500 000 Kč a mně z této částky skoro vylezly oči z důlku. 

Na stavu záleží

Není však dukát jako dukát. Jeho celková hodnota se odvíjí od ročníku ražby, počtu vyrobených kusů a celkové zachovalosti. Běžnější dukáty se pohybují kolem desítek tisíc korun, ale ty vzácné mohou mít hodnotu až několik stovek tisíc nebo dokonce milionů. Záleží především na tom, zda se jedná o limitku, jak moc je mince opotřebená a jaký je její původ. Každá malá prasklina nebo škrábanec může hodnotu výrazně snížit. Naopak dokonale zachovalý kus může vystřelit hodnotu dukátu do závratných výšek.

Nemáte ho doma také?

Když jsem minci nabízel, říkal jsem si „uvidíme, jestli to vůbec někdo bude chtít.” A pak jsem v ruce najednou držel půl milionu. Pokud se domníváte, že byste také nějaký takový poklad mohli mít na své půdě, neváhejte ji celou prohrabat. Kdo ví, co všechno se tam může skrývat. Možná mohou být milionáři i z vás, a vy o tom ani nevíte!

Pozn. redakce: Příběh zazněl na diskuzní síti Reddit od anonymního uživatele. Historická fakta a další souvislosti redakce TV Guru ověřila.